Přínosy a rizika zrušení tří a více lůžkových pokojů

V současné době neexistuje plošný zákonný zákaz třílůžkových a vícelůžkových pokojů v pobytových sociálních službách. Ubytovací kapacity upravuje zákon o sociálních službách příslušnou vyhláškou.

V současné době kapacity a standardy ubytování vycházejí z vyhlášky č. 505/2006 Sb. (která provádí zákon o sociálních službách). Pokoje se třemi a více lůžky jsou stále běžné, ale standardy kvality vyžadují, aby bylo dbáno na soukromí a důstojnost uživatelů (např. oddělení lůžek paravány apod.). Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR však navrhla a prosazuje, aby byly třílůžkové a vícelůžkové pokoje v pobytových službách (např. domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem) zcela zakázány od roku 2031. Cílem navrhované změny má být modernizace péče, zajištění soukromí a lidské důstojnosti, na které mají klienti v moderních zařízeních právo.

Přechod na jedno a dvoulůžkové pokoje probíhá postupně již nyní, protože většina nově stavěných či rekonstruovaných center tento trend přirozeně vyžaduje. Některá zařízení se na tyto změny začínají připravovat dopředu a už nyní omezují příjem nových klientů, aby se přirozeným odchodem stávajících uživatelů snížil počet lidí na vícelůžkových pokojích.

Všichni chápeme, proč by APSS ČR tuto změnu chtěla prosadit. Nicméně jako všechno má i tento bohulibý záměr svá pozitiva a rizika.

Za pozitiva můžeme označit vyšší soukromí, kdy klienti získají prostor pro intimitu, na své osobní věci a klidný odpočinek. S tím souvisí i větší klid na spánek, kdy se klienti navzájem neruší kašlem, sténáním nebo častým nočním buzením personálem, a větší prostor na soukromé návštěvy. Mezi pozitivy můžeme uvést i lepší hygienické podmínky, protože nižší počet lidí na pokoji snižuje riziko šíření infekčních nemocí (např. chřipka, covid-19). Jako jeden z dalších pozitivních aspektů se uvádí i lidská důstojnost. Předpokládá se, že v pokoji s méně lůžky se lépe respektuje individualita člověka, což zlepšuje psychický stav seniorů a nemocných. Většina z nich má ráda svůj klid.

Nicméně není vždy zcela nezbytné, aby klienti byli na dvoulůžkových pokojích. Někteří klienti skutečně tento fakt neocení. Pokud máme klienta upoutaného na lůžku, který je vyživován sondou, je v pravidelných intervalech polohován, protože se sám ani neotočí, je neverbální a má těžké mentální postižení, pak je mu více méně jedno, zda jsou na pokoji dva nebo tři. Jako všechno v sociálních službách a péči o klienty je i toto velmi individuální.

V podstatě jde o moderní standard, protože je pravdou, že v západní Evropě je zcela běžné, že tři a vícelůžkové pokoje nejsou provozovány. Všichni bychom byli rádi, kdyby „naše domovy“ měly jen jedno a dvoulůžkové pokoje. Nicméně ve chvíli, kdy odmítáme zoufalé zájemce, nutí nás to trochu přehodnocovat a brát v úvahu i další faktory tohoto bohulibého záměru.

Prvním rizikem jsou v tuto chvíli i extrémní náklady, protože rekonstrukce budov a přístavby nových křídel si vyžádají miliardové investice ze státního i krajských rozpočtů. Starší historické budovy mají své stavební limity a často je nelze kvůli památkové ochraně či dispozicím jednoduše přestavět. S tím vším samozřejmě souvisí i zvýšení cen za poskytované služby, protože vyšší standard ubytování může vést ke zvýšení doplatků ze strany klientů nebo jejich rodin.

Záměr zrušit tří a vícelůžkové pokoje do roku 2031 zásadně ovlivní celou strukturu financování sociálních služeb v České republice. Tato změna vytváří tlak na tři hlavní finanční pilíře: veřejné rozpočty (investice), provozní dotace a přímé úhrady od samotných klientů.

Přestavba pokojů na jedno a dvoulůžkové standardy vyžaduje často stavební úpravy, přístavby nebo dokonce budování zcela nových objektů, tím vzniknou masivní nároky na investiční financování. S tím je spojený i požadavek na nový dotační titul, kdy Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (APSS ČR) otevřeně požaduje, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) vytvořilo speciální dotační program určený výhradně na rekonstrukce a modernizace ubytovacích kapacit. Tyto dotace by měly zajistit stabilitu, protože bez těchto cílených dotací by hrozilo, že zřizovatelé (především kraje a obce) nebudou mít ve svých rozpočtech dostatek financí na zmiňované přestavby, což by mohlo ohrozit dostupnost služeb.

Dalším dopadem na provozované služby je potom výpadek provozních příjmů a efektivita dotací. Pokud se v budově pobytové sociální služby sníží počet lůžek z důvodu rušení vícelůžkových pokojů, přichází zařízení o část svých stabilních příjmů. V první řadě tedy organizace dostane méně peněz za obsazené lůžko, protože státní provozní dotace i příspěvky od krajů se často odvíjejí od reálné obsazenosti. Zároveň pokud se sníží kapacita, klesnou i celkové provozní příjmy za ubytování a stravu přímo od klientů. Stejně se sníží počet příspěvků na péči, které jsou navázány na jednotlivé klienty a jim reálně poskytovanou péči.

Nicméně fixní náklady zůstávají. Budovy je nutné i nadále vytápět, opravy se musí provést, personál musí být přítomen, a to bez ohledu na to, zda je na pokoji pět lidí nebo jen dva. Náklady na jednoho klienta (tzv. lůžkoden) se proto logicky zvýší.

Tím pádem poroste i tlak na úhrady od klientů a jejich rodin. Změna uspořádání pokojů se tedy přirozeně promítne i do peněženek uživatelů služeb. Půjde sice o vyšší cenu za vyšší standard, ale i tak je otázkou, zda na to budou klienti pobytových služeb mít dostatek finančních prostředků. Už dnes je pobyt na jednolůžkovém pokoji v cenících poskytovatelů vždy dražší než pobyt na pokoji s více spolubydlícími.

V sociálních službách platí zákonný limit 15 %. Kdy Zákon o sociálních službách garantuje, že klientovi musí po zaplacení ubytování a stravy zůstat minimálně 15 % z jeho příjmu (důchodu). Pokud se kvůli vyššímu standardu zvednou ceny ubytování, u podprůměrných důchodů nebudou příjmy na úhradu stačit. Už dnes některým klientům nestačí, ale jejich počet by se mohl výrazně zvýšit. Vzniklý rozdíl musí v takovém případě poskytovatel inkasovat od rodiny formou smluvního doplatku nebo o tuto částku zkrátit svou vlastní úhradu a vykázat ztrátu, což zpětně zvyšuje tlak na dotace od státu.

Jako nejpalčivější z rizik ovšem vidím přímý dopad na stávající kapacity sociálních služeb.

Zrušení tří a vícelůžkových pokojů bude mít na kapacitu sociálních služeb přímý a kritický dopad, který se střetává s realitou stárnoucí české populace. Souvislost mezi úbytkem lůžek a financováním vytváří začarovaný kruh, ve kterém se nůžky mezi nabídkou a poptávkou otevírají ještě rychleji.

Dojde k postupnému úbytku existujících lůžek, protože pokud má domov pro seniory například 20 třílůžkových pokojů a musí je přestavět na maximálně dvoulůžkové, ztratí tím bez stavebního rozšíření 20 lůžek ze své dosavadní kapacity. Pokud starší budova kvůli dispozicím nedokáže standardy splnit a zřizovatel (např. menší obec) nebude mít desítky milionů na novou stavbu a pokud by nově vzniklá kapacita zařízení znemožnila jeho rentabilitu, tak hrozí kompletní zánik takového zařízení. V celorepublikovém měřítku by tedy plošný zákaz bez okamžité výstavby nových křídel či budov znamenal okamžitou ztrátu tisíců míst v pobytových zařízeních. Již dnes je počet neuspokojených žádostí vysoký a seznamy žadatelů jsou v některých zařízeních na roky. Dle Českého statistického úřadu:

„Na konci roku 2023 bylo v domovech pro seniory v Česku evidováno 60,2 tis. neuspokojených žádostí o sociální služby. Počet žádostí je však vyšší než počet žadatelů (osob), neboť jedna osoba může podat více žádostí o umístění do různých zařízení.“

Dočíst se můžeme i toto:

„Počet neuspokojených žádostí o služby v domovech se zvláštním režimem na konci roku 2023 v Česku činil 30,6 tis.“

Ano, je sice pravdou, že lidé podávají více žádostí o sociální službu v naději, že alespoň někde uspějí, ale je nepopiratelným faktem, že někde se na lůžka, která obvykle žadatel potřebuje ihned, čeká i roky.

Statistický úřad uvádí údaje z roku 2023, ale víme, že demografická situace se stále zhoršuje a situace se nelepší. Ba naopak. Kapacity již dnes absolutně nestíhají pokrývat poptávku. Podle predikcí Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (APSS ČR) bude nutné kapacity dlouhodobé péče do roku 2050 navýšit až 2,5krát. Pokud do tohoto demografického tlaku vstoupí nucené snižování stavu lůžek kvůli rušení vícelůžkových pokojů, mohou se čekací lhůty na umístění žadatele ještě prodloužit.

Odborníci z APSS ČR upozorňují, že vybudování nových kapacit, které nahradí zrušené vícelůžkové pokoje a pokryjí stárnutí populace, bude stát desítky miliard korun. Stále více se proto mluví o nutnosti zapojení soukromých investorů a developmentu, kteří by budovali moderní jednolůžkové a dvoulůžkové domovy a stát by v nich následně službu finančně dotoval.

Možná by bylo v dané situaci lepší zvolit spíše cestu, kdy tří a vícelůžkové pokoje budou cenově více zvýhodněny, ale budou stále v nabídce, dokud o ně nepřestane být zájem ze strany žadatelů. Mnohdy je pro žadatele a jejich rodiny, díky nastalým podmínkám, záchranou jakékoli lůžko.

Na obzoru se rýsuje demografický „armagedon“ a stát nemá dostatek finančních prostředků pro stávající sociální služby, natož pak na vznik nových služeb, a pokud vezmeme v potaz, že vybudovat nové zařízení trvá cca pět let, pak se rušení tří a více lůžkových pokojů jeví jako kapacitní podstřel na základě demografické slepoty.

Mgr.Kateřina Zemanová, MBA

       ředitelka organizace

Domovy sociálních služeb Háj a Nová Ves