Úvodník

Co je dovoleno Jovovi, nemá být dovoleno volovi!

Od samotného začátku zavedení příspěvku na péči seniorům a hendikepovaným osobám v roce 2007 se ozývala kritika způsobu jeho vyplácení. Přesto se vyplácí – kromě snížení jeho výše v první kategorii z 2000 na 800 korun v době ekonomické krize a jeho zvýšení všem o 10 % od srpna 2016 – v nezměněné podobě dodnes.

Co bylo předmětem oné kritiky? Smyslem tohoto opatření je pomoci potřebným se zajištěním základních životních potřeb osobní péčí tam, kde už si nemohou nebo neumějí pomoci sami. Zákon o sociálních službách předpokládal, že klienti sami vědí, jakým způsobem si tuto péči nejlépe zajistí. Mohou o péči požádat rodinné příslušníky, mohou si zajistit terénní sociální služby nebo mohou hledat řešení své osobní situace životem v pobytových zařízeních sociálních služeb.

Jaká je ale skutečnost? Stát na tento příspěvek vydá letos už přes dvacet šest miliard korun, nicméně neví, kolik z této astronomické částky skutečně podpoří samotný účel, tedy poskytnutí osobní péče o potřebné. Relativní jistotu může mít pouze u akreditovaných zařízení terénních a pobytových sociálních služeb, kde existují nástroje kontroly toho, zda jsou tyto služby vůbec poskytovány, a pokud, tak v jaké kvalitě.

Jen sami příjemci vědí, jak naložili s těmi příspěvky, které uplatnili neformálně. Nezbývá než se jen dohadovat, kolik z nich skončí na dorovnání jejich často chatrných rozpočtů v nákladech na bydlení, energie či potraviny, nebo dokonce v kapsách nezdárných potomků.

Nyní přichází chvíle, kdy budou poslanci hlasovat o senátním návrhu novely příslušného zákona. Bude-li schválena, zvýší příspěvek ve čtvrté nejvyšší kategorii o 6 000 korun.

Tabulka: Příspěvky na péči (měsíčně v Kč)

Kategorie

2018

2019

(senátní návrh)

I.

880

880

II.

4 400

4 400

III.

8 800

8 800

IV.

13 200

19 200

Nebude to úžasná pomoc těm nejpotřebnějším? Byla by, kdyby byla určena všem. Nicméně senátoři navrhují, aby byla přiznána… pouze těm, kteří nejsou klienty pobytových zařízení sociálních služeb. Tedy právě těm, u kterých kromě nich samotných nikdo, ani stát neví, kde ony prostředky nakonec přistanou. Senátor Michal Plaček, který tuto novelu navrhl, argumentuje tím, že toto opatření zabrání tomu „aby hendikepovaní skončili v ústavech“.

Nesystémovost a také zřejmá nespravedlnost tohoto návrhu – copak příjemci této dávky v pobytových zařízeních nepotřebují srovnatelně náročnou péči jako ti, kteří zůstávají doma? – je na první pohled zřejmá. Stejně tak jako diletantismus úvah pana senátora, dalších senátorů, kteří tento návrh podpořili, a následně i členů Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny, kteří tento návrh bohužel podpořili také. Celková kapacita pobytových zařízení se totiž ani zdaleka nepřibližuje reálné potřebě ani zájmu potenciálních klientů. Takže podvázáním financování těchto zařízení ze zvýšených příspěvků na péči o jejich klienty budou dále omezeny možnosti svobodné volby příjemců dávek o podobě péče, která byla vůdčím argumentem pro přijetí onoho již zmíněného Zákona o sociálních službách.

I když jsem s mnohými názory a rozhodnutími „zimní královny“ na Ministerstvu práce a sociálních věci, bývalé ministryně Jaroslavy Němcové nesouhlasil, zde jí musím dát za pravdu. „Co by se stalo, pokud bychom vyjmuli jednu část a navýšili příspěvek jen čtvrtému stupni? Tisíce lidí, kteří mají třetí stupeň, by okamžitě požádali o přehodnocení. Takže je to nekoncepční.“ Němcová také uvedla, že ohodnocení nejenom čtvrtého, ale i třetího a druhého stupně je ve fázi příprav – možná i se zavedením poukázek, které by byly uplatnitelné jen na úhradu sociálních služeb.

Bude-li senátní návrh této novely poslanci schválen, nezbude než si s povzdechem přiznat, jak aktuální je i dnes už tisíce let staré latinské přísloví: Quod licet Iovi, non licet bovi. Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi…

Martin Potůček

 

  Viktorie Dugranpere: Mou vášní je stará hudba

Viktorie Dugranpere je pěvkyně, interpretka tzv. staré hudby, opery, ale současně taky šansonů, swingu a jazzu, která svoji vášeň dokázala beze zbytku proměnit v pracovní aktivity, které ji naplňují. 

V minulém čísle byl rozhovor s vaší maminkou, spisovatelkou Terezou Brdečkovou. Vaším tatínkem je Jiří Dědeček, básník, písničkář a překladatel. Souvisí váš vztah k hudbě s tvorbou vašich rodičů?

Hudbě jsem se věnovala od útlého dětství a fakt, že pocházím z kulturního prostředí, mému zaměření jistě pomohl. Těžko však přesně říci, po kom bych měla mít talent a nasazení. Můj tatínek je především vynikající básník, textař a překladatel, který se za hudebníka jistě nepovažuje, ale myslím, že to on mě vlastně přivedl k šansonu. Máma je spisovatelka, ale už když jsem byla malá, učila mě poslouchat klasickou hudbu, babička se mnou zase nadšeně zpívala dvojhlasně lidové písně již od čtyř let. Kombinace toho všeho způsobila, že již jako malé dítě jsem dost přesně věděla, co budu chtít v životě dělat.

Co všechno obnáší studium oboru sbormistrovství chrámové hudby, který jste absolvovala?

Bakalářské studium na Týnské škole mi vlastně ukázalo cestu k hlavní náplni mého hudebního života - k takzvané staré hudbě, čímž mám na mysli hudbu renesance, baroka a klasicismu. Seznámila jsem se tam s vynikajícími osobnostmi z tohoto oboru, které jsou mi dodnes inspirací, poznala jsem mnohem detailněji hudbu těchto epoch a v rámci absolutoria jsem poprvé řídila pěvecký sbor. Zalíbilo se mi to natolik, že sbormistrovstvím se dodnes dobře přiživuji (vedu amatérské pěvecké spolky Jeroným a Siloe), a hlavně mě to přivedlo k založení vlastního profesionálního souboru se zaměřením na starou hudbu.

Jedná se o vokálně instrumentální soubor Victoria Ensemble. Můžete nám ho představit?

Je to velmi variabilní těleso, které v plném počtu zahrnuje dvanáct pěvců a doprovodné instrumentalisty, kterých je někdy až patnáct. Já v něm funguji jako sólová zpěvačka, ansámblová zpěvačka, umělecká ředitelka a dirigentka. Zároveň jsem vystudovala muzikologii, takže také bádám a objevuji pro soubor nejrůznější díla z oblasti staré české hudby, která v průběhu staletí upadla v zapomnění. Věnujeme se však hudbě nejen české, ale také italské, francouzské, anglické atd., a obecně pro náš soubor platí, že se snažíme koncipovat originální projekty, zajímavé programy, hrát méně známá díla a uvádět novodobé premiéry. Spolupracujeme se soubory dobových tanců, historického divadla, ale také s dalšími, „konkurenčními“ soubory staré hudby. Ansámblem tedy proudí davy lidí s jednou společnou vášní, kterou je staré umění. Zároveň to jsou často velmi blízcí přátelé, kteří mi pomáhají, od kterých se mohu dále učit a kteří posouvají tento podnik dál. Vystupujeme v nejrůznějších (i mnohem menších) obsazeních, často také vystupuji pouze sólově s doprovodem hudebníků. Jedná se v podstatě o velké spektrum mladých profesionálních umělců schopných vytvořit téměř jakýkoliv program z oblasti staré hudby. Snažíme se hudbu těchto stylových epoch interpretovat tak, jak asi mohla ve své době znít, čemuž dnes říkáme historicky poučená interpretace staré hudby. To znamená například to, že instrumentalisté hrají na dobové nástroje nebo jejich kopie, nebo že pěvci jsou důkladně seznámeni se způsobem, jakým se asi mohlo zpívat před několika staletími (což se dnes můžeme dočíst v nejrůznějších dobových pojednáních). Prezentujeme se v rámci nejrůznějších festivalů a koncertních cyklů v Čechách i zahraničí a sami také pořádáme koncerty v centru Prahy, s čímž nám pomáhají nejrůznější nadace, fondy a veřejné kulturní zdroje.

Kde čerpáte podklady? Není to někdy dobrodružné?

Jak jsem již zmínila, náš repertoár tvoří evropská duchovní a světská hudba od 16. do 18. století. Máme v repertoáru i slavná jména a známá díla, ale obecně se snažíme věnovat se spíše tomu, co se u nás moc nehraje. Pokud jde o čerpání podkladů, je to nesmírně dobrodružné. Jsou celá kvanta staré české muziky, která dosud leží neprobádaná v nejrůznějších archivech. Člověk si může tyto materiály půjčit, podívat se, které skladby jsou hudebně zajímavé, podle různých indicií se dopídit autora, pak od něj třeba hledat další skladby v jiných archivech… Nakonec je třeba z těchto not vytvořit použitelné materiály pro dnešní provozovací praxi, protože tyto staré noty jsou plné nečitelností a často také chyb, čili my tyto staré noty přepisujeme v moderních notových programech a vytváříme z nich partitury, abychom je mohli provozovat na koncertech. Tyto skladby nám obecně pomáhají utvářet si stále celistvější představu o české hudbě 17. a 18. století.

Kromě toho ještě vystupujete s harmonikářem Františkem a kapelou – tam jsou vaším repertoárem francouzské šansony a americké standardy, většinou v překladu vašeho tatínka. Dají se takto rozdílné styly zvládnout?

Domnívám se, že dobrá pěvecká technika je jen jedna – člověk se pouze přizpůsobuje stylu, který právě interpretuje, ale tón vytváří v ideálním případě stále jen jedním způsobem. Bylo náročné to pochopit, ale nakonec se mi to snad povedlo. Díky tomu snad nemám s přeskakováním ze staré hudby k těmto žánrům problém. Viktorie & František (BAND) se zaměřuje především právě na krásné překlady mého táty. Tento repertoár je pro mě velkým oddychem, interpretace klasické muziky se mi totiž zdá mnohem těžší.

Vaše láska k Francii vznikla již předtím, než jste tam odjela studovat…

To je láska od malička. K tomu krásnému jazyku, veliké barevné zemi, k zajímavým lidem, k báječné kuchyni, k celému tomu espritu. V roce 2012 jsem strávila v rámci magisterského studia Hudební vědy jeden semestr na pařížské Sorbonně, čímž jsem si splnila jeden ze svých snů.

Zmiňujete francouzskou kuchyni – vím o vás, že vůbec ráda vaříte. Co se u vás doma vařilo na Vánoce? Co budete vařit vy?

U nás se vždycky jedlo obecně dost zdravě, takže tradice v podobě smaženého kapra s majonézovým bramborovým salátem nikdy neprobíhala. Máma dělá báječnou rybí polévku, společně pak děláme zajímavý bramborový salát podle starého receptu - se slanečkem, kapary a jablky. Jako předkrm míváme tataráček z lososa s koprem a šalotkou a pak pečeného kapra s bylinkami a česnekem. Na závěr ovocný salát a nějaké to cukroví. Toto menu děláme společně a vyskytuje se v obou našich domácnostech.

Mezi klienty domovů pro seniory je mnoho milovníků hudby, ale už se nemohou na představení dopravit. Vy jste se rozhodla přivézt jim hudbu přímo do jejich domova. Jak vypadá vaše vystoupení?

V českých domovech pro seniory vystupuji hlavně jako operní pěvkyně s klavíristou – interpretujeme známé i neznámé operní árie od baroka až po romantismus. Můžeme však vystoupit i s celým souborem, v jakémkoliv obsazení si pořadatel přeje, s řadou nejrůznějších programů včetně těch vánočních. Koncerty pro tyto příležitosti jsme opatřili také průvodním slovem, aby byl pro seniory poslech srozumitelným a příjemným zážitkem. Tyto akce bývají krásnou zkušeností i pro nás.

Ptala se LENKA KAPLANOVÁ

Vice informací o možnostech objednat koncert klasické hudby na www.victoria-ensemble.com.

Řadu hudebních ukázek naleznete na youtube kanálu Victoria Ensemble (www.youtube.com/user/ViktorkaBaroque).