Jak se žije ve ´startovacím´ bytě…
Bez velkých fanfár, ale s opravdovou radostí přivítal letos na jaře ostravský Čtyřlístek – centrum pro osoby se zdravotním postižením, novou službu: startovací byt pro jednoho z klientů této organizace. Během krátké doby vznikl v podkroví jednoho z chráněných bydlení Čtyřlístku útulný byt 2 + KK, v němž se zájemci mohou připravovat na podporované nebo samostatné bydlení. Tady si mohou „nanečisto“ vyzkoušet, jak by mohli zvládat bydlet v soukromí, ale také se umět postarat o běžné každodenní činnosti: vařit, prát, žehlit, nakupovat, uklízet, ale třeba i hospodařit se svými penězi.
Od letošního května má startovací byt prvního „nájemníka“: dvaadvacetiletého mladého muže Jana Polhoše, který ve Čtyřlístku žije od dětství a je jedním z těch klientů, na něž je Čtyřlístek právem pyšný. Nejen proto, jak se „náš Honza“ postupně vypracoval v dospělého muže, ale také proto, co všechno za svůj mladý život již dokázal, i když jeho „start“ na prahu dětství nebyl vůbec jednoduchý.
Tím, kdo Honzův vývoj sledoval doslova od útlého dětství, byl vychovatel Domova Jandova Mgr. Martin Pobořil, který na něj vzpomíná těmito slovy: „Honzu znám asi od jeho čtyř let, kdy jej do tehdejšího Domova Beruška „odložila“ jeho babička, jež se zbytkem své rozvětvené rodiny odletěla do Kanady za „lepším životem“. Sporadické kontakty pomocí telefonu či korespondence po čase ustaly, a tak si Honza s přibývajícím věkem musel zvyknout na skutečnost, že jeho „rodinou“ jsme teď my, pracovníci domova.
Už od malička byl velice zvídavý. O vše se živě zajímal, rád ostatním pomáhal a projevoval velké sociální cítění, které se s věkem ještě prohlubovalo. Koníčkem číslo jedna byl fotbal a idolem, kterým měl oblepené stěny svého pokojíčku, byl pověstný Cristiano Ronaldo, jeho vzor.
Nikdy s ním nebyly problémy, které spojujeme s dospíváním. Byl stále oním samostatným, bezelstným a zvídavým chlapcem, který rád pomáhal, usměrňoval své mladší kamarády a bylo na něj spolehnutí. A to dokonce takové, že díky němu jsme mohli podniknout bezpočet výletů, cest za poznáním, návštěv cukráren a kdoví čeho všeho ještě bez toho, abych se musel bát sebekratšího vzdálení se od skupinky dětí. Dokázal děti pohlídat, zabavit je a jen jemu jsem vždy maximálně důvěřoval.
Časem si Honza svůj obzor rozšiřoval i ve škole a na internetu, ještě později i díky aplikacím v mobilním telefonu. Našel si další kamarády ze školy a jezdil za nimi na pravidelná „fotbalová setkání“. Protože mu to ve škole šlo, bylo jasné, že Honza bude ve studiu pokračovat. Na několik let zakotvil na Střední škole prof. Zdeňka Matějčka, kde vystudoval tzv. E učební obor „pečovatelské služby“, absolvoval i počítačový kurz. Není divu, že jeho cesta za postupným osamostatňováním jej z Berušky (dnes pod názvem Domov Jandova), zavedla nejprve do Domku Uhrova, kde se již mohl projevovat úměrně svému dospělému věku, a posléze do Chráněného bydlení Thomayerova. Tam se už spolu s ostatními připravoval na svůj budoucí samostatnější život. Počínal si tak dobře, že se od letošního května stal prvním „majitelem“ tzv. startovacího bytu, který byl v prostorách chráněného bydlení vybudován.“
Přestože Honza toužil po tom, aby se pracovně mohl uplatnit v oboru, který ve škole vystudoval – tedy pečovatelství, první zaměstnání našel ve své „mateřské“ organizaci jako pomocník ve stravovacím provozu Čtyřlístku v Domově na Liščině. „Po škole mi nabízeli práci pečovatele v jednom domově seniorů, ale zjistil jsem, že by mi spíš vyhovovala práce s dětmi. Ale zpátky do Čtyřlístku, do Domova Jandova – to se mi nechtělo. I když se mi tam vždycky líbilo, chtěl jsem se odstřihnout, jít někam úplně jinam, zkusit něco nového.
Pak jsem dostal nabídku jít pracovat do pekárny Pečeme Tady v Ostravě-Mariánských Horách a tady mě to opravdu moc baví. Je tu dobrý kolektiv, o naše pečivo je velký zájem, hlavně o koláče, kterých pečeme nejvíc. Pracuju denně čtyři, ale když je třeba i šest nebo sedm hodin, ale mám i větší výplatu, než jsem měl v kuchyni. Zatím jsem hodně spokojený, i když možná, až se jednou osamostatním, budu se chtít vrátit k pečovatelství. Ze školy jsem nic nezapomněl, všechno si pamatuju,“ uzavírá Honza.
Ve svém novém „bytečku“ si hospodaří sám a je moc spokojený. Ví, že je tady u sebe doma, ale zároveň má pořád ještě na dosah kamarády, které dobře zná, stejně jako personál, který pomůže a poradí, když si ještě s něčím neví rady nebo když nastane nějaká nečekaná situace.
„Naučil jsem se už spoustu nových věcí, i když jsem měl ze začátku problém třeba s úklidem. Já to sice umím, ale některé věci zkrátka ještě nevidím…“ usmívá se Honza. Zatím mu to ve startovacím bytě jde, i když měl ze začátku problém i s tím, jak hospodařit a vyjít s penězi. Ale díky své opatrovnici se naučil rozlousknout také tento oříšek: pořídil si zápisník, do něhož si zapisuje veškeré výdaje a teď je pyšný na to, že ze svého týdenního finančního limitu dokáže nakoupit všechno, co potřebuje a zároveň i ušetřit. Za ušetřené peníze si zčásti financuje kosmetiku a útratu na četných výjezdech se skupinou Rytmy do různých částí republiky nebo na sportovní turnaje, na nichž reprezentuje Čtyřlístek i město Ostravu. Letos se dokonce poprvé podíval do zahraničí – do Berlína, kam odjel jako člen českého fotbalového reprezentačního týmu Světových letních her Speciálních olympiád, a dokonce si odtud přivezl stříbrnou medaili, jak o tom píšeme na jiném místě Rezidenční péče.
„Honza byl od samého začátku hodně motivovaný. Věděl přesně, co chce udělat a jak toho dosáhnout. Celý rok se na tuto změnu pečlivě připravoval,“ hodnotí Honzův postoj vedoucí Chráněného bydlení Čtyřlístku Mgr. Šárka Změlíková a její slova potvrzuje i sociální pracovnice Andrea Řeháčková, DiS. „V září pak společně zhodnotíme, jak to Honzovi jde, aby se pak po roční zkušenosti ve startovacím bytě mohl posunout zase o kousek dál – třeba do podporovaného samostatného bydlení…“
Honza je stále obklopen kamarády, účastní se s nimi všech společných aktivit, chodí do kina, má rád hudbu, miluje marvelovky, ale hodně rád chodí i na zkoušky skupiny Rytmy, s níž každoročně vystupuje v různých městech České republiky. Tělem i duší je však především sportovec. Jeho idolem zůstává stále portugalský fotbalista Cristiano Ronaldo, o němž čte knihy, jeho úspěchy sleduje v mobilu i na internetu. „Líbí se mi na něm hlavně to, že už jako malý kluk řekl, že bude nejlepším hráčem na světě a že to opravdu dokázal,“ svěřuje se Honza. Možná i proto každý den běhá, pravidelně trénuje s fotbalisty Čtyřlístku ze sportovního klubu SK Medvědi a účastní se i četných lehkoatletických soutěží, odkud se téměř nikdy nevrací bez medailí.
Honza Polhoš se budoucnosti nebojí. Určitě je to i proto, že je velmi cílevědomý, pracovitý a sní si stále svůj velký sen. Vždy se však rád vrací, a jak tvrdí, i bude vracet do „svého“, mezi kamarády a přátele ze Čtyřlístku. Jistě všichni Honzovi přejeme, aby si splnil co nejvíc dětských snů, i když na vysněné setkání s Ronaldem možná nikdy nedojde. Ale kdo ví…?
■ ■ ■
Vznik projektu startovacího bydlení v ostravském Čtyřlístku – centru pro osoby se zdravotním postižením by nebyl možný bez finanční podpory Evropské unie z fondu Integrovaného regionálního operačního programu v celkové hodnotě 299.141 korun, přičemž příspěvek IROP představuje částku 269.226 korun.
Text: BOHDANA RYWIKOVÁ
Fotografie: autorka a VLADIMÍRA KALOČOVÁ