Úvodník

GDPR -  KDO BY SE BÁL?

    Do života nám vstoupila nová zkratka z anglického výrazu, kterou už asi stejně jako jiné zažité zkratky typu PR, HR, FB, nemusí nikdo překládat. GDPR. Už asi před rokem tuto zkratku použil jeden náš přispívající autor, Jan Výborný, když ve svém článku prorocky varoval, že se na nás řítí další pohroma. Tenkrát jsem si zkratku musela vygooglovat. General Data Protection Regulation neboli Obecné nařízení o ochraně obecných údajů. Přesný překlad. I když to zní srozumitelně, stala  se tato zkratka noční můrou nejen všech poskytovatelů, ale i vydavatelů časopisu, jako je tento. Ke článkům zaslaným k otištění jsou připojeny fotografie, kde mají postavy bílé talíře místo obličejů. V tomto čísle je také přepis diskuze u kulatého stolu, kde raději neuvádíme autory citací, protože nemáme jejich souhlas s uveřejněním. Současnou situaci zcela vystihuje mail jedné naší čtenářky, který si dovolím s jejím svolením ocitovat:

    „Problém je, že jsme tak snaživí, že si ty regule EU ještě více zpřísníme, zkomplikujeme a „vylepšíme“. Ať to stojí, co to stojí. Vždyť se stačí rozhlédnout po okolních zemích – kdo to všechno tak „žere“, jako my? Někdy se jedná spíše jen o doporučení EU, ale my si z toho rovnou uděláme příkaz. Tisíc školících agentur hned začne rýžovat na tom, že všechny proškolí.  Všichni máme denně mraky e-mailů s nabídkami školení o GDPR, nebo jak za malý poplatek zakoupit potřebné dokumenty. Člověk žasne, kolik na to máme odborníků. Myslím, že hlavní princip GDPR spočívá především v tom, aby se osobní údaje nezneužívaly ke komerčním účelům, aby se s nimi nekupčilo za účelem zisku, aby jich nebylo zneužíváno na sociálních sítích, což lze jen podepsat. To ostatní už dřív docela dobře ošetřily české zákony. A jen komická historka: Když jsem dnes ráno přišla ke své obvodní lékařce, všimla jsem si, že před ordinací zmizel stolek, na němž dřív ležela stránka papíru s tužkou, kam každý nově příchozí pacient zapisoval své jméno a sestra pak volala čekající do ordinace podle tohoto pořadí. Stoleček i s papírem zmizel, protože to prý bylo proti GDPR!“

    Střízlivé a rozumné stanovisko MPSV k této problematice otiskujeme na straně 3. Hlavní vzkaz z ministerstva zní: „Nepropadejte panice“. Ministerstvo poskytlo užitečné metodické pokyny.  Další, ale  trochu odlišný názor poskytovatele nejen na GDPR si můžete přečíst na straně 13: Pohádku o Šanonce a Šuplíku. A pokud byste měli i vy chuť na toto téma něco napsat, neváhejte a pište. Vaše údaje spolehlivě ochráníme. DŽÍ DÝ PÍ ÁR – KDO BY SE BÁL?

Ale věřím, že už máte všechno ošetřeno, vyškoleno, vytištěno, založeno v šanonu…

Vážení čtenáři, redakce Rezidenční péče vám přeje krásné léto a hodně zaslouženého odpočinku.

LENKA KAPLANOVÁ

 

     KDO RADOSTI DOMA NEMÁ, TEN JI MARNĚ JINDE HLEDÁ…

Náš rozhovor s herečkou a výtvarnicí Ivou Hüttnerovou

 

Je o vás známo, že s oblibou sbíráte staré nepotřebné věci a vdechujete jim nový život. Co vás na těchto předmětech tak okouzluje?

Staré předměty sbírám už více než čtyřicet let a za tu dobu jsem jich nashromáždila opravdu hodně. Líbí se mi, jak jsou dokonale řemeslně udělané, jak jsou na nich znát otisky našich předků, kteří byli neuvěřitelně zruční, měli vkus a smysl pro detail. Teď právě dlouhodobě vystavuji svou sbírku na zámku Chyše u Lubence.

Jak vzpomínáte na své dětství prožité u prarodičů?

Dětství jsem měla hezké hlavně díky babičce. Bydleli jsme v Praze na Letné v bytě, kde vodovod i záchod byly na chodbě, ale doma bylo útulno, na plotně kafe z cikorky, pelargonie za oknem a nad stolem vyšívaná kuchařka s nápisem: Kdo radosti doma nemá, ten ji marně jinde hledá. To heslo mám ráda dodnes.

Myslíte, že by měl člověk hledět k vlastnímu stáří bez obav?

Myslím, že jen málokdo dokáže nemít obavy ze stáří. Ani ne tak z přibývajících let, jako spíš z nemocí, z bolesti, z nemohoucnosti… Sama jsem zaskočená z úbytku energie, který vyšší věk provází. Asi nejdůležitější je fungující rodina, která pomůže. A pokud ji někdo už nemá, samota ve stáří je hodně těžká.

Jste ženou mnoha profesí – hrajete divadlo, jste známou malířkou, sběratelkou, píšete knihy, moderujete, zahradničíte… V které z nich se cítíte nejvíc „doma“?

Vystudovala jsem herectví na DAMU a během let se malování stalo mou druhou profesí. To všechno ostatní jsou jen záliby, které dělám ráda. Už hezkou řádku let se snažím ty mé profese kombinovat a daří se mi to. A doufám, že to tak půjde i dál, protože bez divadla ani malování bych se asi neobešla.

Co vás přivedlo k projektu „Pomáháme fotografiemi“ a proč jste se k němu také připojila?

Pro tenhle projekt mě získali lidé, kteří zdravotně postiženým pomáhají už dlouho a které obdivuji. Líbí se mi myšlenka jejich začlenění do normální společnosti. Projekt „Pomáháme fotografiemi“ se mi zdál zajímavý, a jsem ráda, že jsem se jej zúčastnila.

Vnesl do vašeho života něco nového, pozitivního?

V rámci akce „Odpoledne na pohodu“ jsem si v pražské ZOO s „mentolkami“ malovala a moc nás to bavilo. Překvapilo mě, kolik mají energie, nápadů a hlavně jak se dokáží radovat z úspěchu. A vlastně i ze života.

Rozhovor připravila: BOHDANA RYWIKOVÁ

Fotografie z archivu paní Ivy Hüttnerové