SNĚHOVÉ ZAMYŠLENÍ

 

Bydlet na lužickém venkově je, obzvláště máte-li na dosah vše podstatné od železniční a autobusové zastávky, pošty, krámku s potravinami, úřadu, restaurací, koupaliště až po lesní divadlo, velmi příjemné. Pokud se tu dá některé z ročních období označit za dobrodružnější a nástrahy kladoucí, je to zima. Ta občas přivádí obě stěžejní strany sociálních služeb, tedy klienty a personál, do zajímavých situací. Sníh na severu často neznamená jen zdroj zábavy Tento zásadní symbol zimy umí být i soupeřem, kterého je nutné zdolat - A nemluvíme tu jen o tradičním souboji při odhrabování. Sníh dokáže mít i tmelící charakter. To když je jeho nadměrné množství příčinou situace, kterou musíme řešit spolu. Dobrým příkladem byla naše lednová výprava do PN Bohnice, kam jsme se skupinkou výtvarně nadaných klientů zavítali již poněkolikáté zvelebovat vnitřní prostory tamních oddělení. Tranzit zastavily závěje uprostřed neprotažené cesty, kterou jsme původně neměli v plánu projíždět, a nezbylo, než se společnými silami pokoušet posouvat vůz tlačením. Zvítězili jsme tehdy nad bílou nadílkou, ostrým protivětrem i sami nad sebou. Věděli jsme, že nejde o nic fatálního, ale prožít si společně chvíli, kdy jsme závislí na vzájemné výpomoci, bylo něco navíc, něco, k čemu se můžeme vracet, něco, co si neseme s sebou. Pro nás, členy personálu, bylo velmi důležité vidět klienty jako ty, kterým záleží na společné věci, a když je potřeba, zapojí všechnu sílu. Ke všemu dobrému jsme jeli pomáhat tam, kde nemají tolik štěstí na prostředí, tam, odkud řada obyvatel našeho Domova přišla, tam, kde se o podobných dobrodružstvích ani nesní. Cítili jsme tehdy hrdost jak na klienty, tak na nás. A v duchu děkovali zimě, že nám dovolila si prožít ten neplánovaný půl hodinový team-building.

 

Kuba Horák, Magdalena Rosenkranzová a klienti DOZP Kytlice