NA SOCIÁLNÍ SLUŽBY PŮJDE LETOS ZE STÁTNÍHO ROZPOČTU REKORDNÍ ČÁSTKA

Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhovělo téměř 5 tisícům žádostí o dotaci na odměny a vyplatilo poskytovatelům částku bezmála 4 mld. Kč. Poskytovatelé mimořádné odměny z dotačního programu MPSV velice uvítali. Je důležité ocenit mimořádné pracovní nasazení zaměstnanců, kteří již rok bojují s pandemií. U příležitosti této dobré zprávy jsme požádali o rozhovor ředitele odboru sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Mgr. DAVIDA POSPÍŠILA.

Mohl byste nám sdělit, jak se v tomto roce vyvíjela epidemie COVID-19 v sociálních službách? Byly znatelné nějaké rozdíly mezi první a druhou vlnou?

Hned v úvodu bych chtěl poděkovat všem zaměstnancům v sociálních službách, ale i sociálním pracovníkům ve veřejné správě, za jejich obětavou a namáhavou práci v tomto těžkém období. Věřím, že i díky stále větší proočkovanosti se již nebude opakovat to, co jsme si zažili od podzimu minulého roku.

Po první vlně jsme vyhodnotili, že z mnoha důvodů není vhodné přistupovat k plošnému uzavírání různých druhů sociálních služeb. Ukázalo se, že je naopak žádoucí, aby služby byly poskytovány dál a podporovaly cílové skupiny osob, které jsou v nelehké době pandemie ohroženy sociálním vyloučením, chudobou či jinými negativními sociálními jevy ještě více než jindy. Dále jsme ve druhé vlně nepodporovali plošné zákazy návštěv a vycházek uživatelů v zařízeních sociálních služeb, ale zaměřili jsme se na služby, jejichž klienti jsou nejvíce ohroženi. Zároveň byly vycházky a návštěvy umožněny za podmínky dodržení protiepidemických opatření jako testování, očkování, používání roušek, dezinfekce a podobně. Podle dat obdržených z informačního systému infekčních nemocí INSIS, a z vlastního sběru dat MPSV, vývoj onemocnění COVID-19 v sociálních službách za období od podzimu 2020 do současnosti výrazně klesá. Tímto bych chtěl také poděkovat všem poskytovatelům sociálních služeb, za jejich součinnost a předávání důležitých informací, které nám pomohly při komunikaci s ministerstvem zdravotnictví a plánování dalších opatření.  

 

Tentokrát se dotační program vztahoval na všechny zaměstnance, i na zdravotníky, kteří byli v loňském roce odkázáni na ministerstvo zdravotnictví. Jaký je koncept těchto odměn? Mají ředitelé možnost ovlivnit výši odměn podle zásluhovosti?

Tyto odměny jsou koncipovány jako kompenzace za práci v rizikové době, kdy i přítomnost na pracovišti představovala pro spoustu pracovníků služeb, kteří sami spadají mezi rizikové skupiny, enormní riziko pro jejich zdraví. Zaměstnanci byli pod velkým fyzickým a psychickým tlakem a zejména díky jejich nasazení se podařilo epidemii zvládnout. Možná se málo říká, že právě sociální služby významně pomohly v tom, že nárok na covidová lůžka ve zdravotnictví byl výrazně ovlivněn tím, jak sociální služby celou situaci zvládaly. Odměny se přiznávaly za období říjen 2020 až únor 2021.

Dotační titul na odměny je nastaven tak, že zaměstnavatel zná a ví, jak postiženi byli jeho zaměstnanci a jak náročnou práci museli vykonat. Dotační titul tak nevylučoval, aby zaměstnavatel mohl konkrétním zaměstnancům přiznat odměny i vyšší, za použití vlastních prostředků, pokud je měl k dispozici. Samozřejmě jsme i my museli učinit určité rozdělení, dle náročnosti práce a výše rizika, jaké zaměstnanci museli podstoupit a od toho se odvíjely i jednotlivé sazby.

Samotná výše odměn je v dotační výzvě limitována maximem. Toto maximum může být překročeno maximálně o deset procent. Výši odměny však nelze snížit. Pokud si tedy zaměstnavatel požádal o dotaci na odměny pro pečovatelku, která si odpracovala v domově pro seniory všech pět měsíců na plný úvazek, měl by jí vyplatit plnou odměnu ve výši 50.000 Kč hrubého. Celkově jsme rozdělili necelé 4 mld. Kč.

V souvislosti s vyplácením mimořádných odměn řešili poskytovatelé některé problémy, např. jak postupovat, pokud je zaměstnanec v exekuci nebo insolvenci, a také to, že při jednorázové výplatě se zvýší organizaci náklady o náhrady mzdy za dovolenou (nebo příplatky za směny). Jaký je názor ministerstva?

V této souvislosti je nutné zmínit judikát Vrchního soudu v Praze, který svým usnesením z 5. ledna 2021, č. j. 4 VSPH 1515/2020-B-35 (KSPH 67 INS 5496/2018), konstatoval, že v případě „ztráty“ mimořádné odměny ve prospěch umoření insolvence u zdravotní sestry, která odměnu získala za to, že nasazovala vlastní život, je poněkud lidsky a morálně nepřijatelné. Insolvence by tak neměla být stržena bez souhlasu zaměstnance a stejně by pak měly ostatní soudy změnit svá rozhodnutí o srážkách ze mzdy/platu tak, aby se tyto insolvence nevztahovaly na samotnou odměnu. Na pracovníky v přímé péči, např. v pobytových sociálních službách, kde byla zřízena lůžka pro klienty s COVID-19, se tak můžeme dívat analogicky. Z logiky věci se tak nabízí, že shodný postup bude praktikovaný i u pracovníků mimo zdravotnictví, kteří za práci v souvislosti s epidemií COVID-19 dostávají mimořádné finanční ohodnocení. Nicméně to je pouze náš pohled na věc. Podobný právní názor rovněž zastává i Asociace poskytovatelů sociálních služeb, Veřejný ochránce práv, ale také Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče, který je i schopen pomoci zaměstnancům služeb, ve kterých odbory působí.

Většina poskytovatelů už odměny vyplatila v plné výši, ale zajímají se, kdo jim uhradí zvýšené náklady na financování navýšeného průměru na dovolené. U větších zařízení půjde o stotisícové až miliónové částky. Bude možnost nějaké kompenzace?

Samozřejmě chápu, že v organizacích to má za následek zvýšení nákladů za odvody, zejména v období letní dovolené. Nicméně názor MPSV je takový, že odměny, i když jsou nenárokovou složkou platu či mzdy, by měly být vyplaceny jednorázově a v co nebližším výplatním termínu. Setkali jsme se také s výkladem Asociace poskytovatelů sociálních služeb, která sdělila svým členům, že odměnu dělit mohou, jelikož dotační podmínky to nezakazují. Ano, zde je nutné souhlasit, nicméně kromě dotačních podmínek je nutné se dívat i na zákoník práce, který v tomto ohledu má nadřazenou roli. Zákoník práce žádné postupné vyplácení odměny nezná, resp. nepovoluje.

Požadavek na plnou kompenzaci zvýšených nároků za odvody mi nepřijde správný. Stát i bez ohledu na současnou situaci epidemie COVID-19 vyčlenil rekordní částku ze státního rozpočtu na rok 2021. Jedná se o 21,4 mld. Kč, tedy o 2,8 mld. Kč více než minulý rok. Bohužel, jak vidíme z celkových čísel, tak podíly krajů a obcí na financování sociálních služeb vůbec nekopírují zvyšující se výdaje ze státního rozpočtu. Například u obcí tyto částky v posledních 5 letech stagnují. Zde jsou tedy vidět značné rezervy samospráv, které se z nám neznámých důvodů nechtějí podílet na financování sociálních služeb.

V procesu jsou dvě novely zákona o sociálních službách (sněmovní tisky č. 1143 a 1144). Které důležité změny přinášejí tyto novely? Mohou poskytovatelé počítat s jejich platností od roku 2022?

Na úvod je třeba říct, že se jedná o novely zákona navržené skupinou poslanců. Nejde o materiál připravený Ministerstvem práce a sociálních věcí a ani s námi nebyl materiál blíže konzultován, i když  vychází z vládního návrhu novely, který je nyní projednáván legislativní radou vlády.

Sněmovní tisk č. 1143 navrhuje změny napříč celým systémem sociálních služeb. Jde například o sloučení některých podobných druhů služeb (osobní asistence a pečovatelská služba, pobytové služby péče), změna způsobu úhrad u chráněného bydlení, dílčí změny jsou v oblasti registrace, například u posuzování bezúhonnosti či odborné způsobilosti, nebo se zpřesňuje obsah žádosti o registraci. Registr by měl nově být jen v elektronické podobě. Do okruhu pracovníků se doplňují inspektoři sociálních služeb a definuje se jejich kvalifikace. Zásadní změnou pak je navržení zvýšení maximální úhrady za poskytnutí nebo zajištění stravy u vybraných druhů služeb na 1,2násobek současného stavu. U tohoto tisku je třeba zmínit i to, že návrh se vůbec nezabývá oblastí financování sociálních služeb a jeho stabilizací, vůbec se nezaměřuje na pečující osoby, lidská práva klientů v sociálních službách a revizi standardů kvality, úpravou přestupků, vzděláváním, sociální prací na obcích a dalšími oblastmi. Kromě financování sociálních služeb se jednalo o oblasti, nad kterými byla většinová shoda, byly bez zásadních dopadů do státního rozpočtu, ale primárně cílily na zvýšení kvality a ochranu lidských práv. Bohužel tento tisk vychází z verze, kterou MPSV předložilo do meziresortního připomínkového řízení a obsahuje i legislativně technické chyby, které patrně vznikly přepisem vládního návrhu, ale také nemůže reagovat na připomínky legislativní rady vlády, které jsme již do vládního návrhu zapracovali. Kdybychom na návrhu mohli spolupracovat již na počátku, tak bychom mohli tyto chyby odstranit.

Sněmovní tisk 1144 se týká příspěvku na péči. Cílem je změna výše příspěvku ve III. a IV. stupni tak, že nebude činěn rozdíl mezi tím, zda je péče poskytována pobytovou sociální službou nebo v domácím prostředí. Výše příspěvku se navrhuje pro dospělé 12 800 Kč a 19 200 Kč. Pro děti pak 13 800 Kč a 19 200 Kč.

Účinnost obou novel je plánována na leden 2022. V současné době se čeká na druhé čtení v poslanecké sněmovně a není vůbec jisté, zda a v jaké podobě budou návrhy schváleny. Výsledný text totiž mohou ovlivnit pozměňovací návrhy, které má možnost připravit jakýkoliv poslanec.

V době mimořádných opatření byla obtížná i situace v oblasti dalšího vzdělávání zaměstnanců v sociálních službách. Distanční výuka není použitelná vždy, problémy jsou i s tím, že některým vzdělávacím agenturám vypršela akreditace. Jak bude MPSV postupovat, když zjistí nedodržení povinného hodinového rozsahu?

MPSV vydalo v dubnu 2021 Stanovisko k zabezpečení dalšího vzdělávání pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách pro aktuální rok, ve kterém sdělujeme, že pokud vzdělavatel získal akreditaci pro nový vzdělávací program, může účastníkům uznat jako absolvovanou tu část, která má shodný obsah, respektive zahrnuje vše, co již účastník prošel, s tím, že frekventanti na své předchozí studium navážou a kurz řádně dokončí.

Uvědomujeme si náročnost situace a dopad na zaměstnance, a že v některých službách nemohli z objektivních důvodů celý rozsah dalšího vzdělávání zvládnout, a proto konkrétní situace budeme v rámci kontrolní a metodické činnosti zohledňovat. Cílem není poskytovatele „šikanovat“ kontrolami, ale maximálně jim vyjít vstříc.

Na základě vládního usnesení organizuje ministerstvo distribuci více než 13 tisíc antigenních samotestů osobám bez domova. Jakým způsobem to probíhá a jaký je zájem o testování?

Distribuce probíhá prostřednictvím poskytovatelů sociálních služeb, kteří s touto cílovou skupinou pracují, protože osoby bez přístřeší jsou s těmito poskytovateli zvyklí komunikovat, popřípadě přijímat podporu. Testy byly distribuovány na adresy jednotlivých zařízení.  Osoby bez přístřeší se mohou dobrovolně bezplatně nechat otestovat pomocí samotestů a zároveň dostanou doporučení, jak postupovat, pokud by výsledek vyšel pozitivní.

Mohl byste sdělit, jak MPSV postupuje při přípravě změn financování sociálních služeb v souvislosti s demografickými dopady? Máte již bližší informace o tom, co nás čeká za 10, 15 nebo 30 let?

Přijetí změny financování je velmi problematické, a to zejména z tohoto úhlu pohledu, že nelze stavět na žádném současném systému financování sociálních služeb. Systém totiž stojí na nenárokových státních dotacích, příspěvku na péči a úhradách ze strany klientů. Když jsem toto téma otvíral před několika lety na různých konferencích a fórech, tak se mi dostalo i od předních ekonomů, zástupců střešních organizacích a asociací výsměchu. Nyní je situace zcela jiná. Najednou se v posledních dvou letech s tímto tématem jako by otevřela „Pandořina skříňka“. Najednou vyšla analýza Asociace poskytovatelů sociálních služeb, odborníci ze soukromého sektoru, resp. České asociace pojišťoven, přišli s vlastním modelem soukromého připojištění a přicházejí další. Osobně jsem za to rád, že je již shoda na tom, že je nutné dopady stárnutí obyvatel i v segmentu sociálních služeb řešit. V rámci MPSV se tímto tématem zabýváme dlouhodobě a máme vcelku jasnou představu, jakými způsoby dopady řešit. Je jasné, že se musí jednat o více variant řešení, nad kterými musí být shoda odborná, ale i politická. V Německu změnu systému připravovali deset let a systém stále upravují a modifikují.

Pokud se podíváme na to, co nás pomyslně může čekat v následujících letech, tak již za 15 let bychom měli zvýšit počet lůžek v pobytových službách sociální péče o více než 100 tis., a v ostatních službách o více než 60 tis. Celkové náklady sociálních služeb se ze současných necelých 50 mld. Kč zvýší na cca 300 mld. Kč. Zde je nutné upozornit, že se nejedná o výdaje státního rozpočtu, ale celkové náklady včetně započítání nových zaměstnanců a investic. Do čtyřiceti let (tedy okolo roku 2060) se mohou náklady zvýšit až na 1 bilion korun ročně, což je nejhorší scénář i podle demografických scénářů. Realita samozřejmě může být daleko nižší, nicméně to, co je zřejmé, je nutná změna, na kterou se musíme připravit. Zde se jako optimální model nabízí pojistný model, jako je tomu právě v Německu, který vznikl v roce 1995 a již nyní je vytvořeno na 145 fondů dlouhodobé péče, s tím, že naprostá většina jsou státní garantované fondy. Je nutné vyřešit sociálně-zdravotní pomezí, ale je nutné nezapomínat i na lidské zdroje, tedy odborný personál, kterého bude nedostatek. Bude vhodné tedy jednat např. i o úpravě resortu školství a jeho podpoře sociálních oborů a dalších oblastí.

Ptáte se tedy, co nás čeká za deset, patnáct a třicet let. Já jsem optimistou, věřím, že změny systémového charakteru se podaří realizovat a přispět tak k tomu, že i za 30 let budou sociální služby dostupné pro všechny potřebné skupiny obyvatel a kvalitnější či modernější než jsou nyní.

Děkujeme za rozhovor.  (RED)