ZAMYŠLENÍ NA TÉMA SMLUVNÍ LÉKÁRNY

 

 

Nevím, jestli je to pravda, ale slyšel jsem to už z více stran. Když dostanete ve Velké Británii angínu a nevyhledáte soukromého lékaře, ale lékaře, který je hrazen národní zdravotní službou, tak se k němu dostanete za týden. Pokud je to pravda, pak je to problém. Nejen, že ten týden máte nepříjemné obtíže, ale zároveň je zde šance, že se řádně nevyléčíte, budete mít vyšší ASLO a můžete mít do konce života problémy se srdcem a ledvinami.

 

A jak je to u nás? Na akutní nemoci se mají léky nasadit co nejdříve. Nicméně v některých domovech seniorů je to však problém, který mi přijde opravdu absurdní. Je pochopitelné, že manažeři domovů seniorů hledají pro své zařízení co nejlepší podmínky. Takže často dochází k obchodním dohodám mezi určitým domovem seniorů a určitou lékárnou. Většinou se léky z takové lékárny vozí jednou týdně. U chronické medikace s tím není problém. Tam se dá předpis léků naplánovat. Ale problém je to u akutních onemocnění.

 

Osobně se mi stalo, a bohužel ne jen jednou, že jsem požadoval, aby byl okamžitě nasazen lék na akutní onemocnění, ale sestra mi řekla, že mohou léky brát jen z jedné určité lékárny a tak pacient dostane potřebný lék, až z oné smluvní lékárny přijedou, třeba až za pět dní. Nemohu takový postup nazvat jinak, než neetickým byznysem s lidským zdravím. Je absurdní, že by personál mohl pro lék dojít do lékárny, která je kousek od zařízení, ale nesmí.

 

Někdy se potřebný lék někde v budově najde. Buď po někom zůstal, nebo mají pár krabiček léků připravených. Často antibiotika.  Ale to je nepovolený postup. Tak se to dělat nemá a nesmí.

 

Tak jak se to má dělat? Chronické léky se mohou klidně dovážet jednou za měsíc třeba ze sto kilometrů vzdálené lékárny, pokud je to pro obě smluvní strany výhodné a pacient tím není nijak poškozen, třeba vysokými doplatky. Ale u léků pro akutní nemoci by mělo být zcela normální, že se k pacientovi dostanou co možná nejdříve. Takže buď smluvní lékárna lék zajistí ještě ten den, nebo personál dojde do nejbližší otevřené lékárny. To by přece mělo být tak samozřejmé, ale není.

 

Zamysleme se nad tím a představme si sebe, jak nás bolí v krku, a čekáme na svůj lék tři dni. Ale protože jsme třeba imobilní oslabený senior, neumíme si s touto situací poradit.

 

MUDr. Petr Bouzek, praktický lékař