DISKUZE, NÁZORY

Jsme na jedné lodi?

K otázce mne přivedla událost, zdánlivě nesouvisející s pobytovou službou. Stala se však pořádným klíčem k otevření zámku skříně, která leccos ukryla.  Oč šlo? 

Známá (80 let) nás jednou na konci března brzy ráno přivolala, protože během noci zjistila, že se nepostaví na levou nohu a spadla. Zajeli jsme tedy do města, přivolali rychlou, paní odjela s podezřením na mozkovou příhodu. Samozřejmě jsme se s manželem postarali o léky, kytky a zásobování. Jenom nás překvapilo, že prosila o peníze, a navíc v drobnějších – ne mincích, papírovkách. V nemocnici na lůžku následné péče počátkem dubna údajně musela opakovaně uplatit „sestru“, aby přišla na pokoj. Nerozlišovala jejich funkce – prostě jak dotyčná služba nic nedostala, už prý nepřišla, a mohli prý zvonit, jak chtěli. Rozdala kolem šesti stovek. Takovou divnou praxi neznám – a že jsem zažila leccos. Poptala jsem se tedy na sociální síti. ...více

Myslíme na zadní kolečka?

Většina lidí se zabývá jen tím, co je čeká dnes, zítra, pozítří, na víkend. Někteří si už možná zařizují letošní dovolenou. Ti zkušenější a prozíravější vědí, že zajistit si pobyt na lukrativní chalupě je rozumnější třebas v ročním, někdy třebas i dvouletém předstihu. Zatím jsem se ale nepotkal s člověkem před padesátkou, který by se vážně zamýšlel nad tím, kde a jak bude žít za třicet čtyřicet let, tedy v době, kdy se už nejspíš nebude schopen o sebe postarat sám. ...více