Rozhovor Rezidenční péče se senátorem Leopoldem Sulovským nejen o tom, že ZDRAVÍ NENÍ SAMOZŘEJMOST

Pan ing. Leopold Sulovský je rodákem z Nového Jičína (1. 5. 1954), ale už dávno si ho přivlastnila Ostrava, kde žije a pracuje od roku 1979. Absolvoval Vysoké učení technické v Brně a zapustil v Ostravě kořeny zprvu jako technik a pak jako hlavní technolog ve Vítkovických stavbách, kde působil až do roku 1993. Od mládí se se však věnoval také horolezectví. Od roku 1975 byl v české horolezecké reprezentaci – v letech 1976 a 1977 zdolal nejvyšší evropské vrcholy – švýcarský Matterhorn a o rok později francouzský Mont Blanc. Pak přišly na řadu nejvyšší světové velehory: Pamír, Himálaj a Ťan.-Šan. V roce 1991 se stal prvním Čechem, který vystoupil na Mount Everest. Má na svém kontě řadu prvovýstupů a v devadesátých letech patřil mezi evropskou horolezeckou špičku.  Od roku 1997 je manažerem a majitelem známé outdoorové značky HUDYsport a v roce 2006 vstoupil do politiky. Aktivně se angažuje za hnutí Ostravak, je členem zastupitelstva města Ostravy, od roku 2012 senátorem za hnutí Ostravak a v horní komoře Parlamentu České republiky zastupuje obvod Ostrava – město. Pan Leopold Sulovský je mužem mnoha zájmů. Na svých internetových stránkách deklaruje, že má stále rád horolezectví, divokou vodu, sjezdové lyžování, tenis, architekturu, umění a horskou fotografii… Jeho osobnost je v Ostravě tak populární, že odkaz na ni je dokonce i v dnes již legendární inscenaci Komorní scény Aréna „Průběžná O(s)trava krve“, kterou zde v roce 1994 režíroval Radovan Lipus. V anketě prestižního časopisu Svět a divadlo byla v roce 1976 inscenace nominována na titul Hra roku, takže i takto nepřímo zasáhl Leopold Sulovský do světa divadla...  

▪ Jste nejspíš nejznámějším českým horolezcem, který vstoupil do světa politiky. Co vás k tomu přimělo?

     Když jsem v roce 2004 sháněl peníze na expedici K2 2005, požádal jsem mimo jiné organizace také statutární město Ostrava o finanční podporu. Ta mi byla přislíbena, ale zároveň jsem byl požádán o podporu nezávislých při nadcházejících volbách. Zúčastnil jsem se tedy několika volebních setkání s občany.

     Nikdy by mne nenapadlo, že se z nějakého x-tého místa na kandidátce dostanu do zastupitelstva Moravské Ostravy. Tak jsem tam byl čtyři roky. Ke konci volebního období, kdy už jsem vůbec neuvažoval o další kandidatuře, jsem byl osloven skupinou lidí, která dala dohromady hnutí Ostravak, zda bych do toho nešel s nimi. Po mnoha diskusích a konzultacích jsem uvěřil tomu, že by tento směr ubírání se vývoje poměrů v našem městě mohl mít smysl. A jsem o tom přesvědčen dodnes. (Čtyři roky před tím jsem viděl a zažil, jak by se to dělat nemělo…)  

▪ Jako muž, který zdolal několik nejobtížnějších vrcholů světa – kromě Mount Everestu například i Dhaulágiri nebo Makalu, vedl jste expedici na K2… nepřipadá vám vedle toho politika tak trochu jako nuda?

    Na tuto otázku asi moc dobře neumím odpovědět, protože hovořit o nudě, když se jedná o zákony, které mohou zásadně změnit náš dosavadní život? Je třeba si uvědomit, že ne všechny návrhy zákonů vycházejí z potřeb obyvatel, ale mnohdy z politikaření a populistických snah.

▪ Co vás na politice přitahuje nejvíc?

    Mne nejvíc přitahuje naděje, že můžu pomoci realizaci smysluplných projektů a akcí v našem regionu.

▪ Již několik let se účastníte Evropských dnů handicapu v Ostravě, letos jste přijal pozvání na koncert Všechny barvy duhy pořádaný ostravským Čtyřlístkem – centrem pro osoby se zdravotním postižením, připojil jste se také k charitativnímu projektu Pomáháme fotografiemi a budete patronem jeho výstavy v prostorách Senátu v příštím roce. Co konkrétně ovlivnilo váš zájem o život lidí se zdravotním postižením?

    Zdraví není samozřejmost. Obdivuju obrovské nasazení, odborný přístup a samozřejmě obětavost lidí, kteří dokáží tyto zdravotně postižené spoluobčany co nejvíce zapojovat do běžného života. Pokud sám můžu nějak pomoci, tak pomůžu.

    Je až neuvěřitelné, co dokážou udělat někteří lidé pro jiné, kteří trpí různým typem postižení. Velice si toho vážím a těším se na další spolupráci.

▪ Máte při své politické a společenské angažovanosti čas věnovat se i svým koníčkům?

    Horolezectví se věnuju dál, i když ne tak intenzivně.  Do Himálaje už nejezdím, je to příliš časově náročné, ale existují i jiné hory a lezecké terény, které nezabírají tolik času.

▪ Jak byste chtěl prožít své stáří?

    Tak, jak mi to zdraví dovolí. Práce je pořád dost a dost, takže si nemám na co stěžovat.

▪ Co byste popřál čtenářům Rezidenční péče do roku 2018?

    Mnoho a mnoho zdraví a taky trošku toho štěstíčka. A šťastnou ruku při volbě našich politických představitelů, abychom si tolik vytouženou demokracii nepokazili…

Za rozhovor poděkovala: BOHDANA RYWIKOVÁ

Fotografie z osobního archivu pana senátora Leopolda Sulovského