SYSTÉM INSPEKCÍ

ABSTRAKCE A DISKRIMINACE

Cílem tohoto příspěvku je posouzení vybraných ukazatelů inspekce poskytování sociálních služeb v souvislosti se zjištěnými statistickými daty za období 2020 až 2023 a jejich intepretace.

                         Tabulka č. 1: Počet celkem provedených inspekcí, počet oznámení

                                             a výsledky inspekcí za období 2020–2023

Rok

Počet inspekcí

Z toho na podnět

(oznámení)

Inspekce

bez nálezu

Inspekce

s nálezem

2020

*80

18

26

54

2021

*98

47

27

71

2022

140

75

54

86

2023

148

68

55

93

Celkem

466

208

162

304

       Zdroj: MPSV

       * Omezení výkonu inspekcí v místě poskytování sociální služby s ohledem na
                   epidemiologickou situaci COVID-19.

44,64 % inspekcí bylo provedeno na základě stížnosti (oznámení, podnětu, udání), tedy téměř každá druhá inspekce.

V případě 162 provedených inspekcí nebyl zjištěn žádný nález, poskytovatel prošel úspěšně, což činí 34,76 % a v případě 304 inspekcí, což činí 65,24 % byly inspekcí zjištěny různé závady (nálezy) a uloženo termínované opatření. V praxi tak ze tří služeb dvě inspekcí neprojdou.

                       Tabulka č. 2: Počet provedených inspekcí podle krajů 2020–2023

Pobočka/Kraj

2020

2021

2022

2023

Celkem

inspekcí

Jihlava

4

9

11

14

38

Liberec

7

7

9

10

33

České Budějovice

9

10

19

16

54

Hradec Králové

7

4

7

11

29

Brno

3

5

8

10

26

Olomouc

4

6

12

16

38

Plzeň

3

5

11

8

27

hl. město Praha a

Střední Čechy[1]

10

15

15

10

50

Zlín

7

9

11

8

35

Karlovy Vary

0

3

2

5

10

Pardubice

7

9

10

13

39

Ostrava

12

11

13

19

55

Ústí nad Labem

7

5

12

8

32

Celkem

80

98

140

148

466

    Zdroj: MPSV

Nejvíce inspekcí je prováděno v kraji Moravskoslezském a Jihočeském, naopak nejméně v kraji Karlovarském a Jihomoravském.

Počet registrovaných služeb v ČR dle Registru poskytovatelů sociálních služeb MPSV k 31. 12. 2023 činil celkem 5 587 služeb.

„Ostré“ inspekce probíhají od druhého pololetí 2007 a stále jsou ještě sociální služby, kde od účinnosti nové sociální legislativy (mj. zřízení institutu inspekce poskytování sociálních služeb) nebyla provedena ani jedna inspekce!!! Naproti tomu u některých sociálních služeb byla provedena inspekce opakovaně.

Není-li prováděna inspekce v intervalu, který by zajišťoval pravidelnou kontrolu kvality všech poskytovatelů sociálních služeb, tak nejsou garantovány rovné podmínky pro činnost v této oblasti.

 

V současné době se inspekce dělí na tři druhy: v plném rozsahu, základní a následná.

                     Tabulka č. 3: Počet provedených inspekcí podle druhu 2020–2023

Rok

Počet inspekcí

Z toho

v plném rozsahu

Z toho

základních

Z toho

následných

2020

80

0

80

0

2021

98

0

95

3

2022

140

2

137

1

2023

148

2

144

2

Celkem

466

4

456

6

                     Zdroj: MPSV

Z údajů je patrné, že dominují základní inspekce, z celkového počtu provedených inspekcí činí 97,85 %. Inspekce v plném rozsahu byly provedeny jen 4. Následných inspekcí bylo realizováno pouze 6 a tudíž poskytovatel sociální služby tak nemá téměř žádnou zpětnou vazbu, zda jím přijatá opatření k nápravě zjištěných nedostatků byla dostatečná.

Inspekce prováděná v plném rozsahu předmětu kontroly je realizována v případech závažných podnětů, ohrožení zdraví a života klientů, dále v případech, kdy byly v rámci základní inspekce zjištěny závažné nedostatky v poskytování sociální služby, a kdy je třeba provést komplexní hodnocení služby.

Základní inspekce je prováděná v zúženém rozsahu předmětu kontroly. Cílem je identifikovat nejzávažnější nedostatky v poskytování sociální služby.

Následná inspekce je kontrolou plnění uložených opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci. Je realizována u poskytovatelů sociálních služeb, kterým byla v rámci základní nebo při inspekci v plném rozsahu takováto opatření uložena.

Aktuálně zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSS“) vymezuje 33 druhů sociálních služeb.

 

                     Tabulka č. 4: Nejčastější druhy kontrolovaných služeb za období 2020–2023

Rok

Domov pro

seniory

Domov se zvláštním režimem

Domov pro osoby se zdravotním postižením

Celkový

počet inspekcí za rok

2020

*14

*10

*1

*80

2021

*32

*13

*2

*98

2022

26

23

8

140

2023

23

28

25

148

Celkem

95

74

36

466

                           Zdroj: MPSV

                        * Omezení výkonu inspekcí v místě poskytování sociální

                          služby s ohledem na epidemiologickou situaci COVID-19.

Nejčastěji jsou kontrolovány následující sociální služby: domov pro seniory, domov se zvláštním režimem a domov pro osoby se zdravotním postižením. Za sledované období se jedná o 205 služeb z 466 kontrolovaných, což činí 43,99 %. Lze predikovat, pokud by covidové omezení nebylo zavedeno, tak kontrola těchto tří služeb přesáhne 50 % z počtu všech kontrolovaných služeb, přičemž podíl těchto tří sociálních služeb na celkovém počtu zaregistrovaných sociálních služeb činí jen 20,30 %.

 

Kontrolovaná osoba může v zákonné lhůtě podat písemné a zdůvodněné námitky proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o inspekci.

                     Tabulka č. 5: Námitkové řízení u realizovaných inspekcí za období 2020–2023

Rok      

Vyřízení námitek

Počet jednotlivých

námitek

Plně

vyhověno

Částečně

vyhověno

Zamítnuto

Úspěšnost

v %

2020

3

31

8

2

21

32,26 %

2021

6

39

6

0

33

15,38 %

2022

8

58

10

4

44

24,14 %

2023

13

143

5

4

134

6,29 %

Celkem

30

271

29

10

232

14,39 %

Zdroj: MPSV

Přes poměrně všeobecně rozšířenou nespokojenost s postupem či závěry inspekcí v protokolech o inspekci bylo podáno minimální množství námitek (z 466 inspekcí 30 námitkových řízení), což je ovlivněno zejména skutečností, že námitky jsou podávány ke stejnému orgánu, tj. MPSV. Je tedy zcela zřejmé, že tento orgán nepřehodnotí svůj postoj, resp. jen velmi výjimečně – úspěšnost námitkového řízení, spíše klesá a průměrně za období 2020–2023 dosahuje 14,39 %. Dlouhodobě se diskutuje problém absence nestranného aktéra v podobě kompetentního odvolacího orgánu, který by motivoval k podávání námitek a tím tříbil a zkvalitňoval praxi inspekcí.

Rozhodnutí o vyřízení námitek obvykle obsahuje zkopírované pasáže z podání námitek, dále pak zkopírované pasáže z předmětného protokolu o inspekci a k nim je připojeno hodnotící stanovisko inspekce (MPSV – vyřizujícího podání námitek).  Rozhodnutí o vyřízení námitek, však velmi často trpí zásadní vadou, a sice že je svou vysokou abstraktností nepřezkoumatelné.

S odkazem na výše uvedené je nutné připomenout, že dokument „Vyřízení námitek“ je z právního hlediska rozhodnutím v materiálním slova smyslu, neboť závazně určuje práva a povinnosti poskytovatele sociální služby, a tudíž je možné při nesouhlasu s vyřízením námitek podat ve lhůtě dvou měsíců žalobu k soudu. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí („Vyřízení námitek“), je důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu (MPSV) příslušným soudem.

Vzdělání inspektorů a metodika inspekcí MPSV

Do současné doby není legislativně nijak upravena kvalifikace inspektorů sociálních služeb.

MPSV v současné době nemá pro výkon inspekce poskytování sociálních služeb vypracovaný žádný vnitřní předpis (metodiku inspekcí apod.).[2] Dle svého vyjádření MPSV postupuje jen podle právních předpisů upravujících provádění inspekce poskytování sociálních služeb. Což je vymezeno jen velmi vágně, a to v ust. § 97 až § 99 ZSS a dále v ust. § 38 a § 38a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Metodika MPSV by měla být právě oním nástrojem, jež by do rozhodování inspekčních týmů z 14 krajů měl vnést jednotný postup. Cílem metodiky by mělo být sjednocení postupu výkonu inspekcí na území celé ČR prostřednictvím nastavení jednotných pravidel pro dílčí fáze inspekce poskytování sociálních služeb.

Důsledkem výše uvedeného stavu je nejednotný přístup inspektorů poskytování sociálních služeb k poskytovatelům sociálních služeb (rozdílné přístupy a stanoviska dílčích inspekčních týmů), a to nejen v jednotlivých krajích, ale dokonce i v rámci jednoho kraje.

Při inspekci poskytování sociálních služeb (v režimu státní kontroly), navíc kdy je zejména kontrolováno plnění jednotlivých kritérií standardů kvality sociálních služeb, které jsou ve vyhlášce definovány ve vysoké míře abstraktnosti, je jakékoli hodnocení v této oblasti nadmíru subjektivní, a tudíž v rozporu zejména se zásadou legitimního očekávání, resp. právní jistoty obecně.[3]

Závěr

Do současné doby není legislativně nijak upravena kvalifikace inspektorů sociálních služeb. MPSV nemá metodiku (závazný interní předpis) na provádění inspekcí poskytování sociálních služeb. Předmětné právní normy dostatečně neřeší sjednocení postupu výkonu inspekcí na území celé ČR prostřednictvím nastavení jednotných pravidel pro dílčí fáze inspekce poskytování sociálních služeb.

Současná legislativní úprava umožňuje rozdílný výklad kontrolovaných kritérií standardů kvality sociálních služeb a různý výklad v rámci posuzování plnění povinností poskytovatele.  

Narůstá počet udělených pokut poskytovatelům sociálních služeb ze strany inspekce. Klesá úspěšnost námitkového řízení. Někteří poskytovatelé nevyužívají možnost podání námitek k protokolu z inspekce, protože zřejmě nemají plnou důvěru v současný systém vyřizování námitek. Podání žaloby na vyřízení námitek je ojedinělé, i když už máme případy, kdy poskytovatel s takovou žalobou uspěl, další soudní řízení aktuálně probíhá. 

Není prováděna inspekce v intervalu, který by zajišťoval pravidelnou kontrolu kvality všech poskytovatelů sociálních služeb. Z hlediska kontroly jsou preferovány jen některé sociální služby (hlavně pobytové).

Systém inspekcí poskytování sociálních služeb je diskriminační a má nedostatečný vliv na zvyšování kvality sociálních služeb v ČR.

PhDr. Miloš Sládek, Ph.D., MSc.


[1] MPSV vykazuje počty provedených inspekcí za hl. město Prahu a Střední Čechy společně.

[2] Stanovisko MPSV vedené pod č. j.: MPSV-2024/48026-331-1, ze dne 1. 3. 2024.

[3] Ve stávajícím znění standardů kvality chybí jasné definice pojmů a povinností, které nejsou upraveny ani jinými platnými právními předpisy, z čehož vyplývá, že povinnost, resp. splnění daného kritéria standardu je vnímána a chápána poskytovateli sociálních služeb rozdílně, a to v různých regionech a u různých typů registrovaných služeb.