MĚŘENÍ KREVNÍHO TLAKU                                      MUDr. Petr Bouzek

 

Korotkovův fenomén versus automatický tonometr

Část svého života jsem prožil jako praktický lékař na Jižní Moravě. Když jsem jako zkušený praktický lékař měl převzít ordinaci, přinutila mě hodonínská pobočka VZP, abych nějakou dobu pracoval jako zaměstnanec mého předchůdce. Byla to zcela zbytečná záležitost. Jak se později ukázalo, smyslem tohoto tahu bylo, aby mi VZP nemusela proplácet výkon „celkové vstupní vyšetření pacienta“, protože prý jsem se za dobu cca tří měsíců údajně se všemi pacienty mého předchůdce důkladně seznámil. Je logické, že k tomu dojít nemohlo, ale arogantní a velmocenské chování zdravotních pojišťoven k lékařům není tématem tohoto článku. Snad jen poznámku. Jestli dnes nejsou lékaři a zdravotní sestry, tak zdvižený prst míří směrem ke zdravotním pojišťovnám, hlavně VZP. Tam bychom našli příčiny tohoto stavu, ohrožujícího nyní zdraví celé naší populace.

Jednou z velmi častých činností praktického lékaře je měření tlaku. Tlakoměr, teploměr a fonendoskop, po mnoho let jediné přístroje v ordinacích praktických lékařů. U měření krevního tlaku při klasickém způsobu se používá Korotkovův fenomén, šelest synchronní s pulsem, který je slyšet při měření krevního tlaku při snížení tlaku manžety pod hodnotu systolického tlaku. Při snížení pod hodnotu diastolického tlaku fenomén mizí. Korotkovův fenomén je odrazem turbulentního proudění krve. Na základě měření krevního tlaku pomocí Korotkovova fenoménu byly stanoveny normální a patologické hladiny krevního tlaku. Lékař v praxi zachytává sluchem (může někdy i pohmatem) první ozvu, která označuje výši systolického tlaku a náhlé zeslabení pulsu, které značí výši diastolického tlaku. Je zřejmé, že pro správné určení výše systolického a diastolického tlaku musí být sluchové ústrojí vyšetřujícího lékaře v pořádku. Jenže sluch je bohužel jeden ze smyslů, který s pokračujícím věkem výrazně slábne.

Pan doktor, po kterém jsem přebíral ordinaci, byl již starý a trpěl stařeckým oslabením sluchu. Nemohl tedy přesně měřit krevní tlak. Ale on ho vlastně ani neměřil. Měření krevního tlaku bylo u něj spíše rituálem, než lékařským vyšetřením. Asi jako zaříkávání zlých mocností šamany.

Jaké pak bylo podivení jeho bývalých a nyní mých pacientů, když jsem jim velmi často oznamoval, že mají vysoký krevní tlak a nejsou správně léčeni. Někteří mi nevěřili a přešli raději k jiným starým lékařům, aby měli svůj klid. Jiní se nechali řádně léčit.

I můj sluch postupně slábne. I moje měření krevního tlaku u mých pacientů bude v budoucnosti poznamenané sníženou kvalitou mého sluchového aparátu. Proto jsem velmi uvítal nástup automatických měřících přístrojů, které, podle mého, právě toto fyziologické omezení odstraňují. Kromě toho měření s těmito přístroji je výrazně rychlejší a pohodlnější.

Bohužel, ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Moje nadšení z automatického měření krevního tlaku bylo poměrně rychle přidušeno, když jsem zjistil, že výsledkům z těchto přístrojů se nedá příliš věřit. Některé z nich bych zařadil spíše do kategorie elektrických hraček, než mezi zdravotnickou techniku.

Tyto přístroje neměří krevní tlak pomocí Korotkovova fenoménu, ale oscilometrickou metodou.

Při každém stahu vypudí srdce čerstvou krev do oběhu. Ta prochází cévami a způsobuje jejich vlnění. Oscilometrická metoda neměří systolický a diastolický tlak, ale střední hodnotu arteriálního tlaku. Obě zbývající hodnoty dopočítá.

Tak v mých očích zůstává klasické měření rtuťovým tlakoměrem a fonendoskopem zlatým standardem. Aplikoval jsem to ve své praxi tak, že jsem sice používal moderní elektronický tlakoměr na napouštění manžety, abych si šetřil svalstvo ruky, ale kontrolu jsem prováděl fonendoskopem.

Mám ve své péči několik domovů seniorů. Měření krevního tlaku u klientů těchto zařízení přikládám velký význam, protože se velmi často stává, že jednou nasazené léky proti vysokému krevnímu tlaku se nechají v medikaci, i když pacient má již hypotenzi. Proto často kontroluji krevní tlak seniorů v mé lékařské péči. Jednorázové měření nemá potřebnou diagnostickou vypovídací hodnotu. Potřebuji sérii měření. Proto krevní tlaky měří všeobecné sestry na základě mé indikace.

 Měření klasickým způsobem je velmi nepohodlné a obtížné. Myslím si, že některé sestry by jej už ani nezvládly. Všechny používají přenosné automatické měření na baterie. Měření je pro ně rychlé, pohodlné, leč zhusta nespolehlivé. Protože domovy seniorů mají málo peněz, kupují často ty nejlevnější typy automatických tonometrů.

A já podle údajů z těchto přístrojů upravuji medikamentózní léčbu. Jak sami musíte uznat, není to příliš optimální situace.

Nemohu po zdravotních sestrách v domovech seniorů žádat, aby chodily po domově s klasickými tonometry a fonendoskopy. Už si zvykly na pohodlnější měření krevního tlaku a nutit je vracet se zpět by bylo zpátečnické. Je hloupé být ludditou.

Ale situace není tak beznadějná. Existují přenosné přístroje na baterie, které využívají jak oscilometrickou, tak i poslechovou metodu. Pokud jsou testovány pro klinické použití, dá se s jejich daty pracovat. Já vím jen o jednom takovém přístroji na našem zdravotnickém trhu. Jde o Hartmann Tensoval Duo Control. I když je primárně způsobem obsluhy určen pro domácnost, dá se použít i pro profesionální měření. Snad bude takových přístrojů v rukou všeobecných sester v domovech seniorů v blízké budoucnosti více. Rád o nich budu informovat.

MUDr. Petr Bouzek

Pozn.

Luddité byli angličtí řemeslníci a dělníci, kteří utvořili sociální hnutí zvané luddismus za účelem zničit stroje a překazit jejich zavádění v továrnách, poněvadž se domnívali, že je okrádají o práci. Toto hnutí bylo nejrozšířenější mezi textilními řemeslníky v Anglii, kteří ničili tkalcovské stroje. Pro dnešní dobu je aktuální pojem neoluddité, který vychází z tradice odmítnutí modernizace. Wikipedie.