Nebojme se konferencí

K povinnosti stálého vzdělávání přistupujeme rozdílně. Příjemné jsou kurzy na klíč, kdy ani nemusíme z domu a lektoři přijíždějí do zařízení se svým tématem. V komorním prostředí můžeme prodiskutovat, co se nám líbí, co nás zaujalo, popřemýšlet, proč tohle u nás nejde nebo jak změnit přístup, aby se dané téma lépe uplatnilo i při naší práci s klienty.

Další formou jsou semináře a kurzy mimo zařízení, například v sídle krajského úřadu, v nějaké vzdělávací „centrále" pro zájemce z celé republiky. Bohužel jsou tu velice krátké přestávky, a ne vždy je možné více debatovat s jinými kolegy.  Během času na diskuze se přece jenom ostýcháme otevřeně hovořit o svých pracovních možnostech nebo problémech. Ani během interaktivních částí nemusí vyskočit žádoucí odpověď na cokoliv, co nás trápí. V obou případech se objevují v sále tahouni s připomínkami, příběhy z praxe, lidé, kteří si veřejně porovnávají sdělené s osobní zkušeností.  Tito zaujatí kolegové dokážou obohatit i samotné přednášející – právě pro jiný úhel pohledu a jinou praxi. Každý náš klient a často i přístupy k němu jsou přece jedinečné. Rovněž čas cesty bývá přínosem, neboť můžeme diskutovat o zažitém. 

Jistou nevýhodou obou typů vzdělávání může být ostych před ostatními kolegy, aby člověk nešikovně neukázal na své zařízení jako na problematické nebo dokonce chybující.  Na jedné straně je vhodné usadit nové nebo osvěžené znalosti na vlastní podmínky, na straně druhé v nejednotném kolektivu může dojít k přenesení vyřčeného jako neobratnosti až pomluvy místní reality a tím pádem vést až k výtkám od nadřízených.

Náš obor sociální práce, metody podpory a péče o klienty se stále rozvíjejí a proměňují. Objevování a uplatňování dalších jakoby nových přístupů nikdy nekončí.  Dnes si troufám říci, že se na mnoha místech během interakce s klienty vynořují postupy, ověřené zdejší praxí, které se mohou směle srovnávat s těmi přicházejícími zvenčí. 

Podobně výraznou pomocí v rámci vzdělávání byla dosavadní týdenní pracovní setkání řadových sociálních pracovníků, kteří spolu s lektory z MPSV zkoumali možnosti, postupy a příklady dobré praxe v našich podmínkách. Dostalo se jim během dané doby mnoho prostoru k neformálním debatám o naší práci a jejímu směřování.

Mezi neoficiální výstupy z těchto ojedinělých setkání patří: Nebojme se dělat něco víceméně intuitivně, především však s respektem k životnímu příběhu klienta (včetně jeho chyb a proher), s podporou projevů jeho vůle.  Zkusme v tom smyslu i to, co jsme zatím v příručkách nenašli.  Velikou oporou nám při této práci mohou být různé konference, které rozhodně nejsou určeny pouze pro sociální pracovníky nebo management. Naopak, mnoho pracovnic a pracovníků v sociálních službách má díky své přímé péči takové zkušenosti, že z nich mohou čerpat ostatní. Pouze občas nevědí, co vědí, jak zformulovat své znalosti. Mohou se ostýchat promluvit, protože to, co cítí a vnímají, je odlišné od běžné praxe.

Odborné konference, které předem ohlašují svá témata a rovněž poskytují prostor pro příspěvky z praxe, jsou místem pro ověření mnoha příkladů dobré praxe a vzájemného kolegiálního poradenství.  Často se tu setkáváme s příspěvky ze zahraničí, ale není nutné se obávat jazykové bariéry, k dispozici bývají tlumočnická zařízení – a hosté ze zahraničí, v sále i on-line, se díky tomu naopak dozvídají o tom, jak se daří v naší praxi uplatňovat to, co se třeba teprve rozvíjí u nich.

Osobně ke špičkám současných odborných konferencí řadím ty dvoudenní, pořádané Gerontologickým ústavem společně s organizací Život ´90. Pod názvem „Stáří spojuje“ se každý rok věnují odlišnému hledisku ze života seniorů, péče, podpory a pomoci, a ještě lépe prevenci různých jevů.  Nevyhnuly se ani ohrožení seniorů v době covidu a následným dopadům na jejich zdraví a psychiku kvůli nucenému uzavření v domácnostech a pobytových službách.

Shrnutí postcovidové bylo součástí i letošní konference, Dr. Roberto Falanga (Institut sociologických studií, Univerzita Lisabon) pro nás shrnul pandemické poznatky z místních praktik v několika evropských městech.

Letos bylo tématem aktivní stárnutí, sdílená péče nebo prevence vzniku násilného vztahu.  Aktivně lze totiž stárnout nejen doma, ale i v pobytových službách.  Přesto, že chceme, aby lidé zůstali doma, ve svém prostředí, víme dobře, že to vždy nejde.  Možnosti pro sebeuplatnění a vyšší míru sebehodnocení klientů však umíme vytvořit i v našich podmínkách. Letošní setkání navazovalo na loňská zamyšlení nad týráním a zneužíváním seniorů v komunitě i pobytových službách.

Zajímavý byl příspěvek o seniorech ve vězeňství. Ve zdejším mikrosvětě platí jiné podmínky a vztahy, než jaké známe. Hierarchie se odráží například i ve schopnosti udržet si lůžko „v přízemí“ palandy, možnosti účinně diskutovat o televizním programu, čelit často silovému působení kolegů. Další přednáška navazovala – senioři se sami stávají tyrany a zneužívajícími vůči svému okolí, často pečujícímu.

V zahraničí se daří spolupráce se studenty, kteří pomáhají snižovat pocit osamělosti seniorů v domácnostech (Dr. Lisbeth Drury, Londýn), podporuje se jejich účast na veřejném a politickém životě (Mgr. Davide Lucantoni, Amona -Itálie). Do problematiky změn životních aktivit nás zasvěcovala Dr. Anna Wanka z Frankfurtu. Její studie se zaměřila na otázky, jak lidé tráví čas, na změny životních etap a praktické úspěchy stárnutí.  Mnohé příspěvky vyznívaly velice nadějně a optimisticky, jak ze zahraničí, tak ale i z českých pracovišť – od institucí po např. hospicovou péči, odlehčovací služby a další. Velikou výhodou je možnost shlédnout jednotlivé body programu na YouTube.  Například rok 2021: https://www.youtube.com/playlist?list=PLnsB2Nnm510mLOTV-kaFdXfusXONOjeVW 

Letos tu byli přítomni i řadoví pražští zaměstnanci pobytových služeb a podle debat u kávy a při obědě bylo znát, jak je probíraná témata zaujala.  Není třeba se obávat, že se na konferencích obecně mluví „příliš učeně“ - naopak, jsou výborným zdrojem informací a ukazují, jak se všichni snažíme o řešení otázek, jaké si před rokem dva tisíce kladl jen málokdo.  Program dokáže oslovit právě ty, kdo o své práci přemýšlejí a hledají cesty, jak ji posunout dál.  Setkání s dalšími kolegy obohacuje a přináší radost. 

Přeji vám všem hodně odvahy, tvůrčích sil a spokojenosti ze směrů, kterými se vydáváte!

Bc. Hana Mudrová