KOUŘIT ČI NEKOUŘIT? TOŤ OTÁZKA…

Skladba klientů v zařízeních sociálních služeb je odrazem skladby obyvatel v celé současné společnosti, a to včetně problémů, které to přináší a které se s různou mírou úspěšnosti řeší. Jedná se především o zvyšující se počet sociálně slabých a nepřizpůsobivých.

Je tedy liché se domnívat, že v zařízeních sociálních služeb (např. pobytových) je situace jiná. Zařízení se setkávají u této skupiny obyvatel s odlišným způsobem života, který si s sebou přinášejí, a to včetně nerespektování pravidel. S těmito uživateli se pracuje individuálně, jsou před uzavřením smlouvy prokazatelně seznámeni se svými právy a povinnostmi, které jsou dány smlouvou, včetně dodržování vnitřních pravidel obsažených ve smlouvě i s možností výpovědi v případě jejich nedodržování.

V současné době začíná nabývat na významu řešení situací, týkajících se požívání návykových látek, tj. kouření a alkoholu, a to zejména v pobytových zařízeních. Např. v případě, že uživatel kouří na pokoji i přesto, že byl vícekrát i písemně upozorněn na to, že ke kouření jsou určeny pouze vyhrazené kuřárny, že může způsobit požár a ohrozit tak zdraví svoje i ostatních uživatelů, že kouřem ze svého pokoje snižuje kvalitu bydlení ostatním uživatelům a není z jeho strany vůle na změnu svého chování, přesto má zařízení jen teoretickou možnost dát takovému uživateli výpověď. Zajištění jiné služby poskytující potřebnou péči a umožňující zároveň kouření na pokojích je v případě výpovědi smlouvy nemožné.

Vzhledem k tomu, že se zařízení nyní pohybují v určitém právním vakuu (např. zákon o požární ochraně zákaz kouření na pokojích přímo neřeší, ale stanovuje povinnosti pro právnické osoby vyplývající z požárního nebezpečí provozované činnosti) a Domovy pro seniory nejsou (až na výjimky) zaregistrované jako nestátní zdravotnická zařízení, požádali jsme o stanovisko nejlépe formou zveřejněného doporučeného postupu k otázce užívání návykových látek v zařízeních sociálních služeb, tj.:

- určení, kde je hranice základní činnosti (dopomoc s kouřením a pitím alkoholu u plně imobilních klientů, nákup cigaret a alkoholu, povinnost poskytovatele umožnit kouření…),

- určení, do jaké míry mají uživatelé právo na zachování návyků z domácího prostředí (kouření na pokoji i s nebezpečím požáru),

- určení, zda se neřešené situace spojené s ubytováním klientů dle zákona 108/2006 Sb. řeší analogicky dle ustanovení týkajících se nájemního bydlení v Občanském zákoníku,

- jak řešit právo zaměstnanců na nekuřácké pracoviště (vstup do zakouřených pokojů),

- další práva a povinnosti uživatelů i poskytovatelů sociálních služeb v této oblasti (kdo nese odpovědnost v případě požáru a uhoření ostatních klientů, jak se vyviníme – stačí zápisy o tom, že jsme s klientem hovořili, upozorňovali ho??).

Nechceme klienty omezovat, ale máme jako pobytová zařízení nějakou odpovědnost a musíme chránit i ostatní klienty, kteří nic neporušují. Má poskytovatel možnost byť jen teoretickou dát výpověď klientovi za kouření na pokoji (viz. hasiči, výpovědní důvod dle Domovního řádu), nebo je povinen takové chování strpět a řešit jen vymáhání škody, byť opět jen teoreticky? Sjednocení různých pohledů na tuto problematiku přispěje k větší jistotě při řešení takových situací v zařízeních sociálních služeb a k udržení kvality života všech uživatelů v těchto zařízeních.

Ing. Jaroslav Marek

Ředitel Domova pro Seniory Krásné Březno

Bc. Martina Plachá, DiS

vedoucí Domova pro seniory, sociální pracovnice  
Diakonie ČCE - středisko v Krabčicích

 

Poznámka redakce: tento dopis i s přílohami byl zaslán na MPSV ČR.  O odpovědi vás budeme informovat. Napište nám své zkušenosti s tímto problémem.  E-mail: redakce@marcom-praha.cz.

Vyjadreni_hasicu.pdf

Dotaz_na_MPSV.pdf

Ombudsman.pdf

Casopis_Rezidencni_pece_2017.pdf