Milé čtenářky, milí čtenáři,

tentokrát si dovolím na úvod několika slovy charakterizovat, jak budoucí problémy dostupnosti sociálních služeb vidí studenti Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě. V rámci předmětu, který je zaměřen na otázky zajištění dlouhodobé dostupnosti sociálních služeb, dostali studenti za úkol zpracovat prognostickou studii na téma „Co by se stalo, kdyby…“, v jejímž rámci se měli zaměřit na to, jak by dostupnost sociálních služeb ovlivnilo, kdyby se některý z faktorů, ovlivňujících jejich vývoj, nevyvíjel příznivě, popř. kdyby selhala příprava nového zákona, kterou po svém nástupu sliboval pan ministr Juchelka. Jakkoli je moje představivost myslím dost velká, názory řady studentů byly pro mě velmi obohacující, ale jejich pesimismus z hlediska budoucího vývoje byl pro mě překvapující. Naprosto nejasná představa o budoucím financování sociálních služeb, špatně nastavený systém organizace a řízení sociálních služeb, přístup posudkových lékařů k hodnocení míry závislosti, naprostá absence hmotného zabezpečení pečující osob – to jsou klíčové problémy, které musí stávající vládní garnitura řešit. Jaká řešení připravuje? To dodnes nikdo neví… Připravuje se vůbec nový zákon? Informace z ministerstva jsou nulové, nikdo tyto záležitosti s odbornou veřejností vůbec nediskutuje a nekonzultuje. Obávám se, aby nakonec přijaté řešení nebylo podobné tomu, co dnes vyplývá na povrch v souvislosti s tím, jak se blíží první výplata superdávky…

Dost ale pesimismu. Před námi jsou nejteplejší měsíce v roce, na které se těší většina z nás. My muži budeme navíc sledovat, jak naši borci budou válet na MS ve fotbale a doufat, že by se mohla opakovat situace z roku 1976 nebo 1996, kdy jsme se dostali až do finále. Jak to letos dopadne? Buďme optimisté a sjednoťme se, fanděme společně, ukažme našim politikům, jak se táhne za jeden provaz v situaci, kdy o něco jde.

Děkuji všem, kteří poskytujete sociální služby těm nejpotřebnějším, za vaši každodenní neocenitelnou pomoc, a přeji příjemné prožití zasloužené dovolené.

Ladislav Průša