Domov pro seniory Iris, Ostrava Mariánské Hory, p.o.

V našem zařízení onemocnělo nemocí COVID-19 v konečném součtu 41 klientů a 12 zaměstnanců. Drtivá většina klientů i zaměstnanců neměla žádné klinické příznaky. Jak se k nám nákaza dostala, nevíme, ale poprvé byla prokázána 30. 3. 2020 u zaměstnankyně přímé péče. V tento okamžik máme ještě jednu nemocnou kolegyni a čekáme na návrat 2 klientek do Domova.

1)   Již v průběhu měsíce února jsme se na pandemii připravovali. Předzásobili jsme se zdravotnickým materiálem, dostupnými ochrannými pomůckami (zejména rukavicemi) a nakoupili jsme také dezinfekci. Sestavili jsme krizový štáb a zpracovali jsme krizový plán
 organizace. Na začátku března jsme přijali řadu organizačních opatření (zákaz návštěv, měření teploty při vstupu, měření teploty klientům, zvýšenou dezinfekci povrchů, apod.).

       V okamžiku, kdy jsme zjistili, že máme nemocnou kolegyni, jsme postupovali podle zpracovaného krizového plánu. Jako první krok jsme určili okruh osob, se kterými byla nemocná kolegyně v rizikovém kontaktu. Tyto zaměstnance jsme ještě ten večer obvolali,
       informovali jsme je o vzniklé situaci a „postavili jsme je dočasně mimo službu“.  Ze dne na den jsme změnili rozpis směn a informovali ostatní personál.

       Původně zpracovaný krizový plán byl pomocníkem v počátku, avšak v důsledku zjištěných poznatků z praxe dostál mnoha změn.

 

2)    Na počátku jsme měli poměrně slušnou zásobu rukavic a dezinfekce. Měli jsme však málo ústenek, jednorázových plášťů, respirátorů. Štíty a ochranné obleky jsme neměli vůbec.

 

3)    V okamžiku, kdy byla nařízena povinnost provádět rychlotesty, jsme je získali prostřednictvím Moravskoslezského kraje.

4)    Svého zřizovatele, statutární město Ostrava můžeme pouze pochválit, hodně s námi komunikovali a pomáhali nám shánět ochranné pracovní pomůcky vč. dezinfekce a dalších záležitostí. Za největší problém považujeme to, že jsme příliš dlouho čekali na výsledky
  prvního většího testování klientů i zaměstnanců. Tato skutečnost nám znemožňovala přijmout co nejefektivnější opatření ve vztahu ke klientům i zaměstnancům. Metodicky nám nejvíce pomohly materiály od APSS ČR, které byly připravovány ve spolupráci s MPSV.

 

5)    Velmi nás překvapila solidarita lidí, kteří nám nosili ušité roušky, naši dodavatelé, kteří nám přivezli štíty, různé firmy, které nás obdarovávaly – kávou, ovocem, dorty…  Mile nás překvapila Záchranná služba, která pro nás připravila koncert pod okny Domova, což
  mnohé zaměstnance dohnalo k slzám.

 

6)    Pro naše klienty to bylo velmi náročné období. Hlavně proto, že měli přerušený osobní kontakt s rodinami, zaměstnanci chodili oblečeni v ochranných pracovních pomůckách vč. štítů, všude byla cítit dezinfekce a po zjištění pozitivního testu byli postupně
 hospitalizováni. Ke zmírnění sociální izolace jsme využívali především telefony a notebooky. Formou videohovoru mohli naši klienti, s asistencí personálu, komunikovat se svými blízkými. Také koncert, který pořádala záchranná služba společně s květinovými dary,
 udělal našim klientům radost.

 

7)    Situaci jsme zvládli pomocí vlastního personálu. Směny byly oslabeny co do počtu zaměstnanců, a to hlavně po dobu karantény, která nám vyřadila 11 zaměstnanců. Potýkali jsme se také s větším množstvím pracovních neschopností a ošetřování členů rodiny. U
 personálu, a to nejen v přímé péči, vznikaly přesčasové hodiny.

 

8)    Nyní můžeme říct, že pokud podobná situace nastane znovu, a věřte, nikdo z nás to nechce znovu prožít, pak se budeme v této situaci mnohem lépe orientovat. Nové zkušenosti nenabyli pouze poskytovatelé sociálních služeb, ale také lidé na všech úrovních
  samospráv a řízení státu. Tyto instituce pravděpodobně všechny informace vyhodnotí a výsledkem mohou být změny, které se projeví v budoucnu při poskytování sociálních služeb. 

Mgr. Michal Mariánek, ředitel domova