Domov u fontány Přelouč

Domov u fontány je zřizován Pardubickým krajem, poskytuje tři pobytové služby pro celkem 155 obyvatel. V Domově u fontány jsme onemocnění COVID 19 nezaznamenali.

1)        V Domově u fontány jsme situaci začali systematicky řešit počátkem března 2020. Uvědomovali jsme si, že jde o ojedinělou situaci, která bude vyžadovat nestandardní postupy. Jako první jsme se začali každé ráno scházet, někdy i víckrát během dne, na tzv. krizovém štábu, (dále jen KŠ) který byl sestaven a jmenován ředitelkou organizace dne 6. 3. 2020. Z těchto vznikaly zápisy, které obsahovaly aktuální informace, podle nichž se činila rozhodnutí a z nich plynoucí úkoly, které byly předávány zodpovědným osobám. Každý z členů KŠ zpracoval ze svých kompetencí seznam možných rizik, která by mohla nastat a návrh opatření, jak rizika eliminovat.

Jedním z prvních rozhodnutí KŠ (a to dříve, než tak učinila vláda) bylo rozhodnutí, že pokud jsou zakázány návštěvy rodinám, neměli by domov opouštět ani klienti, protože rozhodnutí vlády a MZ by podle nás pozbývalo smysl. Proto byl vydán pokyn, aby obyvatelé (do odvolání) neopouštěli areál. Věděli jsme, že rozhodnutí, které jsme učinili, bylo tzv. „na hraně“, ale věříme, že právě toto včasné opatření významně snížilo riziko nákazy našich obyvatel. Za několik dnů bylo toto opatření nařízeno pro všechny poskytovatele sociálních služeb v ČR.

Stres a smutek obyvatel, vyvolaný zákazem návštěv a volného pohybu, jsme jim začali vyplňovat osvětou o tom, co se děje tzv. „venku“ formou vnitřních rozhlasových hlášení, která byla záhy rozšířena o duchovní témata, písničky na přání nebo předčítání z knih na pokračování. Protože bylo nařízeno, aby klienti netrávili společně volný čas, nakoupili jsme televize do pokojů, kde ještě nebyly a myslíme si, že jsme byli první, kdo začal praktikovat kontakty klientů s rodinou prostřednictvím SKYPE. Pravidelně jsme informovali rodinné příslušníky o všem, co se v čase karantény v domově odehrává pomocí FB a webu. Potřeby a přání klientů, ve smyslu nákupů ve městě, jsme začali zajišťovat a organizovat pomocí vedoucích oddělení a sociálních pracovnic na základě požadavků klientů. Po nařízení Ministerstva zdravotnictví (dále jen MZ) vytvořit, tam kde to lze, tzv. oddělení pro pobyt pozitivních klientů, jsme si toto oddělení zřídili také, i když nikdo pozitivní nebyl. Tímto krokem jsme chtěli, pod heslem štěstí přeje připraveným, předejít případným problémům, pokud by k nákaze v domově došlo. Kromě setkávání KŠ jsme prováděli pravidelná setkání se zaměstnanci (každé pondělí po obědě) kde jsme je o všech změnách, opatřeních a krocích informovali. Taktéž klienti byli pravidelně informováni prostřednictvím rozhlasu. Tento postup se velmi osvědčil, protože informace šly pouze z jednoho zdroje a tím se zamezilo dezinformacím na pracovišti. Po vydání zákazu shromažďování osob byly aktuální informace i nadále denně sdělovány zaměstnancům prostřednictvím zápisů KŠ (za přenos informací zodpovídají jednotliví vedoucí úseku a oddělení). Informace a aktuality pro klienty zpracovávají do pravidelných, denních rozhlasových hlášení sociální pracovnice.

Informace o vývoji situace jsme primárně čerpali z webu MZ, Vlády ČR, APSS ČR a MPSV.

MPSV většinou reagovalo později, než bychom potřebovali. Společně s APSS ČR nám jimi zasílané informace situaci spíše komplikovaly, ale oceňovali jsme snahu. Nedostatek včasných informací, absence odpovědí na dotazy, spolu s nedostatkem osobních ochranných pomůcek, vytvářely ovzduší strachu. Často byla rozhodnutí obtížná a s nejistým výsledkem, přesto je museli statutáři organizací přijímat. Vždy se nám na KŠ ulevilo (o pár dnů později) když jsme mohli konstatovat, že námi učiněná rozhodnutí a opatření byla ve shodě s novým nařízením ústředních orgánů. Velký balík problémů, které jsme museli denně řešit se netýkal jen bezpečnosti, ale i personální situace. MPSV vydalo stanovisko, které informovalo zaměstnance, jaká jsou jeho práva v čase krize vůči zaměstnavateli, ale zaměstnavatel byl v tomto případě ve velké nevýhodě, jelikož současná úprava zákoníku práce mu oporu a podporu příliš nedává. 

 

2)        Domov měl zásoby OOP a dezinfekce na cca jeden měsíc, ALE JENOM PRO BĚŽNÝ PROVOZ (rukavice a jednorázové ústenky pro případ MRSA). Ochranné štíty, respirátory a obleky jsme neměli žádné. Počáteční nejasnosti o tom, jaké OOP, pokud byly vůbec dostupné, splňují odpovídající požadavky na ochranu zaměstnanců završoval problém, jak OOP správně používat, za jak dlouho je měnit, komu jsou vlastně primárně určeny atd. Z toho, co jsme měli z vlastních zásob a z toho mála, co nám mohl Pardubický kraj při prvním závozu OOP poskytnout, jsme měli OOP zoufale málo a informace kdy a jak je správně používat, téměř žádné. Po informacích z médií o tom, že se v nemocnici nakazily zdravotní sestry, díky špatné manipulaci a používání OOP se napětí a obavy v zařízení ještě zvýšily. Abychom je co nejvíce eliminovali, začaly všechny vedoucí oddělení přímé péče, které jsou povoláním zdravotní sestry, provádět se zaměstnanci individuální a praktické nácviky oblékání a svlékání OOP. Dotazem na krajskou hygienickou stanici, kdy a jak OOP používat, nám bylo doporučeno užívat je při každém podezření na nákazu COVID 19. Spočítali jsme si modelovou situaci – při vytvoření uzavřeného oddělení, kde budou pracovat max. tři pracovníci ve dvanácti hodinové směně, z nichž jeden bude mít noční směny a všichni budou používat OOP, které budou měnit co 4 hodiny, tak naše zásoby budou spotřebovány za 14 dní. OOP jsou potřebné nejen pro případ COVID pozitivních klientů, ale také u suspektních (podezřelých) klientů. Závěr? Opět obavy!

 

3)      Myslíme si, že kdybychom měli testy k dispozici hned v prvních dnech po vyhlášení mimořádných opatření, mohlo se snížit mezi zaměstnanci psychické napětí vyvolané stresem.  Dostali jsme je bohužel až o několik týdnů později v dostatečném počtu cca na 5 testování pro všechny zaměstnance, nikoliv pro klienty.

O tom, zda je jejich používání opravdu průkazné, si nejsem úplně jistá, protože z médií víme, že jsou dost chybující, ale zda je to pravda, kdo ví? V našem zařízení však měly velký přínos v tom, že po prvním testování, kdy všichni zaměstnanci vyšli negativní, se atmosféra napětí v zařízení uvolnila.

 

 

4)      Problémů byla celá řada, ale počáteční a dlouhodobý problém jsem vnímala v podobě obav a strachu z něčeho, co jsme ještě nikdo nezažili a co se nedalo analogicky naformátovat na nic, co už jsme někdy v manažerské práci řešili. Strach z neznámého, nebyl jediný strach: Nedostatek OOP, včasných, jednoznačných a přehledných informací, strach o životy našich obyvatel, ale i o ten svůj a svých blízkých, obavy o dostatečný počet pracujících zaměstnanců (v prvních dnech po zavření škol a školek nám chybělo s dlouhodobými nemocemi celkem 28 pracovníků) a ten největší strach byl z toho, že někdo v zařízení onemocní. Všichni manažeři museli najednou velmi rychle a nedobrovolně přejít do tzv. krizového řízení, rozhodovat se rychle a pod tlakem, zavádět opatření, o kterých jsme si nebyli úplně jistí, jaké budou mít důsledky.  Práce pod tlakem byla časově dlouhá (od 9. 3. 2020 do 25. 5. 2020), ale všem nám šlo o jediný cíl a to, dodržet všechna povinná nařízení, přitom neporušit žádné další zákony a zachovat sociální službu na důstojné úrovni, pokud možno bez nákazy. Nevím, jak jiná zařízení, ale za nás můžeme říci, že to byly, a ještě jsou, velmi náročné týdny plné odpovědné, důsledně promýšlené práce, rozložené do nejmenších detailů a odpovědností.  Realita těchto dní nám ukázala, jací jsme, kdo je obětavý a ochotný pracovat v náročné a krizové situaci a myslíme si, že jsme se naučili být více kreativní a vidět věci více v souvislostech, tzv. i za roh. Přestože někdy přišly střety a převážily emoce nad rozumem, tak se tým ještě více stmelil.

Hodnotit opatření a postupy vlády nechceme, protože nám to nepřísluší, ale uvědomujeme si určitou analogii. Ani Vláda ČR neměla na začátku krize odkud „opisovat“, jak a co udělat. Procházela stejnou cestou jako všichni. Cestou hledání, diskutování a přijímání opatření s nadějí, že jsou to ta správná.

Vše nebylo, jak jsme si představovali a přáli, to je fakt, ale pokud se ze všech přešlapů a nedostatků poučíme všichni, a vezmeme si ponaučení, dá se to zvládnout. A pro ty, co nemuseli rozhodovat nic, si neopustíme poznámku: Prosím všechny, kteří nám nemohli nebo to neuměli z různých důvodů, v tom nejhorším období pomoci, aby se nestali po bitvě generály.

 

Tolik k nedávné minulosti. Ale i zítřky mají také své otazníky. V poslední době nás pálí např. nepřehlednost toho, co z minulých nařízení je pro rezidenční služby stále aktuální a co už ne. 

Neexistence sjednocení postupu pro SS (DS a DZR), nezveřejňování příkladů dobré praxe, vedla a vede k tomu, že každá organizace si opatření přizpůsobovala dle svých možností a představ o tom, co je a není správné. Doporučené postupy z MPSV byly zatím jen rozšířené verze jiných orgánů, někdy šlo i o pokyny, které byly dokonce ještě přísnější než postupy vlády. V některých případech jsme se dotazovali na situace, které nebyly z pohledu MPSV řešeny nebo pro změnu ano, ale byly v rozporu s platnou legislativou. Někdy vzniklo stanovisko, které se během krátkého času významně změnilo, což nám v praxi samozřejmě nepomáhá. Myslíme si, že do budoucna by měl stát a odpovědná ministerstva své proklamace skutečně provázat. Není přípustné, aby se od samého začátku hovořilo o tom, že nejrizikovější je seniorská skupina, a přitom se na zařízení pro seniory nemyslelo. V těchto zařízeních je vysoká koncentrace osob, které měly být testovány mezi prvními, stejně jako tamní zaměstnanci. Tato zařízení měla mít přístup k OOP a měla být odborně proškolena.

Později, po intervenci APSS na MZ a MPSV nastal druhý extrém, velmi přísná nařízení, požadavky, které nebylo možné plnit. Za velmi kontroverzní považujeme rozhodnutí MZ ponechávat pozitivní seniory v pobytových službách.

Média nám stále opakují, že lidé ve vysokém věku jsou nejrizikovější. A ví pan ministr zdravotnictví, že přesně takové v DS a DZR máme?

Pokud chce stát nařizovat takováto opatření lze o nich diskutovat, ale za předpokladu, že budou DS a DZR disponovat odpovídajícím přístrojovým vybavením a budou mít dostatek zdravotních pracovníků, včetně stálého lékaře a prostředků na platy.

Do budoucna, nejlépe hned, se musí změnit obsah vzdělávacích osnov a nároky na vzdělávání sociálních pracovníků a zdravotníků, ale především pracovníků v sociálních službách. Současné akreditované kurzy MPSV pro vzdělávání PSS postrádají ve svém obsahu praktická a propracovaná témata základů první pomoci, bariérové péče, ošetřovatelství, paliativního přístupu, spirituálních potřeb a tak podobně.

S přihlédnutím k obsahu zákona o sociálních službách je v DS a DZR dlouhodobě poddimenzovaný stav zdravotních pracovníků a přetrvávající nejasné a chaotické vnímání zdravotních sester v těchto službách. MPSV je financovat odmítá, protože jde o zdravotníky a MZ, že pracují v sociálních službách.

Domníváme se, že mají-li pobytové sociální služby zajišťovat péči primárně klientům s III. a IV. Stupně závislosti, je nezbytné, aby se postavení zdravotníků v sociálních službách jasně vymezilo. Ředitelé SS s tím mají v praxi také problémy. A právě v těchto dnech jeden významně graduje. Odměna státu pro zdravotníky v SS, za období práce v době COVID19, není dosud vyřešena a je přirozené, že se sestřičky cítí, no řekněme špatně. A vedení   na tom není o moc lépe, protože zdroje na odměny nemá a ví, že sestry si ji zaslouží.

Obecně oceňujeme kompenzaci OČR při uzavření škol a školek, na druhou stranu jsme se díky tomu dostali do krizové personální situace pro dlouhodobou nepřítomnost poměrně vysokého počtu kvalifikovaných zaměstnankyň. Apeluji na to, aby i tady bylo při případné novele Zákoníku práce pamatováno nejen na pracovníky, ale i jejich zaměstnavatele, zvláště zajistí-li pracovníkům náhradní školku a družinu.

 

5)      Solidarita lidí z řad veřejnosti, jejich zájem o zaměstnance a klienty, jejich nezištná pomoc a dary, ale i to, že český člověk umí a dokáže vyrobit spousty pomůcek a materiálu, na které můžeme být právem hrdí.  Díky viru si opět společnost zase uvědomila důležitost zdravotníků, a mnohých povolání, bez kterých by se život lidí značně ochromil např. doprava, prodavači, služby...

 

6)      Jednoduchá odpověď by byla: špatně. Ale nic není jen bílé a černé. I naši obyvatelé byli svým způsobem hrdinové. Byli smutní a rodiny a přátelé jim chyběli, ale snažili se to nedávat přehnaně najevo. Byli pokorní a trpěliví. Byli vděční, za vše, co jsme pro ně zajišťovali. Možnost kontaktů přes SKYPE, telefony či vzkazy přes FB jim to čekání ulehčovaly. Samota, osamění je velmi těžký psychický stav a ty desítky dní, které naši obyvatelé strávili v nechtěné izolaci, (slyšela jsem od jednoho klienta, že má domácí vězení) jsme se jim snažili kompenzovat individuálním přístupem.

 

7)      Ano, ta byla způsobena dlouhodobými nemocemi a následně čerpáním OČR kvůli zavřeným školám. V některých případech využili zaměstnanci pracovní neschopnost, aby se vyhnuli případnému kontaktu s nákazou.

Výpomoc a zástup za chybějící pracovníky jsme si sami aktivně hledali prostřednictvím dobrovolníků, brigádníků, lidí z jiné, dočasně uzavřené sociální služby, a využíváním přesčasů kmenových zaměstnanců. Pomoc tzv. „náhradníků“ v situaci nouzového stavu je důležitá, ale má to i svá negativa. Ve velké míře to byli nekvalifikovaní pracovníci, kteří nemají zkušenosti a potřebují trvalý dohled a časté rady, což je pro kmenové pracovníky spíše komplikací. Abychom maximálně využili nezištné pomoci brigádníků a dobrovolníků, měli jsme pro ně zpracovaný plán individuálních vycházek pro klienty. Tímto způsobem jsme umožnili našim obyvatelům pobyt na čerstvém vzduchu a „náhradníci“ pracovali samostatně a efektivně s minimálním zatěžováním našich zaměstnanců.

 

8)      Mnohé podněty jsou v textu viz výše, ale to nejdůležitější uvádíme ještě jednou:

 

-          dostatečná zásoba odpovídajících OOP, teploměrů, desinfekce, a to s bezproblémovým a včasným doplňováním

-          zpracovat manuál pro sociální služby jak využívat správně OOP, v dostatečném množství, jak často, a to i podle  profese zaměstnance (PSS, VZS, úklid, SP…) kdy, kde a jak je musí závazně používat a v jakém časovém intervalu, při jakých úkonech atp.

-          nevyčleňovat klienty z DS a DZR při případné nákaze z nemocniční léčby, neakceptovat názor, aby se o pozitivní klienty starali zaměstnanci DS a DZR, výjimečně jedině za podmínek, které budou nakaženým klientům garantovat tutéž odbornou péči jako v nemocnici

-          pokud budou pro pobytové služby ukládány v čase mimořádné situace povinnosti, zvážit které budou mít pouze formu doporučení a které budou formou nařízení, aby byla vymahatelná nejen po rodinách a klientech, ale i zaměstnancích

-          novelizace ZP, upravit povinnosti a práva pro zaměstnavatele v   případě nouzových stavů

-          umožnit výjimky u opatření, která jsou u některých cílových skupin nesplnitelná (např. člověk s demencí musí nosit roušku a nesmí opustit pokoj)

-          vytvořit platformu pro sdílení dobré praxe a dotazů ohledně zavádění opatření

-          stanovit různé možnosti variant návštěv, tak aby se neopakovalo „77 dní odloučení od rodin“

Zpracoval: PhDr. Danuše Fomiczewová, MBA a kolektiv

 

(pro tištěnou verzi kráceno)