Bezúhonnost odborných pracovníků v sociálních službách

    Bezúhonnost je pojem variabilní a při jeho definici záleží, pro jaké účely se bezúhonnost posuzuje. Obvykle je bezúhonnost brána jako trestněprávní a bezúhonným je tak ten, kdo nebyl odsouzen pro trestný čin. prokazování bezúhonnosti slouží Rejstřík trestů (dále jen „RT“), který vede evidenci fyzických a právnických osob pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení a dále evidenci jiných významných skutečností pro trestní řízení. Je veden podle zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. V současné době má, alespoň jeden záznam v RT cca 6 % osob v produktivním věku. Výpis z RT se vydává na žádost fyzické osobě a obsahuje údaje o všech nezahlazených odsouzeních.[1] Je v zájmu odsouzeného, aby za splnění zákonných podmínek podal návrh soudu na zahlazení.

 

    Podle ustanovení čl. 26 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, je dána možnost omezení výkonu některých povolání nebo činností. Požadavek bezúhonnosti může být legální výhradně v případech právních norem se silou zákona, protože se jedná o zásah do základních práv natolik intenzivní, že nemůže být proveden podzákonnými předpisy.

     V případě sociálních služeb je bezúhonnost vyžadována na základě ust. § 79, odst. 1, písm. c), odst. 2, 3) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSS“).

     Trestní bezúhonnost je třeba doložit vždy při vzniku pracovněprávního vztahu, tedy i v případě uzavírání nových smluv nebo dohod (DPP, DPČ) se stávajícími pracovníky, kteří budou přímo poskytovat sociální služby.

     Splnění podmínky bezúhonnosti ve shora uvedeném smyslu je nutno splňovat po celou dobu trvání pracovního poměru u dotyčného poskytovatele sociálních služeb, nikoliv pouze v jejím začátku.[2] Zaměstnanec je povinen hlásit veškeré změny v osobních údajích, které jsou u zaměstnavatele evidovány, aby zaměstnavatel mohl řádně plnit své povinnosti. V případě, že tak zaměstnanec neučiní a zaměstnavateli vznikne škoda v důsledku nesplnění povinnosti zaměstnance, může být náhrada po zaměstnanci vymáhána. Povinnost hlásit změny osobních údajů bývá obvykle zakotvena v pracovním řádu[3] nebo přímo v pracovní smlouvě.

 

     Okruh „odborných“ pracovníků v sociálních službách, kterých se bezúhonnost týká, je taxativně vymezen v ust. § 115 odst. 1 ZSS a jedná se o:

-       Sociální pracovníky

-       Pracovníky v sociálních službách

-       Zdravotnické pracovníky

-       Pedagogické pracovníky

-       Manželské a rodinné poradce a další odborné pracovníky

Okruh pracovníků

 

Právní úprava

Rozsah bezúhonnosti

Sociální pracovník

ust. § 110, odst. 2

zákon č. 108/2006 Sb.

Fyzická osoba, která nebyla odsouzena pro úmyslný trestný čin, ani trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných.

Pracovník v sociálních službách

ust. § 116, odst. 3

zákon č. 108/2006 Sb.

Fyzická osoba, která nebyla odsouzena pro úmyslný trestný čin, ani trestný čin spáchaný

z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných.

Zdravotnický pracovník

ust. § 117

zákon č. 108/2006 Sb.

 

ust. § 3 odst. 3

zákon č. 95/2004 Sb.[4]

 

ust. § 3 odst. 3

zákon č. 96/2004 Sb.[5]

Ten, kdo nebyl pravomocně

odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.

Pedagogický pracovník

ust. § 117

zákon č. 108/2006 Sb.

 

ust. § 3 odst., 1 písm. c)

ust. § 29a

zákon č. 563/2004 Sb.[6]

 

ust. § 2 odst., 1 písm. c)

zákon č. 561/2004 Sb.[7]

 

Judikatura Nejvyššího

soudu ČR

Fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný úmyslně, nebo za trestný čin spáchaný z

nedbalosti v souvislosti s výkonem činnosti pedagogického pracovníka.

 

Včetně bezúhonnosti občanské a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností.

Manželský a rodinný poradce
a další odborný pracovník

 

 

Poznámka: Další odborní pracovníci nejsou nijak specifikováni s výjimkou odborné způsobilosti, kterou je vysokoškolské vzdělání.

Obecně ust. § 79, odst. 1, písm. c), bod 1., odst. 2, 3

zákon č. 108/2006 Sb.

 

Poznámka: Speciální norma má přednost před obecnou, pokud však v určité odbornosti není zvláštní úprava, použijeme právní normu obecnou (ZSS).

Fyzická osoba, která nebyla odsouzena pro úmyslný trestný čin, ani trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných.

Ze srovnání požadavků bezúhonnosti pro výkon profesí v tabulce vyplývá, že pro výkon profese sociální pracovník, pracovník v sociálních službách, je za bezúhonného považován ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, ani trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných.

Pro profese zdravotnické pak platí, že za bezúhonného je považován ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Povolání zdravotnického pracovníka tedy může vykonávat i člověk, který byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin.

Pro výkon profese pedagogický pracovník je za bezúhonného považován ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, nebo za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem činnosti pedagogického pracovníka. A navíc podle judikatury Nejvyššího soudu ČR[8], za bezúhonného pedagogického pracovníka nelze považovat někoho, kdo v rámci i svých mimopracovních aktivit se dopouští jednání, které sice není nezákonné, ale je vnímáno z pohledu morálky či obecné slušnosti jako neslušné.

     Je zřejmé, že požadavky na bezúhonnost jsou nejpřísnější u pedagogických pracovníků a naopak nejmírnější u zdravotnických pracovníků.

 

     Dále bych chtěl upozornit na formulaci zákonného vymezení bezúhonnosti u sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách, jakožto nejpočetnějších skupin zaměstnanců v sociálních službách: „trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných“:

a)     Trestný čin spáchaný z nedbalosti – může se jednat o nedbalost: vědomou, nevědomou nebo hrubou nedbalost, blíže viz zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.[9]

b)     V souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných – jedná se o neurčitou formulaci, která není blíže obsahově vymezena ani jinými právními normami. Její obsah musí v podstatě případ od případu posuzovat sám zaměstnavatel (poskytovatel sociálních služeb nebo registrační orgán příslušného krajské úřadu), a na základě všestranného posouzení konkrétní situace rozhodnout, zda je v daném případě její obsah naplněn či nikoliv. To může v praxi představovat identifikační, resp. interpretační problém.

     Trestný čin je v tomto případě určen dvěma podmínkami, 1. nedbalost a 2. souvislost, jež musí být obě zároveň splněny.

Bezúhonnost jako osobní/citlivý údaj

     Dle článku 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „GDPR“ – General Data Protection Regulation), účinnost od 25. 5. 2018, se zpracování osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů může mimo jiné provádět, pokud je oprávněné dle členského státu poskytujícího vhodné záruky, pokud jde o práva a svobody subjektu údajů.

    Bezúhonnost je podle ustanovení § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZOOÚ“), údajem citlivým, který má zvýšené nároky na zpracování. Shromažďování či zpracování takovéhoto údaje musí být opodstatněné a odpovídat stanovenému účelu.    

     Na rozdíl od ZOOÚ přitom GDPR osobní údaje týkající se rozsudků v trestních věcech neoznačuje jako jedny z citlivých údajů, ale je pro ně stanovena speciální kategorie a definovány odlišné podmínky zpracování. Tato kategorie osobních údajů je pak oproti ZOOÚ podstatně rozšířena, neboť se vztahuje na zpracování jakýchkoli osobních údajů, které se týkají rozsudků v trestních věcech a trestných činů.

     Podle GDPR mají navíc státy možnost zavést konkrétnější pravidla ochrany subjektů údajů v souvislosti se zaměstnáním, takže lze očekávat, že konkrétnější pravidla upravující zpracování údajů o bezúhonnosti uchazečů o zaměstnání budou v budoucnu ještě upřesněna legislativou České republiky.

     V současné době probíhá kompletní novela ZOOÚ. Předmětný návrh nového zákona je stále ještě v legislativním procesu (viz Sněmovní tisk č. 139). Jinak tento zákon by měl nabýt účinnosti dnem jeho vyhlášení a lze předběžně odhadnout, že tomu tak bude ve druhém čtvrtletí 2019. Kompletní právní rámec ochrany osobních údajů tak bude tvořen GDPR a adaptačním zákonem o ochraně osobních údajů.

 

Obrana uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců  

     Požadavky na splnění podmínek pro výkon odborných činností v sociálních službách u nových pracovních poměrů, nejdříve posuzují poskytovatelé a následně je dle ust. § 79 ZSS[10] posuzována bezúhonnost na příslušném krajském úřadu (odboru sociálních věcí → registrace sociálních služeb).[11] V některých případech při hodnocení splnění podmínky bezúhonnosti u konkrétní osoby, nemusí oba subjekty dojít ke shodnému závěru a podle toho uchazeč/zaměstnanec, může následně vést „pracovně-právní“ spor s poskytovatelem sociálních služeb nebo s krajským úřadem.

     Možné způsoby eliminace dopadů nelegitimních požadavků bezúhonnosti na uchazeče o zaměstnání a zaměstnanců, resp. má-li uchazeč nebo zaměstnanec za to, že splňuje podmínku bezúhonnosti, na rozdíl od zaměstnavatele/instituce registrace:

1.     Uchazeč/zaměstnanec se může obrátit na příslušný oblastní inspektorát práce místně příslušný podle sídla zaměstnavatele nebo přímo prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce, požádat o přešetření postupu potenciálního zaměstnavatele – podnět ke kontrole z důvodu nerovného zacházení a možné diskriminace.[12]

2.     Uchazeč může podat soudní žalobu na ochranu osobnosti[13] z důvodu rozdílného zacházení v přístupu k zaměstnání. V případě úspěšnosti může být i finančně odškodněn.

3.     Zaměstnanec v případě ukončení pracovního poměru (výpověď z pracovního poměru byla zaměstnavatelem dána podle ust. § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů → nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce – ztráta bezúhonnosti), může podat žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru k místně příslušnému okresnímu soudu.

Závěr

      Požadavek bezúhonnosti odborných pracovníků v sociálních službách je upraven v ZSS s účinností od 1. 1. 2007. Zároveň v souladu s právní zásadou „Lex specialis derogat generali“ ZSS odkazuje ve věci bezúhonnosti odborných pracovníků na zvláštní úpravu, která má přednost před normou obecnější, subsidiární, která se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám neupravuje.

      S přihlédnutím k zásadám uvedeným v zákoně o pedagogických pracovnících a ve školském zákoně, ze kterých je třeba při výkladu bezúhonnosti pedagogického pracovníka vycházet, je třeba na předpoklad bezúhonnosti pedagogického pracovníka pohlížet v širším slova smyslu, nejen jako na bezúhonnost trestní, ale také jako na bezúhonnost občanskou a morální, která souvisí s důstojností, autoritou a obecnou slušností. Naproti tomu je možné, aby povolání zdravotnického pracovníka vykonával i člověk, který byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin.

     Současnou právní úpravou vznikla zcela nelogická nerovnost mezi vymezením bezúhonnosti pro pedagogické pracovníky, sociální pracovníky, pracovníky v sociálních službách a zejména mezi zdravotnickými pracovníky, když bezpochyby mírnější kritéria pro oblast zdravotnictví rozhodně nejsou na místě. Hlavním důvodem je skutečnost, že tyto osoby mají zásadní vliv na poskytování péče o zdraví a život jako nejvyšší hodnoty chráněné nejen trestním zákonem.

    Jsem toho názoru, že by mělo dojít k narovnání rozdílných podmínek stanovených pro bezúhonnost osob vykonávajících odbornou činnost v sociálních službách. Legálnost požadavku bezúhonnosti jako zákonné podmínky omezující výkon odborných profesí v sociálních službách, taxativně vymezených v ZSS, je třeba posuzovat s ohledem na účel takového zásahu, přičemž měřítkem pro toto posouzení je zásada proporcionality (přiměřenosti v širším smyslu), která představuje, mimo jiné zákaz nadměrnosti zásahů do práv a svobod uchazečů o zaměstnání v sektoru sociálních služeb, což se v tomto případě týká především pedagogických pracovníků a částečně i sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, protože při posuzování bezúhonnosti v případech spáchání nedbalostního trestného činu v souvislosti s vykonáváním činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných, může docházet k rozdílným interpretacím výsledku hodnocení závažnosti konkrétních činů.

     Při posuzování bezúhonnosti, je tak u každého případu nutné, zabývat se hlavně kritériem jeho vhodnosti a přiměřenosti.

   

 

PhDr. Miloš Sládek, Ph.D.


 

[1] Viz ust. § 13 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 365 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Registrační orgán může kontrolovat v rámci kontroly plnění registračních podmínek, viz ust. § 82a ZSS.

[3] Viz ust. § 306 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů:  „Pracovní řád je zvláštním druhem vnitřního předpisu; rozvádí ustanovení tohoto zákona, popřípadě zvláštních právních předpisů podle zvláštních podmínek u zaměstnavatele, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů.“

[4] Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

[5] Zákon č. 96/2004  Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.

[6] Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů.

[7] Zákon č. 561/2004 Sb., Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[8] Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 550/2014, ze dne 19. 2. 2015, < www.nsoud.cz>.

[9] Ust. § 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů:

(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel

a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo

b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.

[10] V případě probíhajících pracovních poměrů, s odkazem na ust. § 82 ZSS – „Poskytovatel sociálních služeb je povinen tyto změny oznámit do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém změny nastaly, a doložit tyto změny příslušnými doklady.“

[11] Doporučený postup MPSV č. 4/2016 Problematika podmínek registrace, oznamování změn v registraci, pozbytí platnosti registrace a zrušení registrace poskytovatelů sociálních služeb, ze dne 1. 5. 2016, 38 s.

[12] Viz zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

[13] Viz zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.