BUDÍČEK PRO VŠECHNY!

Jsem ráda,  že Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí, řeší a podporuje rodiny, věřím, že je to potřeba, nicméně by mi udělalo radost, kdyby se také začali řešit senioři.

Důchodová reforma a navýšení starobního důchodu je skvělé, ale ve skutečnosti to pro jednotlivce takový přínos nemá, je to jen placebo. Zvýšení o „xy“ stovek je z pohledu systému péče o seniory opravdu zanedbatelné, když reálně potřebujete ty důchody dva až tři, aby bylo opravdu kvalitně a důstojně o seniora postaráno.

Ona totiž péče o seniora a dítě není o moc jiná. Jen pobytové služby oproti školkám fakt nejsou - poptávka versus lůžka (převis o tisíce). V systému chybí lidé a pojďme si přiznat, že pro nadzvednutí a třeba přebalení či vykonání osobní hygieny jedné seniorky potřebujete 2 - 3 osoby, které asistují. Takže neformální péče doma není vždy možná. Navíc vychází o cca 10 -15 tis. více, než na co dosáhnete po sečtení příspěvku, důchodu a třeba úspor. Zvlášť, když jste jedna pečující osoba.

Máme zde cca 1.2 miliónu seniorů a jejich počet se stále zvyšuje. Stejné problémy řešíme léta a stále chybí propojení sociálně zdravotního pomezí, edukace lékařů, jak komunikovat s lidmi s demencí a podpora neformálních pečujících. Opravdová podpora - finanční, informační a především morální.

Informační roztříštěnost je téměř hellerovská Hlava XXII, kdy Česká správa sociálního zabezpečení neví, co má vlastně chtít a jak nenadálé situace řešit, posílá vás na zdravotní pojišťovnu, ta vás posílá zpět, musíte na Úřad práce, kde jsou moc milí, ale taky netuší, a tak vás dále odkazují na sociální pracovníky obce (kde naštěstí téměř vše věděli). Nemocnice nestíhá dodržovat zákony a tak si na soudě vyřizujete vše sami, v mezidobí zařizujete převozy - kamkoliv, jen ne do zařízení, o kterých víte, že jsou strašná, učíte se vše o základní péči, pracujete po nocích, protože čas, kdy jste měli pracovat, vám chybí, a nakonec občas v autě přehlídnete, že nejste na hlavní.

Na fotce je krabice a v ní to, co se snažíme dodávat do jídelníčku. Chybí ještě nutridrinky a mnoho dalšího, jako je speciální kosmetika. A to se bavíme o zdravotní péči, která je momentálně dokonalá a kde se úhradová vyhláška zvedla.

Pokud najdu pro babičku umístění do domova se zvláštním režimem, kde je čekací doba 2-3 roky (já na to mám dva měsíce), tak bude muset být krabice větší. Úhradová vyhláška je totiž v pobytových službách sociálního zařízení zastropovaná už od roku 2014. Nehledě na zdražování všeho. Tedy za 170 Kč na den musí zařízení vytvořit 5 kvalitních pokrmů pro seniora. Ve většině zařízení se platí celým důchodem (seniorovi zůstává 15 %), což je v pořádku, plus příspěvkem na péči. Někde se dávají sponzorské dary, jinde je stanoven další doplatek 5-15 tisíc. Na zařízení, kam bych babičku ráda umístila, nemáme. Platí se cca 40 tisíc Kč/měsíčně, u slušných domovů minimálně cca 25 tis. Kč měsíčně. V těchto zařízeních se tolik nečeká. Nám s mamkou, jsme na to jen dvě, zbývají zařízení obecní a krajská a hra o čas. A soucit lékařů v zařízení, kde se babička momentálně nachází, protože pojišťovny mají také svá velmi tvrdá pravidla. (Za 45 dni je to čtvrté zdravotní zařízení, kde babička je, a kam každý den jezdíme).

Když si to všechno spočítáte, tak musíte dojít k tomu samému. Je hezké dostat k důchodu třeba osm stovek, a je to záslužné, bez legrace, důchodci na to mají nárok, ale nějak nejsem schopná být z toho tak nadšená, když vím, že reálně potřebujeme o cca 30 tisíc měsíčně víc, abychom to s mámou zvládly, aby bylo o babičku postaráno, máma neskončila zase na kapačkách, já nepřišla o práci a třeba ještě měla děti, když je to teď tak výhodné. Mimochodem, k těm dětem - pokud nějaké máte, udělejte si jich víc a naučte je už teď pečovat a starat se. Jedině tak o vás bude postaráno. Já jsem se starala už o jednu babičku, teď tu máme druhou, ještě mám tátu a mámu, takže až všem posloužím, koupím si jednosměrnou letenku do Karibiku nebo do Švýcarska, kde je možná euthanasie, a o svém konci si rozhodnu sama. Protože nevím, co bych v situaci babičky bez dcery a velmi aktivní vnučky dělala.

Taky nevím, co bych dělala bez A DOMA, kolegyň a nadřízených, své rodiny a mých známých. Všichni pomáhají, volají, radí a jsou úžasní a i díky nim se to dá zvládnout. Je totiž na palici, když zrovna tuhle agendu máte několik let na starosti, jednáte na ministerstvech a víte, co by se mělo udělat, co má postupně změnit, kde máme díru v lodi (skoro všude) a stále jednáte v pracovních skupinách a jiných útvarech, a stejně se nic moc neděje, protože to prostě není „voňavé a líbivé téma”. Výsledky totiž nejsou hned vidět a velmi často chybí (nejen osobní) zkušenost. A do důchodu daleko... No, do toho našeho možná, ale ne do důchodu našich blízkých. Je totiž třeba si uvědomit, že ne všichni mají děti, ale VŠICHNI mají někoho blízkého, o koho se jednou bude potřeba postarat, a to pak VÁM/nám/VŠEM držím palce, protože já si tím procházím už po druhé, a bohužel vím, jaké to je.
Z praxe, práce i teorie.
Tohle je budíček, který není příjemný, voňavý a který nechceme vidět ani slyšet. Ale je více než pravděpodobné, že nás to na 99,9 % dožene. Všechny! Všichni stárneme. I když si to nechceme přiznat. Amen.
PS: Děkuju andělu strážnému, který mě zastavil u hlavní silnice.

Mgr. Jindra Tužilová