Domov pro zrakově postižené Palata

Přesto, že jsme v centru Prahy a tato aglomerace byla zasažena nejsilněji, žádný výskyt nemoci jsme neměli.

1)  Využili jsme materiálu vytvořeného APSS ČR. Krizový plán jsme postupně doplňovali podle vývoje epidemiologické situace. Asi největší změny nastaly k 1. 4., kdy se zrušily všechny společné aktivity a klienti měli pohyb pouze na svých úsecích. Máme velkou výhodu, že součástí našeho pracovního týmu je i zaměstnanec s lékařským vzděláním, který má  zkušenost z práce na infekčním oddělení nemocnice. Proto jsme byli schopni efektivně a smysluplně zavádět, ale i uvolňovat jednotlivá opatření.

 

2)   Vyplatilo se nám, že dlouhodobě máme nastaveny zásoby na 3 měsíční spotřebu. Ale u materiálu, který se běžně neužívá, protože v takovém rozsahu s infekčními onemocněními nepracujeme, jsme zejména u roušek, respirátorů, plášťů dostatečnou zásobu neměli.

Tato situace byla nejspíš u většiny poskytovatelů.

 

3)   Po nařízeném opatření jsme do několika dní testy obdrželi.  Co však bylo důležitější, byla skvělá spolupráce s pracovníky hygieny. Včas jsme si navzájem předávali potřebné informace, a pokud bylo třeba zajistit testování, tak nám vždy vyšli vstříc.

 

4)   Velké množství informací valících se ze všech stran. To vyvolávalo nestabilitu, obavy mezi lidmi. Někteří citlivější jedinci to špatně snášeli.  Myslím, že postup a opatření vlády odpovídalo situaci. S odstupem času by se určitě našly věci, které se mohly řešit jinak. Jestli něco vytýkám vládě, tak to je naprosté selhání v oblasti hmotných rezerv. To je chyba, která by se neměla opakovat. V krizích, kdy je nutné rychle reagovat na měnící se situaci, je potřeba „velet z jednoho místa“, proto jsem rád, za  - svým způsobem pasivitu - MPSV i zřizovatele.

 

5)   Už jsem se zmínil o výborné spolupráci se zaměstnanci Hygienické stanice hl. m. Prahy. Co mi však udělalo radost, byla míra osobní odpovědnosti a disciplíny jednotlivých zaměstnanců Palaty. V krizových situacích se ukáže stav týmu. Těší mě, že dlouhodobá práce na kultuře organizace přináší své ovoce a i v těchto náročných situacích táhneme za jeden provaz. Jsem přesvědčen, že to organizaci posílilo.

 

6)   Každé omezení není příjemnou záležitostí. Z rozhovorů s klienty mám pocit, že většina to snášela dobře. Senioři jsou generace, která zažila celou řadu různých omezení. Myslím, že jejich zkušenosti je v tom posilují.

 

7)   Kromě zklidňování atmosféry bylo nutné předejít personální krizi. Bylo důležité, aby zaměstnanci věděli, že je v tom zaměstnavatel nenechá samotné. Měli jsme po celou dobu dostatek personálu i díky studentkám škol, s kterými dlouhodobě spolupracujeme.  Samy nám nabídly pomoc. Díky znalosti prostředí z praxí se rychle staly plnohodnotnou podporou týmů.

 

8)   Ještě před touto zkušeností jsme věděli, že nastavená dvoukolejnost není optimální. Zejména u sociálních služeb, které pečují o uživatele s velkou mírou zdravotní péče, se ukázaly rozdíly potřeb praxe a nastavení dnešní legislativy. A nejedná se pouze o pobytové služby. V situaci, kdy je požadováno dlouhodobě poskytovat zdravotní péči osobám s infekčním onemocněním pracovníky v sociálních službách, aby nezkolaboval zdravotní systém, se o to více ukazují jejich nedostatečné znalosti a dovednosti. Také bariéry mezi pravomocemi vytvářejí komplikace. V dnešní době nedostatku personálu zejména u všeobecných sester, je systém na hraně a v případě krize hrozí velké riziko kolapsu. Nekompatibilita vedení dokumentací, pohledu na kvalitu, kontrolních mechanismů, ale i financování, vytváří dlouhodobě problémy.

Ani tato nemoc již nezmizí. Je potřeba se začít vážně zabývat problematikou dlouhodobé péče, zejména pokud má mít i funkci určitého „nárazníku“ a uchránit zdravotní lůžkovou péči v dobách epidemie před kolapsem.

Ing. Jiří Procházka, ředitel