Domov pro seniory Havlíčkův Brod, pracoviště Břevnice

V našem zařízení na samostatném pracovišti domov se zvláštním režimem v Břevnici byla zjištěna nákaza Covid 19 u všech 22 klientů a 12 zaměstnanců.

Nákaza se do zařízení dostala pravděpodobně již v polovině února. Na přelomu února a března onemocněl první klient. Protože o koronaviru v té době nikdo ještě vůbec neuvažoval, ani testování na Vysočině ještě neprobíhalo, lékař toto onem ocnění považoval za běžnou chřipku, která na Vysočině v té době probíhala.Zařízení bylo od 2. 3. 2020 pro návštěvy uzavřeno, ale nákaza tam v tu chvíli již byla. V době kolem 16. až 20. 3. postupně onemocněli další klienti a personál. První testy se uskutečnily až 27. a 28. 3. 2020 a to již byla zjištěna masivní nákaza u všech klientů a velké části personálu.  

 

1)   První krizový štáb v organizaci proběhl již 24. 2. 2020, následně jsme uzavírali zařízení pro návštěvy a průběžně jsme reagovali na pokyny vlády ČR, MZ, MPSV, využívali jsme metodické pokyny APSS ČR a zřizovatele  - Kraje Vysočina.

2)   Na počátku krize jsme měli běžné zásoby OOP pro práci při výskytu infekčních onemocnění v zařízení (salmonela, apod.). Sami jsme následně pod vlivem vývoje situace v Itálii začali shánět další vybavení, které jsme do té doby nikdy nevyužívali, ale nebylo už moc dostupné.

Ve chvíli, kdy u nás byla potvrzena nákaza Covid 19, tak nás začal zásobovat potřebnými OOP zřizovatel Kraj Vysočina a od prvního dne jsme OOP měli k dispozici.

Dále jsme obdrželi velké množství OOP i darem od nejrůznějších dárců a také jsme maximálně sháněli sami, co bylo možné.

3)   Ano, co se týče testů, tak nás Kraj Vysočina zásobuje průběžně dle potřeby.

4)   Za největší problém považuji nedostatek pracovníků – zejména zdravotních sester a pečovatelek – v zařízeních sociálních služeb. Při větším výpadku pracovníků (pracovní neschopnosti, karanténa, OČR) nejsme schopni péči o klienty zajistit.

Péče o Covid pozitivní klienty navíc vyžaduje v období minimálně 3 týdny zvýšenou péči (zdravotní  i přímou obslužnou) kvůli zhoršenému akutnímu stavu klientů a vyžaduje tedy vyšší počet pracovníků ve službě.

Za další velký problém v období krize považuji zajištění lékařské péče v zařízení (náš praktický lékař byl 14 dní v karanténě a do zařízení nechodil).

Za velký problém považuji i to, že pracovní neschopnosti pracovníků trvaly od tří do téměř devíti týdnů a zajistit zástupy za nemocné pracovníky bylo nesmírně náročné. Někteří měli vážné zdravotní problémy, ale někteří ne, přitom byli stále pozitivní a nesměli pracovat. Bylo by nutné do budoucna zjišťovat, zda jsou pracovníci infekční, a pokud ne, tak aby se mohli vrátit do práce.

A velkým problémem je podle mého názoru i bolestivost výtěrů. Pro lidi s demencí v zařízení a pro malé děti v rodinách našich zaměstnanců to bylo velmi traumatické.

5)   Velmi nás překvapila podpora veřejnosti a velké množství darů, věcných i finančních, které jsme obdrželi. Všem moc děkujeme.

Dále nám velmi pomohla Nemocnice Havlíčkův Brod, jak materiálně, tak zejména tím, že nám v době nepřítomnosti našeho praktického lékaře vykonával na oddělení vizity jejich lékařem. Pro zajištění zdravotní péče u Covid pozitivních klientů to bylo pro naše sestry stěžejní.

6)   Bylo to velmi individuální, někdo to snášel lépe, někdo hůře. Bylo to dlouhé a zásadní omezení a někteří klienti byli již velmi smutní, že se nemohou sejít se svými blízkými. Bylo obtížné jim vysvětlit, proč to tak je a mnozí by raději i riskovali nákazu, jen aby se mohli se svými blízkými vidět.

7)   Ano, potýkali, viz výše

Pomohli nám hasiči, Sestry v záloze, medici, pečovatelky a další dobrovolní pracovníci, bez nich bychom péči nedokázali zajistit. A obdivuhodné bylo i mimořádné nasazení našich vlastních pracovníků.

8)   Mělo by se nastavit, jakým způsobem bude zajištěna lékařská péče u Covid pozitivních klientů v zařízení, pokud v danou chvíli nebude ordinovat praktický lékař (např. jeho karanténa).

Domníváme se, že by měly být připravené týmy vyškolených zdravotníků, armáda, případně jiné složky, které nastoupí v případě výskytu nákazy na výpomoc do zařízení sociálních služeb.

Také se domníváme, že studenti zdravotních oborů by z tohoto důvodu měli mít povinnost pracovat nejenom v zdravotnických zařízeních, ale i v zařízeních sociálních služeb.

Mělo by se posoudit, zda opakovaně pozitivní pracovníci jsou ještě reálně infekční, a pokud ne, je třeba, aby jim bylo umožněno vracet se rychleji do zaměstnání.

A mělo by se uvažovat o omezení velké bolestivosti výtěrů alespoň u malých dětí či u lidí s demencí.

 

Ing. Hana Hlaváčková, ředitelka Domova pro seniory Havlíčkův Brod, p.o.