JAK LZE CENIT?

   Cenit můžeme ledacos a všelijak. První, co většinu z nás patrně napadne, jsou zuby. Pokud ale nyní očekáváte černý humor ze stomatologických ordinací, zklamu vás. Cenění, které mám na mysli, se týká celého člověka.

   Tento rok probíhal, a ještě probíhá ve znamení významných sportovních událostí. O hokejové erupci jsem psal už v minulosti. Skončila zlatým úspěchem českých hráčů. Jejich cena na hokejovém trhu nepochybně vzrostla. Naopak s ceněním českých fotbalistů to už tak slavné nebylo, poněvadž fotbalové EURO 2024 skončilo pro nás neúspěšně.

   Dalším místem zajímavým pro cenění sportovních osobností byly olympijské hry v Paříži. Ty skončily pro Česko, co se týče medailí, poněkud dietně. Přesto čeští sportovci dosáhli několika cenných výsledků, které jen těsně skončily za medailovým oceněním. Podíváme-li se na pravítko a odměříme si 4cm, vidíme, jak nepatrná vzdálenost dělila například oštěpaře Jakuba Vadlejcha od bronzového třpytu.

   U sportovců má jejich cenění poměrně přehledná pravidla. Mnohé se dá změřit, rozhodují body, góly, centimetry, vteřiny. Jak ale ocenit člověka, co se věnuje profesi zdánlivě nezměřitelné?

   Pracovnice a pracovníci v domovech sociální péče, byť by byli sebelepší, nemohou se co do ocenění se špičkovými sportovci měřit. Nejsem naivní, abych žádal, že v sociálním zařízení kdesi, mají brát plat jako Messi.  Mnohde ale vykonávají pečovatelky a pečovatelé práce, které jsou se sportovními výkony srovnatelné. Někdy to mohou posoudit přímo jejich klienti, kteří třeba v minulosti patřili k aktivním sportovcům. Časem však jejich těla ztratila na síle a pružnosti a pomoc sociálních pracovníků je pak pro ně vítaná nebo dokonce nezbytná. Málokdo si totiž v mládí a při síle uvědomí, že může být jednou odkázán na pomoc okolí i při úkonech, jejichž zvládnutí teď považuje za samozřejmost.

   Tyto úvahy se pochopitelně zdaleka netýkají pouze sportovců. Například politici by si měli také uvědomit, že jejich mládí a ohebnost nebudou trvat věčně, ačkoliv někteří jsou ohební až dost, zejména v názorech.

   Moudří politici vědí, že práce v sociálních zařízeních je těžká po fyzické i psychické stránce a její finanční ocenění pokulhává za významem, kterou tato činnost přináší. Bylo by dobré, kdyby se jim podařilo pomoci tuto situaci vylepšit. Nikdo totiž dopředu nevíme, jak s námi život naloží a pokud bychom se jednou ocitli na loži některého domova sociální péče, pak bychom jistě uvítali, aby to nebylo nějaké lože pekelné, kde by pečovatelé připomínali spíše čerty. Ať tam mohou za solidních podmínek i nadále pracovat lidé empatičtí, kteří budou mít ke svým klientům dobrý vztah a své profese si budou vážit.

   Vím, že peníze nejsou v tomto směru všestranně spásonosné, ale jejich dostatek přece jen vytváří předpoklad, aby ti, co si je zaslouží, nemuseli hledat obživu jinde a měli větší motivaci věnovat se této velmi užitečné práci i nadále.                                                               

LUBOŠ ČEJKA