PRÁVA KLIENTŮ 10 LET POTÉ…

V obecné rovině se má za to, že práva jednoho člověka začínají a končí tam, kde začínají a končí práva druhého člověka.

V sociálních službách mám občas dojem, že je to poněkud jinak. Řídíme se legislativou Ústavou České republiky, Všeobecnou deklarací lidských práv, Listinou základních práv a svobod, Občanským zákoníkem, Zákonem o sociálních službách, Vyhláškou 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách a Standardy kvality, a vnitřními dokumenty v jednotlivých zařízeních, jako Etickým kodexem pracovníků domovů, Domácím řádem atd.

Je toho málo? Není…

Standard kvality č. 2 definuje Základní práva klientů, kterými jsou mimo jiné právo na svobodné vyjádření svých názorů a své vůle, právo na podporu a pomoc při uspokojování klientových potřeb, naplňování jeho osobních cílů, právo na možnost podstoupení přiměřeného rizika, podobně jako je tomu v přirozeném prostředí, právo na individuální, přístup pracovníků, právo na prostředí, které bude v co největší míře přizpůsobeno přirozenému domácímu prostředí ….

Problém nastává v momentě, kdy přichází klient kuřák, který se chová v pobytové sociální službě jako ve svém domácím prostředí, kouří v bytě, potažmo v lůžku.

Ano snažíme se naplnit právo jednoho klienta, ale kde jsou práva ostatních klientů? Automaticky porušujeme jejich právo na bezpečí, prostředí přizpůsobené přirozenému domácímu prostředí atd. Tyto klienty nezajímá v momentě, kdy vypukne požár, že jsme naplnili právo kouřícího klienta v lůžku na možnost podstoupení přiměřeného rizika.

Kudy z této situace ven?

Řešila jsem situaci, kdy klient trpící demencí kouřil v lůžku, „vajgly“ típal o matraci v lůžku. Syn klienta mi doporučil, abych koupila azbestovou podložku, když jsem se s ním snažila situaci řešit. Prožila jsem pár bezesných nocí. V domově pro seniory nebyla kuřárna, imobilní klient se s lůžkem nemohl umístit do výtahu (do výtahu se vejde lůžko pouze v poloze na bok) a odvézt ven, kde by si bezpečně pro všechny zúčastněné zakouřil. Budila jsem se občas hrůzou z titulní reportáže na TV Nova, kterak „bezbranní senioři v domku hrůzy uhořeli…“

Neuhořeli. Napadl mě bezva nápad, který se líbil i sociálním pracovnicím. Personál, který musí chodit kouřit ven, bude docházet na pokoj k onomu klientovi. Klient nebude ohrožovat sebe ani okolí, v klidu a civilizovaně si zakouří.

Poprvé jsem se těšila na pondělí, kdy půjdu do práce. Radostné zprávy sděluji moc ráda a lednové mrazivé počasí pro kouřící personál nic moc. Natěšeně jsem sestřičkám a pečovatelům sdělila svůj nápad a … klient ono ráno zemřel.

Glosa personálu „konečně jsme se mohli mít díky standardům dobře, a zase nic“ se stala památnou.

Ale …

Karel Čapek řekl: „Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák“, a s tím nemohu než souhlasit. Doufám jenom, že všichni zůstaneme ušetřeni toho nejhoršího. Kdy naplníme právo jednoho klienta, který si bude vesele pokuřovat v lůžku, ale klienty ostatní to může stát možná to nejcennější, co mají…


Lenka Hasnedlová

Vedoucí sociálního a zdravotního úseku, Domov seniorů Praha 9