Úvodník

Tahle země je pro staré…

K dnešnímu dni splnila Ježíškova vnoučata přání 9378 lidem, kteří žijí v domovech pro seniory,  a i přesto, že tam žijí ve společnosti jiných klientů a personálu, nemají blízké či příbuzné, a o Vánocích by byli sami a bez dárků. Tato krásná myšlenka, která vznikla již v roce 2016, a její autorka Olga Štrejbarová ji zkušebně otestovala na menším vzorku domovů, se v letošním roce rozrostla díky podpoře Českého rozhlasu do krásně gigantických rozměrů. 

Ježíškova vnoučata přinášejí radost nejen „osamělým“ lidem v různých domovech. Součástí myšlenky totiž není jen splněné přání či dárek, ale i pozornost, kterou člověku věnují sociální pracovnice, vzrušení a napětí, zda se to opravdu splní, někdy i humor z netypických přání, prostě celý ten proces těšení se na Vánoce, který mnozí senioři, nemající příbuzné nebo je mají daleko, už ztratili a Vánoce by pro ně byly jen zdrojem smutku.

A co ještě přinášejí Ježíkova vnoučata? Radost lidem pracujícím v domovech. Domovy se nyní otvírají veřejnosti daleko více než při nějakých týdnech sociálních služeb. Vnoučata si hledají toho svého seniora, navštěvují webové stránky domovů, zajímají se, jak to vlastně v domovech funguje, co se tam děje, jak žijí klienti, a jak těžkou práci mají pečující. Ti, kteří přijedou dárky předat osobně, pamatují drobnostmi, jež potěší, i na ně.

A samozřejmě sama vnoučata si berou odměnu nejkrásnější, kterou  není třeba popisovat. Stačí sledovat média a sociální sítě a radovat se z toho, že lidé jsou zkrátka dobří…

Než jsem dopsala tento úvodník, počet obdarovaných vyskočil na 9426. Pár přání je tam ale ještě nesplněných, ale vždyť na to máme celý rok. A snad se i vnoučata za svými babičkami a dědečky zastaví častěji, než jen o svátcích.

Krásné Vánoce a mnoho dobrého v novém roce přeje za redakci Rezidenční péče

Lenka Kaplanová

 

DÁRKOVÁ LAVINA

Ježíškova vnoučata vznikla na podzim roku 2016 na dvorku Českého rozhlasu v Jihlavě. Novinářka Olga Štrejbarová si při jednom svém natáčení uvědomila, že opuštění lidé tvoří často až třetinu obyvatel domovů pro seniory. Vánoční dárek nedostali mnohdy roky a období svátků pro ně bylo spíš časem prázdnoty než radosti. Rozhodla se to změnit. Nápad byl na světě.

„Zeptala jsem se jednou ředitele domova, jestli se stává, že by lidé nosili vánoční dárky seniorům, jako nosí například dětem v dětských domovech. Usmál se a řekl, že nic takového se mu nikdy nestalo. To zrodilo nápad, který díky nadšení lidí spustil lavinu, co se na své cestě dál nabaluje,“ vzpomíná Olga. Když jí přišel první seznam přání z domova pro seniory v Třebíči, založila facebookovou skupinu Ježíškova vnoučata. Na krajském úřadě si vyžádala emailové adresy a touto cestou oslovila všechny domovy na Vysočině. Požádala sociální pracovníky, aby se zeptali svých osamělých klientů, co by si přáli.

První seznam byl pryč během dvou hodin. S každým dalším byla přání rezervována rychleji a rychleji. Během loňských Vánoc se skupině dobrovolníků, nadšenců a přátel podařilo splnit zhruba 600 vánočních přání. Od knih přes předplatné časopisů, uzeniny a boty až po zážitková přání, jako návštěva zoo po čtyřiceti letech, návštěva divadelní vlásenkárny až třeba po jízdu na harleyi.

„LIDÉ JSOU ZKRÁTKA DOBŘÍ…“

O tom, že za dobrým nápadem musí následovat spousta práce všech zúčastněných, jsme si povídali s Olgou Štrejbarovou.

Jak spolupracovali sociální pracovníci z domovů, které jste oslovili?

Sociální pracovníci domovů jsou naše hlavní „spojka“. Nepostradatelný prostředník mezi dárcem a seniorem. Moc dobře si uvědomujeme, jak mnohc práce jsme jim naložili, k té jejich už tak náročné. Neustále teď vyřizují maily s dotazy dárců, telefony, domlouvají osobní setkání a předání. A velmi často nám píší. Jak náročné, ale krásné to je. Jak je těší zájem Ježíškových vnoučat, tedy dárců. A jak šťastní jejich klienti jsou. To jsou pro nás nesmírně důležité zprávy.

Hodláte tu akci rozšířit z formátu Ježíška na celoroční projekt?

Ježíškova vnoučata jsou už teď celoroční projekt. Od loňska, kdy se nám podařilo projekt rozjet a potěšit stovky seniorů, chodí některá Ježíškova vnoučata do domovů pravidelně na návštěvu. Z mnohých se stali dobrovolníci, kteří chodí babičkám a dědům pravidelně číst nebo je doprovází na mše do kostela. Letos je celá akce v daleko větším měřítku, díky podpoře Českého rozhlasu, jeho zázemí a týmu, se stala z projektu celonárodní akce velkého přesahu. Splněná jsou už teď tisíce přání. Určitě diskutujeme, jak celoroční „běh“ podpořit a rozvinout. Teď ale máme tolik práce, že není čas dívat se do vzdálené budoucnosti. Intenzivně žijeme současností. Denně nám chodí stovky zpráv, dotazů, slov podpory. Stále se hlásí nové domovy, což je skvělé. Oslovujeme firmy, hledáme způsoby jak splnit i ty finančně náročné dárky. Skvěle aktuálně zafungovala možnost nakupování dražších dárků přihazováním stokorun od dárců přes Slevomat. Žijeme tím nejen my, ale i domovy a zejména pak Ježíškova vnoučata a senioři sami.

Máte i další nápady směřující do sféry sociálních služeb?

 Delší čas se snažím s dcerou a přáteli pomáhat, kde je třeba. Jednou z našich aktivit najdete na webu slaskouprohospic.cz. Z fotek důkazů lásky od lidí z celého světa tiskneme látku a z látky šijí samoživitelky a důchodci trenky, tašky, polštáře apod. Třetina zisku z prodeje jde právě jim, třetina na materiál, třetina na koupi postelí pro domácí hospic. Pořád je kde pomáhat a je fajn, když se aktivity smysluplně propojí. Právě láskopolštáře například šijí babičky a dědové v třebíčském domově pro seniory, který se loni jako první k Ježíškovým vnoučatům přidal.

Čím vás tato akce obohatila a čím překvapila?

Myslím, že nepřekvapila. Lidé zkrátka jsou dobří. A svět není tak zlý, jak lenoši rádi říkávají. Lidé chtějí být užiteční a přinášet radost, jen potřebují dostat příležitost. Ideální stav by byl, kdyby Ježíškova vnoučata vůbec nebyla třeba. Ale to je utopie. Vždycky budou osamělí staří lidé. Jsem šťastná, že se nám společně daří vracet jim radost z nového dne. Za to chci všem moc poděkovat.

Děkujeme za rozhovor. Lenka Kaplanová

PANÍ Z. ZHLÉDNE NOC NEVĚSTY

Do projektu Ježíškova vnoučata jsme se přihlásili již vloni, ale upřímně musím říci, že jsme tomu nevěnovali tak velkou pozornost.  Prostě jsme oslovili pár klientů, o kterých jsme věděli, že je na vánoce určitě nikdo nenavštíví. Ale žádný z klientů nic nechtěl. A ani my sami jsme vlastně nevěděli, co to obnáší… 

     Zato letos jsme se do toho pustili s velkým nadšením. Aktivizační pracovnice klienty s projektem seznámily a pak už jen sepisovaly, jaké dárky by si přáli, začínali jsme jen tak polehoučku - svítícím zapalovačem, sešitem s tvrdými deskami…  Asi nejkurióznějším dárkem bylo přání jedné naší klientky paní Z., která si přála vidět film „Noc nevěsty“ z roku 1967, kde hrála jako dvacetiletá. Film patřil k trezorovým a nemohl se promítat. Takže se těšíme, že se na něj všichni podíváme a uvidíme paní Z. v jejím mládí.  Martina Korábová, aktivizační pracovnice, se pustila do facebookových diskuzí a vše jsme probírali i s ostatním personálem. Úžasný byl nápad, že bychom mohli zrealizovat i přání pro klienty, kteří již nejsou schopní přání vyslovit – tato přání jsme stanovili v týmu a dle jejich potřeb.

     A ještě úžasnější bylo, když začaly dárečky do domova docházet – všechny krásně zabalené, s přáníčkem a často i dalším drobným dárečkem. Řada Ježíškových vnoučat si domluvila osobní schůzku a přijela se do Domova přímo podívat – s dalšími rodinnými příslušníky, dětmi.

     Určitě je s agendou spojeno plno další práce, ale myslím, že se to vyplatí. Mě osobně by nejvíce potěšilo, kdyby se některá Ježíškova vnoučata stala do budoucna dobrovolníky, je to vlastně příležitost pro obyčejné lidi, kteří nepracují v sociálních službách, domov navštívit a na vlastní oči vidět, jak se seniorům u nás žije. A dobrovolníků není nikdy dost.

     Nejvíce na celé akci mě potěšila reakce lidí, úplně cizích a neznámých, z různých koutů naší republiky. Všechna přáníčka jsou velmi milá, psaná od srdíčka, moc mě těší, že i v dnešní rychlé a uspěchané době si lidé najdou čas se chvíli zastavit, zamyslet se a poslat někomu něco hezkého, jen tak pro radost…  Takže v současné době mám kancelář plnou dárků a dárečků, které „Ježíškova vnoučata“ doručila. Jen čekají, až je dáme našim klientům pod stromeček.

Domov pro seniory Havlíčkův Brod

Bc. Jitka Piskačová, Dis.

KUŘE DO TŘEBÍČE

 Do Ježíškových vnoučat se zapojil i Domov pro seniory Třebíč.  Sociální pracovnice Eva Šebová se svěřila, jak probíhá práce Ježíškových pomocníků:

„Práce navíc to není,  musím jen zjistit, co by si naši senioři přáli. To obstarávají sestřičky a ošetřovatelky, jsou s klienty v každodenním kontaktu, tak je znají, vědí co jim chutná, co mají rádi, tak umí odhadnout i ta nejtajnější přání. Zvláště je to důležité u seniorů, kteří mají ztíženou komunikaci díky zdravotnímu stavu a neumí se plně vyjádřit. Já potom u klientů zjistím podrobnosti, proč by si to přáli, konkrétní přání sepíšu do databáze  a komunikuji s jednotlivými vnoučaty. Prvotní nápor byl ihned po zveřejnění přání, která byla okamžitě rozebrána. Snažila jsem se všem vnoučatům odpovědět co nejdříve. Teď už je to v klidu, pomalu se plní jednotlivá přání, předáváme je klientům, jednotlivě je fotím a Ježíškovým vnoučatům fota zasílám, aby viděli, jakou radost jejich dárek udělal, a že byl předán do správných rukou. Klientům chci fotky vytisknout a předat na památku.

Asi nejkurióznějším dárkem bylo grilované kuře. Ježíškův vnuk přijel až z Brna, koupil nejlepší grilované kuře v Třebíči, a kuře ještě teplé včetně chleba k zakousnutí paní Helence předal. Byl to úžasný zážitek, paní Helence jen zářily oči radostí z dárku a návštěvy milého člověka.

Doufám také, že vnoučata budou chodit pravidelně. Za jednou paní přišla s dárkem mladá rodina, byli úžasně milí, a hned se ptali,jestli za paní můžou chodit pravidelně, že svoje babičky mají daleko, tak budou mít náhradní ...

Potěšila mě ta vlna solidarity, zájem o plnění přání, jednotlivá vnoučata chtějí  plnit i něco navíc, přidávají dobroty kávu, čaj, drobnosti,  přání, pozdravy, asi jim třeba to splnění jednotlivého přání  připadalo  málo.“

ADOPTOVALI JSME PANÍ ALEŠKU

Projekt Ježíškova vnoučata je naprosto fantastický. Nejenže dělá radost starým lidem, ale hlavně spojuje různé osudy a dává dohromady lidi, kteří by se nikdy nemohli potkat. V sobotu dopoledne jsme proto sbalili roční dvojčata a rozhodli se paní Alešce dát dárek osobně, ač je možnost ho poslat zdarma kurýrní službou.

Byli jsme trochu nervózní, pravda. Jaká bude? Nebude to divné? Nebudou jí vadit dva malí rošťáci? Jakmile nás sestřička odvedla k paní Alešce do pokoje, všechno z nás spadlo... Byla úžasná, na zdech fotky kopců, které s manželem kdysi zdolávali... Není asi náhodou, že i můj manžel je vášnivý "kopcolezec".

Povídali jsme si o všem možném, kluci řádili na její posteli a nechali se chovat na klíně. Nakonec jsme se dohodli, že určitě ještě přijedeme popřát k narozeninám. Bylo to neskutečně příjemné setkání, dojemné a naplňující. 

Alžběta Zahrádecká Havlová

TROCHU JINÝ POHLED NA OSAMĚLOST

Akce Ježíškova vnoučata je velmi dobrá a užitečná věc, ale její slogan „Splňte vánoční přání osamělým lidem v domovech pro seniory" mě nazdvihnul ze židle. Jako praktický lékař, který již velmi dlouho pečuje o seniory, jak u nich doma, tak v domovech seniorů, považuji slogan akce za zavádějící. Já vím, že je dobré útočit na city, když se po někom něco chce, ale lhát se nemá. Podle mě jsou lidé osamělí velmi často ve svých vlastních domovech. Příbuzní musí pracovat a tak jsou velmi dlouhou dobu zcela sami a společnost jim dělá často jen televize. V domovech seniorů jsou naopak senioři obklopeni od rána do noci neustále nějakými lidmi. Nikdy nejsou sami a nikdy nejsou osamělí. Pokud je nenavštěvuje rodina, či už nikoho nemají, tak to neznamená, že jsou osamělí. Mnoho let pracuji v mnoha domovech seniorů a nikdy jsem neviděl osamělého seniora, pokud on sám nechce být osamělý. Ale to už je o něčem jiném. 

MUDr. Petr Bouzek