Sociální služby v době ,,cholery“ obstály

    Situace v pobytových sociálních službách pro seniory v době nouzového stavu byla vděčným tématem pro novináře, epidemiology, odbornou i laickou veřejnost. Výroky o selhání sociálních služeb, či dalších nákazách navzdory drastickým opatřením, nebraly konce.

    Dle mého názoru však sociální služby obstály. Uživatelů pobytových služeb pro seniory je v ČR dle posledních dostupných údajů cca 53 tisíc. Nakaženo koronavirem  bylo 150 osob, tedy necelých 0,3% z nich. Lze hovořit o selhání sociálních služeb?

    Můžeme se ale ptát, kdo selhal? Kdo nám nařídil nosit roušky, když se nedaly sehnat? Nařídil měřit bezkontaktně teplotu, když se bezkontaktní teploměr nedal sehnat? Nařídil vyčlenit 10% kapacity zařízení pro izolace, aniž by zvážil, že uživatel ve svém pokoji bydlí na základě smlouvy a svůj pokoj si řádně platí? Při  kapacitě našeho domova bychom museli přestěhovat dvacet lidí. Stěhovali bychom i skříně s osobními věcmi, televize? A co kdyby klient odmítl pokoj opustit? Umí si někdo představit přestěhování klienta trpícího demencí na izolaci?

    Možná bychom se měli víc než na domnělé selhání zaměřit na postavení seniorů v pobytových službách v souvislosti se zavedením mimořádných opatření. Stali se nejohroženější skupinou lidí a v důsledku toho byli omezeni na osobní svobodě víc než všichni ostatní. Senior žijící doma  mohl být v kontaktu se svými blízkými, mohl nakupovat, chodit na procházky, využívat on-line služby či dobrovolníky pro donášku léků a podobně.

    Senior žijící v pobytovém zařízení sociálních služeb nemohl vycházet z areálu, návštěvy byly zakázány a posléze bylo doporučeno nepřijímat ani balíčky od blízkých osob. Musím se ptát, co na to říkali všichni ti inspektoři, kteří nás v uplynulých letech cepovali v právech klientů?

    Zamyslel se někdo na tím, že třeba dcera klientky žije na Moravě, na návštěvy jezdí 1x měsíčně, naposledy se uskutečnila návštěva 15.února a nyní 25.5? Jak dlouho se neviděly dcera s matkou si jistě spočítá každý sám. Tři měsíce se také neviděli manželé, když v pobytovém zařízení žije jen jeden z manželského páru. Klientka je diabetička, využívá služby pedikérky 1xměsíčně. Poslední pedikúra byla v únoru, jak vypadají nehty na noze po třech měsících si jistě umí představit také každý sám.  Často je příjemcem důchodu blízká osoba a klientovi v domově nechává určitý obnos peněz. Pokud mu peníze došly, nemohl si nakoupit už ani v obchůdku, který provozujeme. 

    Bedlivě jsme sledovali psychický stav klientů, dlouho se zdálo, že  omezení zvládají. Jakmile se ale opatření začala rozvolňovat, narůstala i nervozita mezi klienty. Dotazovali se, proč nemohou být návštěvy v naší rozlehlé zahradě, proč oni už mohou vyjít z areálu, ale nejsou povoleny návštěvy.

    Objevila se zmatenost, plačtivost, smutek, myslím, že máme i úmrtí steskem.

    Nejen já, ale i další kolegové a kolegyně jsme přesvědčeni, že návštěvy bychom dokázali organizovat  dříve než 25.5.  při dodržení hygienických pravidel. 

Už dnes se mnozí klienti děsí druhé vlny, kterou epidemiologové očekávají. Přála bych si, pokud druhá vlna opravdu přijde, aby nám stát dal méně příkazů, víc pravomocí a důvěry. Určitě bychom  opět obstáli.

Miroslava Barešová, ředitelka Domova důchodců Bystřany