Názor praktického lékaře: Problémy jsou i v pobytových zařízeních

Vztah praktických lékařů pro dospělé a klientů v domovech seniorů je věc, která se mne osobně dotýká, protože se v této oblasti jako praktický lékař pro dospělé pohybuji již mnoho let.

Jak jsem pochopil z facebooku, hlavní problém je nepřítomnost lékaře u akutních stavů, ale těch problémů je daleko, daleko více. Dokonce tolik, že vznikla Společnost lékařů a zdravotníků v sociálních službách, která měla velkou podporu u bývalého předsedy České lékařské komory prof. Blahoše. Bohužel pro nového předsedu ČLK prof. Svačinu se tato společnost dostala pod jeho rozlišovací schopnosti. Bohužel nenašla oporu ani u společnosti praktického lékařství, kde o její činnost byl nezájem až protizájem. Nicméně společnost pracuje dál, nyní pod vedením MUDr. Svobody.

Než se dostanu k současnému problému návštěv praktického lékaře u nemocných klientů DS, vzpomínka na pohotovosti za starého režimu. Tehdy sloužil obvodní lékař se sestrou a řidičem sanitky často v prostorách, kde nebylo nic jiného, než opotřebený nábytek, rozvrzaná postel a tonometr a špachtle. Tenkrát se k pacientům opravdu vyjíždělo a často, například slečna zavolala v jednu v noci, že už má tři dny průjem a že už jí to přišlo moc dlouhé. Lékař vyrazil do tmavé krajiny a hledal. Nikdo na něj nečekal, nikde nikdo s lampičkou, a tak museli s řidičem hledat a hledat, a to ještě nebyl GPS. Když nakonec onu těžce postiženou našli a přišli ji dávat pomoc, dostali vyhubováno, že pošlapali nový koberec. Řidič sanitky šel po službě spát, nevyspalý a utahaný lékař šel normálně do práce. A takových příhod z minulosti mám povícero.

Domovy seniorů, dříve domovy důchodců, byly plánovány pro určitý typ obyvatelstva.

Seniory, kteří jsou sice nemocní, ale pohybliví, a schopni komunikace, přijímající jídlo a pití. Tedy v lepším zdravotním stavu, než je tomu dnes. Přesto měl každý domov důchodců svého lékaře jako zaměstnance na plný úvazek a každý den poskytoval své služby klientům. I když tomu tak dnes často není, není pravda, že to nemůže být. Každý domov seniorů může vytvořit své zdravotnické zařízení a poskytovat přes toto zařízení každodenní péči svým klientům přes lékaře zaměstnance na plný úvazek. Přesto je to výjimka, pro značnou ekonomickou nejistotu. Udržovat ekonomiku domova seniorů a k tomu ekonomiku svého zdravotnického zařízení je v dnešních podmínkách ekonomické břímě.

Dnes to tedy funguje jinak. Pokud je člověk přijat jako klient domova seniorů, stále zůstává registrován u svého praktického lékaře. Sice většinou tento lékař je někde poblíž, ale jsou případy, kdy je velmi daleko. Pokud je klient schopen pohybu, má, jako jiní pacienti, za svým lékařem dojít. Pokud by nebyl schopen se k lékaři dostavit, pak je zde návštěvní služba, ale ta ne vždy může fungovat. Například proto, že lékař je od pacienta tak daleko, že by k němu jel celý den.

Jak si lze představit, v tomto případě má každý klient domova seniorů svého praktického lékaře, který se o svého pacienta musí starat a z této povinnosti se nemůže nijak vymanit. Takže zdravotní personál musí oslovovat několik lékařů kvůli všemu, což je dost problém.

Řešením je domluva mezi vedením DS a nějakým praktickým lékařem, který si nové klienty DS zaregistruje jako své pacienty. To však může jen se souhlasem klienta a někteří klienti chtějí zůstat pacienty svých lékařů. Problém je i v tom, že zdravotní pojišťovny podepisují smlouvy, s kým chtějí, aniž kdokoli zná, jaká mají přitom pravidla. Takže ne každý lékař musí mít smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami, pak se může stát, že nový klient DS je pojištěn u zdravotní pojišťovny, která nemá s příslušným lékařem smluvní vztah.

Lékař spolupracující s DS má svoji ambulanci. Většinou plnou a má velký problém postarat se o tyto pacienty. Péče o klienty DS je trochu něco navíc. Praktický lékař si nemůže dovolit pečovat jen o klienty DS a nemít svoji ordinaci. To zákon zakazuje a nazývá to toulavou praxí. Lékař má nejen problémy s časem, ale taky je to člověk, ne robot a pracuje s negativními lidskými emocemi a často s byrokratickým šimlem. Není již času a sil na zdlouhavé návštěvy, kdy vztah času a výkonnosti je tristní.

Přitom mu zdravotní pojišťovna za návštěvu pacienta zaplatí zhruba 60 korun.

Na takhle levnou donáškovou službu jinde nenarazíte. U pacienta na návštěvě lékař nemá samozřejmě věci a pracovní prostor jako u sebe v ordinaci, což má vliv i na kvalitu diagnostiky a následné terapie.

Takže v současných podmínkách praktičtí lékaři chodí na návštěvy nemocných velmi výjimečně. To se týká i mne. Řešením je dovoz pacienta do ordinace, nebo využití spolupráce s pečovatelskou službou. Nebo si říci pacientovi a úhradu nákladů za návštěvní službu včetně přiměřeného zisku. Což by jistě vyvolalo spoustu zlosti.

Ve zdravotnictví stále převládá komunismus. Lékaři jsou povinni provádět práci, za kterou nedostanou správné finanční ohodnocení, ale nesmí si o ně říci pacientovi, neboť zdravotní pojišťovna oficiálně tvrdí, že vše platí. Jaké jiné odvětví toto má?

Hlavní problém je však u akutních nemocí v mimopracovní době. Je opravdu nemožné, aby praktický lékař ještě v DS sloužil noční služby. Je prostě třeba, aby sestra vyhodnotila situaci a podle potřeby zavolala záchrannou službu a často si nechala vynadat.

Zdravotní sestry v domovech seniorů mají můj hluboký obdiv. Jejich práce patří ve zdravotnictví k těm nejtěžším. Velmi často, na rozdíl od sester v nemocnicích a ambulancích, nemají doktora za zády a musí se samostatně rozhodovat. To je velká zodpovědnost a každý na ni nemá. Přitom se zdravotní stav klientů domovů seniorů stále zhoršuje a už začínají připomínat spíše hospice než sociální zařízení, a to bez možností hospiců. Společnost by si měla uvědomit, jaká zodpovědnost leží na bedrech zdravotních sester v sociálních zařízeních lůžkové péče a nějak jim to vynahradit. Alespoň veřejně poděkovat a povolání sestry v sociálním zařízení lůžkové péče přidat jako speciální kvalifikaci s finanční odměnou.

Shrnutí: Lékař je povinen navštívit pacienta doma v případě, že se pacient pro svůj akutní či dlouhodobě špatný zdravotní stav nemůže dostavit do ordinace. Podmínkou je reálná možnost dopravy k pacientovi.  

Nicméně o nutnosti návštěvy pacienta v jeho domácím prostředí rozhoduje lékař nikoliv pacient, to znamená i o čase, kdy návštěvu provede. Tato služba také neslouží pro urgentní stavy ohrožující život, v tom případě se volá záchranka. 

Pokud lékař návštěvu bezdůvodně odmítne, má pacient právo podat stížnost u své zdravotní pojišťovny nebo na krajském úřadě. 

Pečovatelky v terénních službách mohou pozvat lékaře k provedení návštěvní služby, ale jejich hlas je pouze doporučující, nemá váhu hlasu pacienta, jiné to trochu je u zdravotních sester. Jinak platí to samé jako v Domovech seniorů.

Mgr. Ing. MUDr. Petr Bouzek, MBA

Společnost lékařů a zdravotníků v sociálních službách ČLS JEP.