Připravte se na možnou evakuaci! To nechcete slyšet.

Domov Potoky, z.ú., je domov se zvláštním režimem, který se nachází v krásné krajině trojmezí Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, Chráněné krajinné oblasti Lužické hory a Národního parku České Švýcarsko. Domov tvoří dvě třípodlažní budovy propojené spojovacím krčkem. Klienti jsou ubytováni v obou budovách, ale v budově B kromě ubytovací části určené pro klienty najdeme také kuchyň, jídelnu domova a technické zázemí. Za domovem se nachází venkovní klidová zóna, kde v těsném sousedství teče říčka Chřibská Kamenice. Domov tak díky lokalitě, ve které se nachází, nabízí oproti zařízením, která jsou umístěna ve městech či dokonce na sídlištích, alternativu pobytu v krásné přírodě.

Našimi klienty jsou osoby s chronickým duševním onemocněním, převážně osoby s demencí a osoby s Huntingtonovou chorobou. Míra jejich závislosti na péči druhé osoby je vysoká, a někteří z nich jsou již plně imobilní a závislí na péči ve všech úkonech sebepéče a sebeobsluhy.

A možná právě umístění našeho zařízení v srdci přírody je pro klienty a pracovníky potenciálně více rizikové ve chvílích, kdy ke slovu přijdou živly a všichni čekáme, zda je lidský faktor dokáže usměrnit a ovládnout.

Co se vlastně stalo?

Většina čtenářů určitě ví o požáru, který se v nedávné době rozhořel v lesích Českého Švýcarska. Požár nebyl tentokrát tak rozsáhlý a dlouhý jako v roce 2022, kdy trval 20 dní a zasaženo bylo více než 1 000 hektarů půdy, ale možná právě díky této zkušenosti, nebyl tento požár podceněn a zásah byl rychlý, obsáhlý a promyšlený. Byl však výrazně blíž našemu domovu.

Jak to všechno probíhalo z našeho pohledu?

Požár vypukl v sobotu 2. května 2026 odpoledne v nepřístupném terénu v lokalitě mezi obcemi Rynartice, Jetřichovice a Na Tokáni. Oheň se vlivem sucha a větru rychle rozšířil na rozlohu přibližně 100 hektarů. Hasiči vyhlásili zvláštní stupeň poplachu a na místo byl povolán velký počet jednotek včetně letecké techniky. Díky nasazení vrtulníků a následnému dešti se podařilo rozlohu plamenného hoření rychle redukovat a během pár dnů ho zvládnout. To ale trochu předbíháme, protože těch několik desítek hodin se pro nás nedá jen tak přeskočit.

Jak jsme to prožívali?

První informace od našich zaměstnanců přišly v dopoledních hodinách (kolem půl třetí), kdy pracovník údržby telefonicky kontaktoval ředitele domova, že v Národním parku hoří a že jde kouř naším směrem. Domluvili se, že se uzavřou okna a zapnou čističky vzduchu. Byla sice uzavřena cesta od domova směrem na Jetřichovice, ale říkali jsme si, že kdyby se nás to nějak týkalo, dostaneme zprávu. Asi za hodinu a půl volal kolega z údržby znovu, že strážníci policie přišli s informací, že se máme připravit na evakuaci. Ředitel kontaktoval policii a ta mu sdělila, že to aktuálně není vůbec na pořadu. Tým v domově byl uklidněn a požádán, ať situaci sledují a případné změny hlásí. Každopádně se spojil ředitel a zástupkyně s týmem v domově a domluvili se na krocích, které můžeme raději udělat. Jelikož ze strany záchranných složek nebyl zatím ředitel nijak informován a k ničemu vyzván, byla veškerá opatření, která se vykonala preventivní, abychom byli připraveni na případnou evakuaci. Klienti byli klidní, a nevnímali negativně nic z toho, co se kolem nich začalo dít. Našlo se pouze velmi málo klientů, kteří se zeptali, co se děje, a co se případně bude dít dál. Bylo pro ně důležité, že pokud bychom museli někam jít, šli bychom společně.

Všichni poskytovatelé máme zpracovaný standard č. 14 – Nouzové a havarijní situace. Asi si dovedeme představit, co se může dít a jak se připravit na výpadek elektřiny, či nedostatek vody a podobné situace. Pak jsou však události, které si můžeme od stolu zpracovat a myslíme, že pár vět či odstavců přeci říká vše. Požár lesa v blízkém okolí, jeho nepředvídatelnost a možná rychlost šíření je něco, co pak ukáže realitu. Najednou řešíte třeba to, že nejde o to utéct pár metrů od objektu, ale že se musíte přesunout několik kilometrů, se všemi klienty během pár hodin. Příprava tedy vycházela z reakce na situaci, vlastního vnímání důležitosti jednotlivostí nezbytných pro péči o naše klienty, a přípravy pomůcek pro péči po dobu alespoň dvou dní. Proto jsme připravili zásobu nutriční výživy (sipping a výživu do sondy), inkontinenčních pomůcek, hygienických potřeb, jednorázových pomůcek k péči (gumové rukavice, netkaná textilie, mycí pěny apod.). Zdravotnice připravily zásobu léků na dva dny, připravily se důležité doklady našich klientů a pak už se jen čekalo, co bude. Během dne bylo v práci přítomno 11 pečujících včetně zdravotního personálu, 2 pracovnice úklidu, 1 údržbář a 3 pracovníci kuchyně, kteří všichni sledovali, co se děje a podíleli se na přípravě. Blížila se noční směna a situace byla informačně stejná, jen u domova byl šrumec, jelikož byl potok využit jako zdroj vody pro cisterny. Ředitel také kontaktoval vedení města Chřibská a s panem starostou již od té chvíle byli v kontaktu. Vedoucí péče byla v tu dobu na místě a domluvili se na posílení noční směny. Na noční směnu dne 2.5.2026 nastoupily 3 pečovatelky a jeden z pečovatelů byl přítomen ve svém volnu. Celkem byli v budově 4 zaměstnanci a 56 klientů (zbývající 3 klienti byli hospitalizovaní či u rodin). Jak to bývá na začátku podobných situací, všichni se soustředili na situaci „na bojišti“ a informací moc nebylo.

Bylo zhruba devět hodin, kdy se ředitel se zástupkyní rozhodli jet na místo a podpořit tým. Silnice byla již policií uzavřena a zhruba kilometr od domova již nebylo možné pokračovat v cestě. Policie cestu uzavřela. Vedení bylo uklidňováno, že jde požár jiným směrem a že se nemusí obávat. Oficiální zpráva zatím žádná vůči vedení domova neproběhla. Po návratu domů (cca hodinu cesty) dostal ředitel se zástupkyní informaci od hasičů, kteří byli přímo na místě, že je situace nepřehledná a že potřebují informace k případné evakuaci. Chtěli znát počty klientů, zaměstnanců, kolik klientů je imobilních, jak dlouho by evakuace zabrala apod. Vyrazili tak do domova po druhé a přes peripetie s průjezdem k domovu přes policejní hlídku na místo přijeli. Zde si vedení, velitelé hasičů i policejní hlídka, kteří byli na místě, domluvili způsob komunikace a postup. Dali si zhruba půl hodiny na zjištění informací pro případnou evakuaci. Ředitel se zástupkyní vytvořili seznam činností a věcí, které je třeba ještě udělat, připravit a případně v konečném důsledku nezapomenout. Takový „checklist“, který by mohl pomoci při stresu při vyhlášení evakuace. Důležité bylo také vytištění a zkontrolování seznamů klientů i pracovníků. Seznamy byly předány policii. Evakuace byla pracovníky odhadnuta na hodinu a půl až dvě hodiny. Pro evakuaci, kdy s naším ředitelem komunikoval starosta města, byl připraven jeden z rekreačních objektů v Horní Chřibské. Tam by bylo možno evakuovat schopnější, mobilní a alespoň mírně soběstačné klienty. Celkem 16 klientů by však bylo nutné evakuovat sanitkami do zdravotnických zařízení, jelikož se jedná o klienty náročné na péči, kterým nelze poskytnout péči bez speciálního lůžka a pomůcek. Zpravidla jsou to také klienti, které je nutné transportovat v leže a tuto skutečnost není možno provést evakuačním autobusem HZS, který byl od nočních hodin přistaven před hlavním vchodem do domova. Zde se mohla evakuace protáhnout, kvůli dostupnosti sanitních vozů pro převoz ošetřovatelsky náročných klientů. Hasiči však o tomto možném scénáři záchrannou službu informovali. Právě tato noc byla nejnebezpečnější a evakuace byla velkým otazníkem celou tuto noc. Nemohly létat vrtulníky a nepřístupný terén znemožňoval přímý zásah. Požár byl viditelný přímo od domova a les hořel jen několik málo set metrů od něj. Hasiči se připravovali na případné šíření požáru směrem k domovu a jejich plán bylo udržet šířící se požár v rokli, kam mohli s technikou. Ředitel domova velice úzce spolupracoval s integrovanými složkami a všichni zúčastnění čekali, jak se situace vyvine. Během této doby zástupkyně připravila důležitou dokumentaci zejména pro klienty, kteří by museli v rámci svého zdravotního stavu do zdravotnického zařízení. Pro klienty byly také připraveny pytle, popisovací štítky, aby si mohli vzít své nejnutnější a důležité věci. Připravily se ze všech kanceláří počítače, datová úložiště, z trezoru finance a zásadní dokumenty. Pečující personál se po spolupráci při sestavování krizového plánu věnoval své běžné činnosti.

V případě evakuace by se zaměstnanci přemístili s klienty do místa pro dočasný pobyt, kde by zajistili potřebnou péči. Na pomoc byli připraveni někteří zaměstnanci či dobrovolníci z řad známých, kteří se sami nabídli, že bude-li třeba, pomohou.

Několik hodin jsme mohli jen čekat. Nad ránem přišly první zprávy, že situace vypadá dobře, že se požár daří udržet. Se světlem přišlo trochu klidu s očekáváním, že začnou létat vrtulníky, které mohou značně pomoci. Stále nebylo vyhráno a informace byly opatrně pozitivní, vždy však teď a tady s nejistotou do budoucna.

S blížícím se ránem jsme se začali připravovat na příjezd ranní směny. Byl vytvořen a předán nový seznam zaměstnanců a vše bylo komunikováno s policií, aby je do místa pustili přes uzavírku. Spojili jsme se postupně se všemi sms zprávou, aby měli informace a věděli, co je čeká. Po ranní změně směn hasičů jsme dostali potvrzující pozitivní zprávy od velitele. Všichni zaměstnanci byli již v práci a chod v domově tak mohl v rámci možností pokračovat jako obvykle. Během neděle jsme také měli seznam dalších kolegů a kolegyň, kteří měli volno a byli připraveni pomoci v případě evakuace.

Po zprávách o pozitivním vývoji v kontextu ohrožení domova si jel ředitel a zástupkyně odpočinout. Přišla ale věc, na kterou do té doby nikdo nepomyslel. Byla to média. Zaměstnanci přímo v domově věděli, jak se zachovat, a tak jediná informace, kterou poskytli bylo to, aby se dotyční spojili s ředitelem. Soustředili se tak na práci a klienty. Během neděle a pondělí tak proběhly nějaké rozhovory po telefonu nebo osobně a pak se situace uklidnila. První volající z médií asi vždy zaskočí a bylo třeba si pak připravit důležitá fakta, která se sdělovala všem stejně. Výsledek stejných odpovědí někdy mírně překvapí, ať je to špatné označení služby, cílové skupiny apod., ale to tak prostě je. Po dvou dnech zájem utichl.

Klienti byli informováni, nicméně to vypadalo, že s ohledem na jejich kognitivní deficit se necítili ohrožení a pouze hrstka našich klientů se ptala, co se děje, co se bude dít a jak bude případný přesun do bezpečí probíhat. Cílem bylo zbytečně nikoho nestresovat, dokud by situace s evakuací nenastala. Vypadalo to, že se nám to podařilo. Na nástěnce v jídelně, kde se při výdeji jídla většina našich klientů objevuje, byla napsána informace „Hoří les“, aby věděli, proč je kolem domova takový pohyb. Celkově by bylo možno konstatovat, že po celou dobu požáru byli naši klienti klidní a spolupracující.

Následující den (neděle) byla situace transportu ležících klientů a klientů náročných na péči řešena naším panem ředitelem, který emailem kontaktoval sociální služby Ústeckého kraje sdružené v asociaci, a během dvou hodin jsme věděli, že by o tyto klienty bylo postaráno a bylo by možno převážet je do již předem domluvených sociálních služeb. Za rychlost a ochotu, o to více, že to byl volný den, děkujeme.

Stav ohrožení a nejistoty trval dohromady dva dny. V tuto dobu jsme netušili, co se bude dít, a počítali se vším. Postupně jsme však věděli, dle potvrzení velitele, že bezprostřední ohrožení již pominulo. Celá situace byla víkendová a zklidnění přišlo v následujících pracovních dnech. V pondělí jsme uklidili doklady a dokumenty a skartovali překladové zprávy. V úterý jsme již uklidili pomůcky připravené k evakuaci a v jídelně klientů se ve středu objevila na nástěnce zpráva „Les už nehoří“. V následujících pár dnech utichl i celodenní hluk z prolétávajících vrtulníků, který byl však v prvních dnech hlukem, který přinášel pozitivní očekávání z brzkého uhašení a ochránění domova.

Všichni bychom čekali obrovský strach, nejistotu, zmatek apod. Přítomní působili klidně, profesionálně a tento pocit se přenášel i na naše klienty.

Co nám to přineslo?

Určitě se jednalo o zkušenost, kterou bylo užitečné písemně zpracovat ve smyslu předpisu pro plánovanou evakuaci a zapracování postupů pro evakuaci do standardu č. 14. Zároveň nám situace ukázala profesionalitu našeho pracovního týmu a ubezpečila nás ve vědomí, že se jeden na druhého můžeme spolehnout.

Ing. Igor Prokeš, MBA, ředitel

Mgr. Markéta Prokešová, MBA

Domov Potoky, z.ú.