Péče o sluchově postižené seniory

 Zkušenosti z terénu

 

Svou dlouholetou praxi jsem věnovala lidem se sluchovým postižením. Pracuji mimo jiné i jako terénní pracovník a mojí cílovou skupinou jsou imobilní lidé se sluchovou vadou. Nedocházím jen ke klientům v domácím prostředí, ale i do pobytových služeb našeho regionu.

 

    V posledních dvou letech se věnuji i vzdělávání na toto téma v pobytových službách po celé České republice. Z této praxe vím, že sluchovým postižením a možností pomoci těmto lidem se v pobytových službách věnují jen velmi málo, není to neochotou, ale spíše neznalostí, jak těmto lidem pomoci, aby zde prožívali svůj život plnohodnotně.

    Málokdo si dovede představit, že by neslyšel a co by to pro něj obnášelo. Omezenou, nefunkční komunikaci s našimi nejbližšími, smyslové zážitky z koncertů, zvuků přírody, ale i jen něco tak automatického jako jsou výstražné signály, sledování televize, nebo účastnění se oslav, všechny tyto vjemy nás propojují se světem, tak jak jej známe.  

    Vada sluchu je pro nás laiky, na rozdíl od jiných vad, na první pohled nerozeznatelná. To, že na nás někdo nereaguje, neodpovídá, nebo odpovídá něco jiného, než se ho ptáme, můžeme chápat různě. Domníváme se, že ten člověk je nezdvořilý, nepřátelský, zlostný, popřípadě intelektuálně omezený a často potom dochází k podceňování následků. Člověk, který špatně slyší, se ocitá v sociální izolaci a uzavírá se do sebe. Může dojít ke vzniku depresí, úzkostí, k výraznému úpadku kognitivních schopností, který může způsobit i rozvoj demence.

    Z vlastní praxe uvádím příklad 87leté klientky, kde mě rodina přizvala a požádala o pomoc. Syn uvádí, že paní je dezorientovaná, nepamatuje si, kdy se narodila, jaký je den a podobně. Má přiznán nově příspěvek na péči ve III. stupni. Paní má indikováno sluchadlo, ale neví, jak ho obsluhovat a starat se o něj. Po mé intervenci a pomoci se sluchadlem paní normálně komunikuje, společně sepisujeme dotazník pro zájemce o službu a odpovídá na všechny otázky, tedy i na zmíněné datum narození a podobně. Se sluchadlem si ale paní vzhledem ke špatné motorice neporadí, je nutná úplná pomoc ze strany rodiny a naší služby.

    Podobný příklad uvádím z domova pro seniory. Při mé pravidelné návštěvě domova mě vrchní sestra informovala o nové 86leté klientce, která přišla z následné péče, kde čekala na umístění do domova pro seniory po prodělání cévní mozkové příhody. Z následné péče přichází podle dokumentace jako nekomunikující pacientka. Konkrétní paní jsem znala ještě z terénní služby, kde jsem pravidelně docházela k ní domů a prováděla pomoc s údržbou sluchadla, kterou paní nebyla schopna sama provést vzhledem ke špatné motorice. Na pokoji ležela moje klientka, která byla jakoby ponořena do svého světa, opakovala pořád dokola jen dvě slova. V jejích věcech jsem našla sluchadlo, které bylo v neutěšeném stavu, provedla jsem jeho kompletaci, výměnu baterie a paní jsem ho nasadila. Ve chvíli se její pohled změnil a uviděla jsem úsměv na tváři, po krátkém rozhovoru jsme se loučily a popřály si krásný den. Následně jsem oslovila personál a vše jsem vysvětlila, paní opět potřebovala plnou pomoc se sluchadlem, kde to v tomto případě provádí personál domova ve spolupráci s naší službou. A tak bych mohla pokračovat v dalších příkladech z praxe.

    Vadou sluchu trpí více než 10 % populace, pochopitelně toto procento narůstá se zvyšujícím se věkem. V kategorii od 75 do 84 let je to až 45 % osob a nad 85 let až 92 %. V České republice část široké veřejnosti, včetně těch se ztrátou sluchu, považuje sluchadla pro seniory za neužitečná. Jsou k tomu dva důvody: buď mají špatnou vlastní zkušenost, nebo jsou přesvědčeni, že ve vyšším věku je neslyšet normální a nejde s tím nic dělat. Sami senioři pak říkají, že na tu „chvíli“ to nemá cenu. Bohužel toto mínění podporuje více faktorů, ať už je to nedostatečná finanční podpora pořízení sluchadel ze strany pojišťovny, nedostatek foniatrů a také neochota zabývat se kvalitou života osob v pokročilém věku. Sami senioři vytváří mylný dojem, že jim na kvalitě života už nezáleží, ale z mého pohledu je za tím spíše to, že nechtějí být na obtíž, nechtějí si stěžovat a podobně.

    Diagnostika a následné zvládání ztráty sluchu je nezbytná pro zajištění dobré komunikace a tím i dobré péče. Dobrá komunikace s klientem je základ pro kvalitní péči, usnadňuje péči jak pracovníkům v sociálních službách, tak i zdravotníkům. Může také významně ovlivnit vztah mezi klientem a pracovníkem, odstranit nejistotu klienta nebo jeho nízkou důvěru k personálu či prostředí sociální služby. Usnadňuje také porozumění, zjednodušuje a zlepšuje poskytovanou péči, přispívá k lepší kvalitě života klienta.

    Zhoršením sluchu dochází ke kognitivní zátěži, ke změnám v mozku, ve kterém se mění struktura i jeho funkce a vede tak ke snížené sociální angažovanosti. To má za následek zhoršení kognitivních funkcí, jako je vnímání, pozornost, paměť, myšlení. Dalším následkem je také zhoršení jejich fyzického fungování, zvýšené riziko pádů. To vše se promítá do kvality života, která se velmi rychle zhoršuje.

    Ztráta sluchu související s věkem nemá žádnou známou léčbu. Kompenzační pomůcky a technologie jako jsou sluchadla nebo zesilovače zvuku neobnovují sluch na standardní úroveň. Pouze zesilují zvuk a tím mohou kompenzovat ztrátu sluchu. Používáním sluchadel můžeme zamezit, aby se sluchová vada zhoršovala, mozek bude nadále aktivní a zaneprázdněný. Když nebude mít podněty, ovlivní to další jeho schopnost zpracování zvuku, a může to vést k výše zmíněným kognitivním změnám.

    Jak už jsem v úvodu zmínila, poslední dva roky se věnuji i akreditovanému vzdělávání na téma Péče o klienty se sluchovým postižením v sociálních službách. Vedla mě k tomu má zkušenost s velkou mírou problémů mých klientů, nejen v domácím prostředí ale i v pobytových službách. Můžu uvést další příklad, a to neslyšícího klienta, který žádal o pobytovou službu v našem kraji, a důvodem pro nepřijetí bylo to, že komunikuje ve znakovém jazyce. Ve svém vzdělávání se snažím celý tým naučit a ubezpečit, že pomoc lidem se sluchovým postižením neobnáší nic složitého, jen je potřeba problematiku pochopit a vědět, jak v dané situaci pomoci. K tomu slouží praktická část tohoto vzdělávání, která je hodnocena velmi kladně mezi pracovníky služeb.

 

Na základě mé dlouholeté praxe a zkušeností se sluchově postiženými klienty jsem přesvědčena, že je nezbytné zvýšit povědomí o specifických potřebách těchto lidí. Efektivní komunikace a správná péče mohou výrazně zlepšit jejich kvalitu života. Musíme se snažit překonávat bariéry a předsudky, které brání využívání sluchadel a dalších kompenzačních pomůcek. Vzdělávání personálu v sociálních službách je klíčové pro zajištění adekvátní podpory a pomoci. Jen tak můžeme zajistit, aby lidé se sluchovým postižením mohli žít plnohodnotný a spokojený život. Společným úsilím dokážeme vytvořit prostředí, kde bude každý jedinec respektován a bude mít přístup k potřebné péči a podpoře.

 

Marta Eliáš Kadlecová,  

Ředitelka Centra pro sluchově postižené Hodonínsko, o.p.s.

marta.kadlecova@seznam.cz

 

 

Vzdělávání probíhá i v Domově pro seniory Strážnice