Jak se co dělá…

Na exkurzi na vědeckém pracovišti Vysoké školy báňské – Technické univerzity

Snad ani nelze spočítat všechna ta léta, po která trvá spolupráce ostravského Čtyřlístku – centra pro osoby se zdravotním postižením s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou v Ostravě. Každoročně koncem nebo začátkem roku se v telefonním sluchátku ozve hlas paní prof. Ing. Kamily Kočí, Ph.D. z Katedry fyzikální chemie a teorie technologických procesů Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství s příjemnou zprávou: máme pro vás sponzorský dar. Jsou to většinou finanční výtěžky z tomboly na společenských událostech anebo společných sbírek vědeckých pracovníků Institutu environmetálních technologií, kde paní profesorka také působí na pozici „senior výzkumník“.

      Pro nás laiky to zní trochu šíleně, ale hlavním zaměřením vědecko-výzkumné činnosti paní profesorky Kočí je snižování emisí znečišťujících látek v odpadních plynech, kinetika chemických reakcí nebo výzkum fyzikálně-chemických vlastností nanostrukturovaných fotokatalyzátorů.  Proto mě dosti šokovalo, když mi loni koncem prosince paní profesorka nabídla kromě dalšího finančního daru pro naše klienty i možnost jejich exkurze na pracovišti Institutu environmentálních technologií. Máme sice mezi klienty hodně šikovných lidí, ale tohle se mi zdálo přece jen trochu nad jejich možnosti. Co může špičková vědecká instituce tohoto zaměření nabídnout lidem s mentálním postižením? „Ale nebojte se,“ ujišťovala mě vesele paní profesorka, „jsme u nás zvyklí na návštěvy dětí ze škol a určitě něco zajímavého vymyslíme i pro vaše klienty.“  Oslovila jsem tedy s touto nabídkou kolegyně jednoho z našich devíti zařízení – Chráněné bydlení Třebovce, zda by se skupinkou klientů neměli zájem o exkurzi na vědeckém pracovišti Vysoké školy báňské – Technické univerzity. Vždyť to mají od nich z „chráněnky“ co by kamenem dohodil. Přijali s nadšením. A jak exkurze dopadla? To později popsala „vedoucí výpravy“ – pracovnice v sociálních službách chráněného bydlení, paní Mgr. Hanka Zábranová, těmito slovy:

      „Zpočátku jsme vůbec netušili, co nás čeká. Představovali jsme si, že nás zaměstnanci provedou posluchárnami a ukáží některá pracoviště. Ovšem jak moc jsme se zmýlili, to jsme poznali hned při vstupu na recepci, kde nás již očekával tým pracovníků Institutu environmentálních technologií. Zavedli nás do posluchárny, kde nám připravili drobné dárečky, na krk zavěsili visačky se jménem a oblékli nás do bílých plášťů.

     Pak jsme procházeli různými laboratořemi, kde nám pracovníci institutu velmi srozumitelně vysvětlili, na čem pracují. Šlo například o zkoumání spalování nežádoucích látek v ovzduší, výrobu bio plynů z potravin, které mohou sloužit pro vytápění a mnoho dalších experimentů, týkajících se zdravého života. Nakonec nás v hale nadchli pokusem s dusíkem, z něhož vznikl bílý dým a zahalil nás do kouřového oblaku. Nakonec jsme obdrželi fotografie s týmem mladých lidí, kteří se nám po celou dobu věnovali. Krásné, poučné, skvělé!“

      S výsledkem návštěvy byla spokojená i paní profesorka Kočí. „Bylo to opravdu skvělé, celý náš kolektiv byl rád, že se děvčatům a chlapcům z chráněného bydlení v Třebovicích u nás v institutu líbilo a byli nadšení ze všeho, co jsme jim ukázali. Vše jsme uzpůsobili tak, aby to pro ně bylo vhodné a srozumitelné a těší mě, že se nám to povedlo.“

       Řečeno slovy Karla Čapka, zjistili jsme „jak se co dělá“ a povzbuzující byl i fakt, jakou nečekanou radost nám mohou přinést nová poznání.

Text: BOHDANA RYWIKOVÁ a HANA ZÁBRANOVÁ

Fotografie: JANA NIEMCZYKOVÁ