Čínská chřipka ochromila celý svět

Poslední více než tři měsíce žijeme jakoby v jiné době – celý svět ochromila "čínská chřipka". Nikdo nepředpokládal, že se tak rychle změní život každého z nás. Většina z nás již řadu podobných virů a epidemiologických situací zažila, ale nikdy se nás  vládou vyhlášená opatření nedotkla tak, jako letos. V minulosti jsme zažili epidemii SARS, MERS, ZIKA, nemoc šílených krav nebo prasečí chřipku, ale teprve COVID – 19 obrátil život na celé zeměkouli během velmi krátké doby prakticky naruby. V čem je "čínská chřipka" oproti jiným epidemiím jiná?

Přiznám se, moc o ní nevím, v zájmu zachování čisté mysli jsem se snažil výrazně omezit působení našich sdělovacích prostředků na můj pozitivní pohled na život (ostatně vedle častého mytí rukou, konzumace zelí a živých jogurtů představovalo právě zabránění stresu na počátku epidemie jedno z hlavních preventivních opatření). Televize a rozhlas prakticky nepřetržitě informovaly o nárůstu počtu onemocnělých i zemřelých jak u nás, tak na celém světě, o tom, které podniky omezují nebo zastavují výrobu, které sportovní soutěže se ruší nebo překládají na pozdější termíny, což byly s výjimkou polemik o tom, kam se ztratil Kim Čong-un, prezident KLDR, prakticky jediné zprávy, které člověk celé dny poslouchal. Člověk pomalu nevěřil vlastním uším, co se to vlastně stalo a kladl si otázku "Proč?".

Co o "čínské chřipce" víme dnes? Snažím se čerpat především z rozhovorů s řadou významných odborníků, které byly v posledních dnech publikovány především na internetu. Pravděpodobně už na podzim loňského roku unikl uměle vytvořený virus (úmyslně? omylem?) z chemické továrny ve Wu-chanu. V tu dobu se tam shodou okolností konaly nějaké světové armádní sportovní hry, většina jejich účastníků během nich nebo krátce po jejich skončení prodělala "chřipku". Následně Čína začala na celém světě nakupovat ochranné roušky (kolik jich asi nakoupila u nás?), Světová zdravotnická organizace situaci dlouho sledovala a analyzovala a mezitím se virus rychle rozšiřoval do celého světa, na počátku března se objevil i u nás. Další vývoj si už asi pamatujeme – vyhlášení nouzového stavu, omezení nebo přerušení prakticky veškeré výroby, zavřená divadla, restaurace, školy, sportovní zařízení, povinné nošení roušek. Ale kde je vzít? Pomohla Čína... Na tomto místě je potřeba ocenit aktivity široké občanské společnosti, která velmi pružně zareagovala na jejich nedostatek a vlastními silami rozvíjela tvořivost při jejich výrobě a distribuci potřebným osobám.

Na jednu sociální skupinu "čínská chřipka" dopadla obzvlášť silně – byli to naši senioři a zdravotně handicapovaní občané především v pobytových zařízeních sociálních služeb. Tato zařízení se zcela uzavřela v zájmu ochrany zdraví nejohroženějších skupin obyvatel, rodinní příslušníci klientů těchto zařízení mohli se svými blízkými dlouhé týdny udržovat pouze telefonický nebo oční kontakt přes okna těchto zařízení. Tato situace samozřejmě kladla na personál těchto zařízení zvýšené nároky, s úplným zavřením těchto zařízení standardy kvality nepočítaly. Situaci přitom komplikovalo nařízení ministerstva zdravotnictví vyžadující v jednotlivých zařízeních vyčlenit 10 % kapacity pro klienty s "čínskou chřipkou". Vědí vůbec na ministerstvu zdravotnictví, jak vypadají v ČR domovy pro seniory? (Na tomto místě si dovolím malé odbočení od tématu tohoto příspěvku – už vím, proč se doposud nepodařilo koncipovat efektivní systém dlouhodobé sociálně zdravotní péče, je bohužel jisté, že se tento systém v nejbližší době zavést nepodaří...)

Vláda se snažila dopady "čínské chřipky" omezit mohutnými injekcemi do ekonomiky a zvýšenou sociální podporou rodin s dětmi. Ukázalo se, že náš sociální systém není na tyto situace připraven, do budoucna je potřebné zásadním způsobem změnit přístupy k zabezpečení rodin před chudobou, sociálním vyloučením a při řešení jednotlivých sociálních situací.

V tomto smyslu zvolila tato vláda zcela opačný přístup k řešení ekonomické krize. Zatímco v letech 2009 – 2011 se vláda snažila k ekonomické prosperitě dojít cestou řady úsporných opatření v ekonomické a sociální oblasti, tato vláda zvolila opačnou cestu. Úsporná opatření v minulosti byla navíc odůvodňována nutností předejít situaci Řecka, které tehdy bylo na pokraji ekonomického krachu, ve společnosti vládla "blbá" nálada. Český člověk ale vládě věřil a tak začal razantně spořit "na horší časy", objem úspor byl více než trojnásobný než v předchozích letech. Pokud si uvědomíme, že hlavním tahounem růstu HDP je spotřeba domácností, je zřejmé, proč ekonomická krize byla tak dlouhá...

Na hodnocení efektů dopadů této vlády je zatím brzo. Je zřejmé, že vláda svoje úsilí orientovala na zachování maximální úrovně zaměstnanosti, na pomoc firmám v jejich úsilí o rychlé opětovné nastartování výroby a služeb. Výsledek tohoto úsilí budeme moci teprve posoudit. Teoretické modely fungování ekonomického vývoje jsou jedna věc, praxe bývá často odlišná... Jedna věc je již dnes ale jistá – bude se možná pomalu, ale jistě zdražovat. První úpravy cen jsme již zaznamenali...

Zůstává otázkou, zda bylo nutné ekonomiku takto ochromit.

Ano, je pravda, že jsme o virusu nic nevěděli, nevěděli jsme, jaké volit léčebné metody a postupy, neměli jsme k dispozici žádný lék. Ale při minulých epidemiích byla situace úplně stejná... Ekonomika na celém světě "šlapala", zisky majitelů firem rostly, docházelo k digitalizaci a k robotizaci, protože zdroje pracovních sil byly vyčerpány. Proč se tedy ekonomika prakticky ze dne na den zastavila? Na tuto otázku dodnes nedal nikdo uspokojivou odpověď, objevují se úvahy, že to bylo důsledkem určité "hry" tajných služeb... 

Jaká jsou fakta? K dnešnímu dni (psáno 1. června 2020) v naší republice bylo virem nakaženo 9 268 osob, z nemoci se již zotavilo 6 558 lidí, nemoci podlehlo 320 osob. Tato čísla jsou v porovnání se světem velmi nízká, zaregistroval jsem, že to může být způsobeno tím, že naše společnost je dostatečně proočkována zejména proti tuberkulóze. Pro porovnání – podle údajů Státního zdravotního ústavu umírá každý rok na chřipku přibližně 1 500 osob.

Statistici tak hovoří o tom, že slovo epidemie není nejlepší pro popis toho, co se u nás stalo. O epidemii se zpravidla hovoří tehdy, pokud počet nemocných na 100 000 obyvatel překročí hranici 1 600 až 1 800 osob, v přepočtu na počet obyvatel ČR jde o hranici zhruba 160 000 až 180 000 nemocných. Znovu tedy vyvstává otázka: Bylo nutno společnost takto ochromit?

Každý jistě pochopí, že hlavní roli sehrál princip předběžné opatrnosti, ale co bude dál? Hovoří se o tom, že na podzim přijde další vlna "čínské chřipky", hovoří se o tom, že virus mutuje... Nevím, z hlediska pobytových sociálních služeb je ale zřejmé, že je potřebné rychle vyhodnotit získané poznatky z hlediska ochrany seniorů a zdravotně handicapovaných osob a najít zřejmě jiný model jejich ochrany.

Co říci závěrem? Zcela jistě musím – a dělám to velmi rád – poděkovat všem pracovníkům v sociálních službách, zejména těm v první linii, v přímé péči o klienta, za zajištění kvalitní péče o klienty v nelehké situaci, kdy péči o ně zajišťovali často na úkor svého volného času, který mohli strávit se svými rodinami, se svými dětmi, v situaci plné strachu a obav nakažení nemocí, o které toho doposud víme velmi málo. Ještě jednou všem moc děkuji.

 LADISLAV PRŮŠA