Kůň v pokoji aneb Hipoterapie pro Palatu

S projektem hipoterapie začali v pražském Domově pro zrakově postižené – Palata v květnu tohoto roku.

Se spolkem Caballinus, ze kterého k nám jednou měsíčně zavítají se dvěma koni a dvěma terapeuty, jsme se poměrně dobře sehráli. Jsou opravdu úžasní a snaží se nám hodně přizpůsobit, aby během jedné návštěvy potěšili co nejvíce klientů. Jednotlivé terapie spočívají v kontaktu koně s klientem, ten vnímá koně všemi dostupnými smysly a tento kontakt, speciálně pak dotyk, mu pomáhá odbourávat nedůvěru, strach, úzkost, obavy či pocit osamělosti. V Palatě hojně využíváme i canisterapii, ale oproti psovi má kůň zcela jinou energii a i prožitek je vzhledem k velikosti zvířete mnohem intenzivnějším zážitkem.  Nutno dodat, že na psa v interiéru je člověk poměrně zvyklý, ale kůň v pokoji je i pro naše zaměstnance velká senzace. Jsou zde momenty, které jsou pro klienty stále překvapivé - v tom dobrém slova smyslu. Někteří mají z terapie obavy, přeci jen zvíře nevidí, nemohou odhadnout jeho reakce na jejich dotek a nevědí, zda se jim tato forma terapie bude líbit. Avšak po překonání obav jsou na sebe pyšní a těší se na další setkání. Lze tedy říci, že na začátku to byla spíše zvědavost, co mnohé klienty na terapii přivedlo. Nyní už vědí, jaké to je, a zájemců na každý termín máme tolik, že je za jedno setkání nedokážeme koňmi odbavit. Jsme velmi rádi, že hipoterapie má takový úspěch a jsme velmi vděční, že jsme díky Nadačnímu Fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška mohli projekt zrealizovat a nezůstal jen na papíře. Adéla Klokočníková, MSc, fundraiser, koordinátor dobrovolníků

Kontakt s jakýmkoliv živým zvířetem je pro naše klienty velkým přínosem. Vrací je alespoň na chvilku zpět do života, jaký žili dřív. Naším cílem je se tomu co nejvíce a nejčastěji přiblížit. Možná jeden příklad s jednou velmi introvertní klientkou, která spíše preferuje poslech audio knih a její komunikace je poměrně omezená. Ten den po proběhlém sezení je jako vyměněná, usmívá se a je celá rozjařená, rozhodně u ní zaznamenávám nejvýznamnější změny za tu dobu, co tu je. MUDr. Martin Cikhart, psychoterapeut

Klienti se na hipoterapii vždy velmi těší – dělá jim radost se s ní (kobylkou) pomazlit, pohladit jí po srsti na hlavě. Neuvěřitelné, jak je fascinuje velká hlava poníka, s velkýma očima, do kterých, ač téměř nevidí, hledí s láskou a porozuměním. Jakoby k nejbližšímu svému druhu. Některé klientky si s poníkem promlouvaly, jako kdyby se znaly odjakživa. Neuvěřitelná moc hipoterapie! Mgr. Adriana Rohde Kabele, aktivizační pracovnice

Projekt je realizován za pomoci Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Světluška.