Úvodník

  MYSLÍ NA NÁS VLÁDA?

Milí čtenáři,

v okamžiku, kdy otevíráte poslední letošní číslo našeho časopisu, zbývá do vánočních svátků několik posledních dní. Všichni finišujeme s nákupy dárků pro své nejbližší, přemýšlíme, jestli jsme nezapomněli koupit něco ke slavnostní štědrovečerní večeři. Tento čas současně vybízí k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co se nám letos podařilo a čeho bychom chtěli příští rok dosáhnout.

Pokud bychom měli hodnotit tento rok, musím říci, že to nebyl rok, na který budeme s radostí v následujících letech vzpomínat. Vláda svojí činností dokázala, že senioři a ti, kteří se zodpovědně starají o svoji budoucnost, nepatří k těm, jejichž životní úroveň by chtěla zvyšovat.

V rozporu s platnými právními předpisy i etickými normami vláda ex post pod záminkou vzniku národohospodářských škod změnila platná pravidla valorizace důchodů. Věřím, že počátkem příštího roku na veřejném jednání tato moje slova potvrdí i Ústavní soud (pokud tedy v obměněném složení pod vedením předsedy JUDr. Josefa Baxi bude zachována kontinuita výkladu práva).

Přestože se vláda ve svém programovém prohlášení zavázala k tomu, že nebude zvyšovat daně[p1]  a daňové zatížení obyvatelstva, prosadila vahou svých 108 hlasů v Poslanecké sněmovně v závěru roku balík změn, které se přímo dotknou životní úrovně každého z nás. Místo toho, aby se vláda snažila zdanit zisky zahraničních vlastníků našich bank (a tím tak přispěla ke snížení schodku státního rozpočtu), trestá ty, kteří zodpovědně v předstihu splácí svoje závazky z hypotečních úvěrů, místo toho, aby ocenila snahu zodpovědných osob spořit si ve III. důchodovém pilíři i po vzniku nároku na důchod (např. pro krytí svých budoucích potřeb při využívání sociálních služeb), rozhodla o tom, že těmto lidem již nebude vyplácet státní příspěvek k jejich vkladům.

V oblasti sociálních služeb jsme celý rok slyšeli o připravované (nevím již kolikáté) novele zákona, tuto novelu však nikdo neviděl a její text zůstává nadále tajemstvím. Tajemstvím již ale není představa vlády o budoucím směřování důchodového systému, novela zákona, který je nyní v připomínkovém řízení, však vede k pauperizaci důchodců a podle mého názoru je v rozporu s nálezem Ústavního soudu z roku 2010, neboť dále posiluje solidární prvky v důchodovém systému na úkor zásluhových principů.

Inu, nebyl to podle mého názoru šťastný rok. Přeji vám proto všem, aby ten následující, rok dvacátý čtvrtý, byl radostnější. Přeji vám všem příjemné prožití vánočních svátků a v tom roce příštím hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

LADISLAV PRŮŠA

 

  

   Těším se, co další rok přinese…

   Petr Bende pro časopis Rezidenční péče

 

Zpěvák Petr Bende patří k těm nemnoha interpretům, kterým se sice podařilo prorazit na výsluní díky pěvecké soutěži Česko hledá SuperStar, ale také se ve světě show businessu udržet. Jeho nespornou výhodou je, že je nejen výborným zpěvákem, ale zároveň i muzikantem, skladatelem a textařem. Hudba a písně nás provázejí od kolébky a neodmyslitelně patří i ke kouzlu vánočního času. I to byl jeden z důvodů, proč jsme do posledního letošního vydání časopisu Rezidenční péče požádali o rozhovor právě Petra Bendeho.  

■ V jednom rozhovoru jste přiznal, že o dráze muzikanta jste snil od svých pěti let… Byli jste muzikantská rodina? Kdo vás doma nejvíc ovlivnil?

Nejvíc mě ovlivnili určitě moji rodiče, kteří mi dali opravdu velkou možnost se hudbě věnovat naplno. Máma se o nás skvěle starala a táta, jelikož byl a je stále aktivním muzikantem, mi dopomohl jít tím správným směrem. Je málo rodičů, co by to vydrželi s klukem, který hrál na bicí takřka každý den (smích).

■ Kdysi jste se nedostal na konzervatoř, musel jste jít takříkajíc mimo obor, ale přesto jste se dokázal prosadit jako zpěvák, muzikant i skladatel. Co na tom bylo nejtěžší? Jakou roli ve vašem osudu sehrálo druhé místo v druhém ročníku pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar?

Já jsem měl ve své hudební cestě celkem jasné představy od svých zhruba pěti let. To jsem tedy chtěl být spíše bubeníkem v rockové kapele, ale později, když jsem začal hrát na piano, kytaru a další nástroje, mě pohltilo skládání nových melodií. Můj jediný vystudovaný hudební nástroj na umělecké škole je právě klavír. Když konzervatoř nevyšla napoprvé, tak jsem to pak už znovu nezkoušel, protože už jsem v té době hrál ve více kapelách a dvě z nich měly větší popularitu, a tak vlastně už ani nepřišla ta další možnost. Pak jsem v roce 1997 založil kapelu svoji a bylo jasno. Nejsem ničím vázán a vlastně vše co skládám, vychází ze mě.

■ Před lety jste se velmi úspěšně zhostil titulní role v rockové opeře Hamlet, uváděné v Divadle Kalich. Přesto se od té doby v dalších muzikálových produkcích neobjevujete. Čím to?

Hamlet byl pro mě naprosto zásadní a nikdy jsem nic tak niterně neprožil. Divadelní prkna mě uchvátila a byl jsem rozhodnut, že budu pokračovat. Přicházelo mnoho nabídek, ale většinou jsem už měl termíny zaplněné koncerty s kapelou. A tak jsem se musel rozhodnout. Buď jít svou cestou, anebo se zavřít do divadel a na kapelu zapomenout. Rozhodl jsem se pro kapelu a v té dané chvíli to byla správná volba. Vždycky říkám, že mnoho muzikálových herců by nejraději stálo před publikem s vlastní kapelou a zpívalo autorské skladby, tak proč já bych to dělal naopak? Ale na Hamleta vzpomínám často, a kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka, určitě bych ji zvážil. Jak se říká: Nikdy neříkej nikdy.

■ Velmi si vážím toho, že jste i přes své velké pracovní vytížení přijal v roce 2012 pozvání a stal jste se patronem účinkujících koncertu Všechny barvy duhy, pořádaného ostravským Čtyřlístkem – centrem pro osoby se zdravotním postižením v Národním divadle moravskoslezském. Čím vás tento koncertní projekt oslovil?

V první řadě já moc děkuji za pozvání a velmi si toho cením. Jsem rád nápomocen, když mohu a zpívání je to nejmenší, co můžu udělat a jak pomoci. Koncert to byl úžasný. Dlouhá léta se věnuji pomoci lidem se zdravotním postižením. Jezdil jsem hrát na tábory Zeleného domu pohody v Hodoníně, které jsem s kapelou již několikrát podpořil vystoupeními na charitativním plese a s dalšími akcemi také, když čas dovolí, rád pomohu. Je to velká energie. Mám mnoho přátel mezi touto společností a vždycky mne překvapují a dodávají sílu, i přes své velké hendikepy.

■ Pamětníky určitě velmi potěší váš projekt Příběhy písní Petra Nováka, které měly svou premiéru loni v říjnu s Filharmonií Hradec Králové pod taktovkou dirigenta Stanislava Vavřínka. Letos v listopadu jste tyto příběhy písní uvedl také v Olomouci s Moravskou filharmonií Olomouc a pak ještě v pražském Divadle Hybernia opět s Filharmonií Hradec Králové. Jak se zrodil tento nápad? A jak jej přijalo vaše publikum?

Mám z tohoto projektu opravdu radost! Nápad vznikl zhruba před patnácti roky, když jsem se na jednom předávání cen potkal s Ivem Plickou. Pak uběhlo hodně let, než jsem to celé dal do pohybu, vyběhal práva, oslovil všechny autory, dědice, muzikanty, aby mi dali svolení dopředu, že mohu, a že s tím souhlasí. Chtěl jsem, aby to všichni věděli, a i kdyby se jich někdo ptal na tento projekt, pak mohou sdělit, že vše ví a já je o tom osobně informoval a žádal o svolení. To bylo moje velké přání a chtěl jsem být k písním pokorný, dát jim nový život pro další generace. Tím, že mohu zpívat Petrovy skladby ve velkém obsazení s filharmonií, a mám k tomu přímé požehnání od autorů - legendárního textaře Ivo Plicky a  dědičky – paní Daniely Jakoubkové, je tento projekt pro mne hmatatelný a vymyká se tak klasickému revivalu. Je mi ctí být průvodcem písní a příběhů Petra Nováka v novém aranžmá, které báječně zpracoval Jan Lstibůrek. Další koncerty máme před sebou a věřím, že je lidé budou prožívat stejně niterně jako doposud. Energie, která na koncertech vzniká, je neskutečná. Chystám se na zpracování tohoto programu i s mou kapelou, abychom se dostali i do menších sálů, kam se filharmonie nevejde.

■ V čem jsou vám písně Petra Nováka tak blízké?

Melodie, příběhy, sdělnost, i ta zasmušilá nálada je mi blízká, a navíc mě doba, kdy vše vznikalo, moc zajímá. Nestavím se k tomu tak, že chci zpívat jako Petr Novák, toho nikdo nenahradí. Zpívám svým výrazem, mám svoji autorskou tvorbu, ve které pokračuji a která je pro mě nejdůležitější. Moje hlavní motto bylo: smeknout klobouk, být součástí a také být pokorným průvodcem příběhů pro současné publikum a další generace.

■ Už dvacet šest let pořádáte se svou kapelou vánoční koncerty a v této tradici hodláte pokračovat letos šňůrou koncertů v různých částech republiky. Čím chcete překvapit své publikum?

V prosinci máme dvacet koncertů mého tradičního Vánočního turné 2023, které má letos neskutečný 26. ročník. Koncerty budou různorodé, například komornější v triu v menších sálech a kostelech, nebo s mou velkou kapelou, s níž slavíme letos dvacet let pohromadě.

Na jaké hosty se můžeme těšit?

Koncert s kapelou bude rozdělen do dvou netradičních částí. Z jedné se stane „povídací“ talkshow s písničkami a s hereckými hosty, jako jsou třeba Bára Štěpánová, Jana Paulová, Chantal Poullain, Mirek Etzler, David Suchařípa, Václav Svoboda a Roman Štabrňák, kteří se v jednotlivých městech budou střídat; z druhé strany uskutečníme velký koncert s kapelou, dětským pěveckým sborem a hudebními hosty – cimbalistou Michalem Grombiříkem nebo mladým písničkářem Ondrou Jakubíkem. Letos navodíme úplně novou atmosféru. Těším se tak na písničky autorské, ale i klasické koledy na koncertech po celé ČR. Zastavte se. Více informací a termíny najdete na www.petrbende.cz.

■ Kde se vzala myšlenka spolupracovat s místními pěveckými sbory?

Vánoce a dětské sbory patří neodmyslitelně k sobě. Moje myšlenka vznikla před mnoha lety, kdy jsem chtěl propojit své autorské písně se sborem a ideálně v každém městě jiným. Sám jsem na základní škole zpíval v pěveckém sboru, a tak jsem chtěl dětem nabídnout zase trochu jiné zpívání, koncertní atmosféru a nezapomenutelný zážitek. Navíc je to spojení s místním publikem, které mám moc rád.

■ Jak budete prožívat své letošní Vánoce? Jaká jsou vaše vánoční i novoroční přání? Dáváte si nějaká předsevzetí do nového roku?

Vánoce mám spojené s dětstvím. Krásná atmosféra rodiny, návštěvy, stromeček, pohádky a pravá atmosféra Vánoc v malebné vesnici Újezd u Rosic, ze které pocházím. Mnoho let mám ale předvánoční čas spojený i s koncerty. Letošní Vánoce tedy již po dvaceti koncertech v poklidu doma. Předsevzetí si nedávám a těším se, co mi ten další rok přinese. Přání pro všechny je být hlavně ve zdraví. Vše ostatní se zvládne. Krásné svátky přeji všem. 

Rozhovor připravila: BOHDANA RYWIKOVÁ