Nové výzvy v nelehké době

Rozhovor s ředitelkou nového Centra sociálních služeb Jih – Ing. Lucií Blahutovou

Přestože teplé jarní slunce, bezmračná obloha a rozkvetlá příroda přímo vyzývaly k tomu, aby člověk vyrazil ven, ulice města byly téměř liduprázdné. „Doba koronavirová“ nás sice ve značné míře omezila a uzavřela v našich domovech, což ovšem neznamenalo, že se život zastavil zcela. Sociální služby musely fungovat dál a poskytovat lidem v jejich péči ještě více pozornosti, než obvykle, neboť hrozba nakažení novým typem koronaviru SARS-CoV-2 ohrožovala nejvíce právě ty nejslabší, a to nejen v domovech pro seniory. Právě v té době procházela svou první těžkou profesionální zkouškou ředitelka nové příspěvkové organizace v Ostravě – Centra sociálních služeb Jih – paní ing. Lucie Blahutová. Oficiálně zahájila organizace svou činnost 1. ledna letošního roku, odkdy jsou zaregistrovány dvě její sociální služby: pečovatelská a odlehčovací.

■ V loňském roce jste vyhrála konkurz a stala se ředitelkou Centra sociálních služeb Jih. Byla to hodně velká změna oproti předchozím zkušenostem?

Vzděláním i původní profesí jsem ekonomka, působila jsem jako ekonomka v několika zařízeních sociálních služeb, takže v tomto směru jsem ve velké výhodě: vidím do toho po stránce ekonomické. Ale velkou změnou je samozřejmě práce s lidmi, protože dříve jsem řídila jen menší tým svého ekonomického úseku, zatímco teď vedu mnohem početnější kolektiv zaměstnanců. Ředitel by však měl být vždycky i tak trochu ekonom, protože i když se to nezdá, i v sociálních službách je práce hodně o penězích. Určitou výhodou bylo i to, že jsem dříve pracovala v ostravském Čtyřlístku – centru pro osoby se zdravotním postižením, což je veliká organizace poskytující více různorodých služeb, zatímco u nás poskytujeme pouze dvě služby, z toho jen jednu pobytovou.  

■ Co bylo pro vás při této změně nejsložitější?

Musela jsem si víc nastudovat problematiku terénních služeb, protože s těmi jsem v podstatě žádnou zkušenost neměla. V současné době poskytujeme terénní pečovatelské služby v celém městském obvodu Ostrava-Jih, což je nejlidnatější obvod města Ostravy, a to jednak v domácnostech uživatelů a dále pak ve čtyřech domech s pečovatelskou službou Ostravě-Hrabůvce (v jednom z nich se také nachází sídlo naší organizace), další dva domy s pečovatelskou službou se nacházejí v Ostravě-Zábřehu na Pískových dolech.  

■ O kolik klientů se staráte v rámci poskytovaných pečovatelských služeb? Jedná se výhradně o obyvatele městského obvodu Ostrava-Jih? S tím souvisí i další otázka: stačíte uspokojit všechny zájemce o služby?

Pečujeme o 439 klientů v pečovatelské službě a máme 14 lůžek respitní péče v odlehčovací službě. Měla jsem zkušenosti s pobytovými službami, ale pokud jde o terénní služby, je to hodně jiné, smlouvy více zohledňují individuální potřeby klientů. Pokud jde o zájemce o pečovatelskou službu, zatím stačíme zvládnout poptávku. U většiny klientů jde hlavně o donášku stravy (nákupy), ale do budoucnosti bych chtěla, aby byly smlouvy nastavené jinak a v takovém rozsahu, aby nešlo pouze o nákupy nebo donášku obědů, ale především o péči o vlastní osobu. Rozvážku obědů přece mohou zajišťovat i jiné (komerční) služby. Pečovatelskou službu poskytujeme výhradně obyvatelům městského obvodu Ostrava-Jih.

■ Mám za to, že není mnoho poskytovatelů, kteří nabízejí také odlehčovací služby. Jaký je o ně zájem ve vašem městském obvodu a kolik lůžek v této službě nabízíte?

Pokud jde o odlehčovací služby, tam je to trochu jiné, když máme volnou kapacitu, můžeme ji nabídnout i obyvatelům jiných městských obvodů. Jak populace stárne, nabývají odlehčovací služby na významu. Je velmi těžké pečovat čtyřiadvacet hodin denně o nemocného seniora, pokud člověk ještě chodí do zaměstnání, má malé děti nebo studuje. Pečující si také občas potřebují odpočinout, jet do lázní, mohou onemocnět… Proto je taková služba velmi důležitá. Máme na ni pořadníky, nejsme schopni poskytovat respitní péči podle potřeby žadatelů ze dne na den. Maximální doba pobytu jsou tři měsíce, ale je to individuální, podle situace, někdy to může být i déle, pokud máme volnou kapacitu. Máme celkem pět dvoulůžkových pokojů a čtyři jednolůžkové. V současné době však je zastaven příjem klientů a jeden jednolůžkový pokoj je vyčleněn jako pohotovostní. Jsme vůbec jedni z mála v Ostravě, kteří poskytují odlehčovací služby v takovém rozsahu, nepočítám-li neziskové organizace. Byla bych ráda, kdyby se nám v budoucnosti podařilo tuto službu rozšířit.

■ Kolik zaměstnanců pečuje o vaše klienty? 

V současné době je to čtyřicet zaměstnanců, včetně ředitelky a vedoucího sociálních služeb, což je jediný muž pracující v naší organizaci. Zbývající zaměstnanci jsou pracovnice v sociálních službách, z toho tři koordinátorky, které koordinují péči o klienty v terénu a v odlehčovací službě. Máme stabilní tým, ale samozřejmě, problém nastane vždy, když někdo odejde třeba na mateřskou dovolenou nebo na dlouhodobou nemocenskou. Velmi těžko se volná místa obsazují, i když se mzdové podmínky v posledních letech o něco zlepšily. Ale pořád ne natolik, aby na tuto práci stály fronty... Moc velký zájem o tuto profesi bohužel není, což je dáno hlavně tím, že je to spíš ženské povolání. Ráda bych v něm ale viděla i muže jako pečovatele. Ti jsou však ze známých důvodů spíše výjimkou.  

■ V době koronavirové krize jste byla postavena před zcela novou, dosud nepoznanou situaci. Jak to zvládáte?

Na takovou situaci opravdu nemohl být připraven nikdo. Nejdřív jsme měli problém získat ochranné prostředky, ale hned od počátku nám hodně pomohl zřizovatel, městský obvod Ostrava-Jih, který se postaral, aby se k nám ochranné prostředky dostaly co nejdříve. Velká pomoc a podpora přišla i ze strany Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Naše pracovnice, ale i dobrovolníci roznášeli ochranné roušky klientům (každý z nich dostal dvě). Museli jsme bohužel omezit některé úkony péče – neposkytujeme v době nouzového stavu doprovody a neděláme velký úklid, omezili jsme se v podstatě jen na to nejnutnější, což je zajištění stravy a osobní hygieny a dalších záležitostí, s nimiž nemohou pomoci rodinní příslušníci. Omezili jsme i provoz odlehčovací služby, kde je běžně deset pečovatelek, teď jenom šest, jež se věnují pouze této službě a platí zde samozřejmě až do odvolání zákaz návštěv. 

Ale pravdou je, že v této situaci je zejména práce v terénu doslova časovanou bombou. Naše pečovatelky navštěvují klienty v domácnostech, senioři však bohužel často nechtějí doma nosit ochranné roušky a navzdory veškerým doporučením chodí ven, takže vystavují naše pečovatelky velkému riziku.

Testování pracovníků v terénních službách na obranné látky proti Covid-19 dlouho nikdo neřešil, testováni byli pouze zaměstnanci v pobytových službách, takže kdokoliv z terénu mohl něco přenést, aniž by se vědělo, odkud nákaza přišla. Naštěstí se koncem dubna i tato situace změnila, když hejtman Moravskoslezského kraje vydal nařízení testovat také terénní pracovníky a obdrželi jsme pro ně i sady na rychlotesty.

■ Vybudovala jste novou organizaci, ale určitě před vámi ještě stojí další cíle. Který je ten nejaktuálnější?

Podařilo se nám získat dotaci Moravskoslezského kraje z programu Podpora zdravého stárnutí v Moravskoslezském kraji. Těším se tedy, až se zmírní nouzová opatření kvůli pandemii koronaviru SARS-CoV-2, že budeme moci realizovat svůj projekt, který podpoří naše seniory. Ti jsou velmi akční, touží po nejrůznějších aktivitách, a v tom jim chceme pomoci. Rádi bychom se také pustili do rekonstrukce jídelny, což je krásný prostor, který by mohl v budoucnosti sloužit i jako multikulturní místo, kde by se daly pořádat koncerty anebo dokonce i hrát divadlo.    

■ Sama patříte k nadšeným návštěvníkům ostravských divadel, takže se ani není čemu divit, že vaše aktivity míří i tímto směrem… S odstupem několika měsíců, kdy působíte v manažerské pozici, můžete říct, jak moc to změnilo váš život?

Určitě mám méně času, snažím se dotahovat věci, které jsem si předsevzala. Ale koníčky a záliby zůstávají. Teď, když jsou zavřená divadla a kina, zbývá jen příroda. Strašně se těším, až si zase budu moci zajít za kulturou, ale využívám každé volné chvíle i k tomu, abych si zajela alespoň do milovaných Beskyd, které jsou naštěstí blízko. Takže když je hezké počasí, ráda utíkám do hor, a na tom se asi hned tak nic nezmění.

Text a foto: BOHDANA RYWIKOVÁ

Krásnou zahradu, obklopující hlavní sídlo Centra sociálních služeb Jih, rádi využívají nejen zdejší senioři,

ale během dne je volně přístupná i veřejnosti. Velmi oblíbené je zejména zdejší workoutové hřiště.