DEINSTITUCIONALIZACE ! ?

Leží přede mnou Otevřený dopis ministryni práce a sociálních věcí ve věci deinstitucionalizace z 6. května tohoto roku. Podepsalo jej dvacet profesionálů analyzujících sociální služby nebo je zajišťujících v praxi, včetně Jednoty pro deinstitucionalizaci, Aliance pro individualizovanou podporu, Platformy pro sociální bydlení a Asociace vzdělavatelů v sociální práci. Ministerstvo podle pisatelů neplní své závazky na úseku deinstitucionalizace sociálních služeb, k nimž se zavázalo. V připravované novele Zákona o sociálních službách se podle nich nepromítá povinnost činit postupné kroky k rozvoji terénních a ambulantních služeb a utlumovat činnost ústavních zařízení. Za průkazný žádoucí obrat považují investování do komunitních služeb a podpory pečujících osob, zastavení investic do výstavby ústavů a zastavení přijímání lidí do ústavů.

Takové stanovisko mne, přiznám se, docela šokovalo. Pan docent Ladislav Průša zveřejnil v roce 2018 ve třetím čísle tohoto časopisu článek, z nějž naopak vyplývá, že aktuální kapacity pobytových zařízení pro seniory jsou u nás pod evropským průměrem, a že vzhledem k očekávanému trendu dalšího stárnutí české populace je zřejmá zvýšená potřeba budování dalších nových kapacit. Cituji: „Je potřeba urychleně rozhodnout o koncipování rozsáhlého investičního programu výstavby nových pobytových zařízení pro seniory.“ Tak, aby se alespoň poněkud utlumil nepoměr mezi nabídkou míst v těchto zařízeních a poptávkou po umístění v nich. Tak kdo má pravdu?

Vrátil jsem se proto k „Výsledkům reprezentativního výzkumu české populace“, který uskutečnilo naše pracoviště před půldruhým rokem. Ptali jsme se, zda a případně jak se lidé připravují na stáří. Z osmi životních situací a problémů, které mohou seniory postihnout, se nejvíce obávají právě nedostatku míst v zařízeních pečujících o seniory! Následují obavy z nízké kvality zdravotních služeb a dále z nedostatku pečovatelských služeb pro seniory. Nedostatek míst v zařízeních pečujících o seniory aktuálně pociťuje 3 %, jejich nedostatku se obává 57 %, a naopak neobává 20 % všech dotázaných. Zbývajícím 20 % je to jedno. A zatímco podíl těch, kteří nedostatek míst v těchto zařízeních pociťují aktuálně, je až do hranice 59 let velmi nízký, ve věkové kategorii 60 až 69 let je to už 5,3 %, a ve věku 70 let a více dokonce 8,4 % dotázaných. Nedostatek pečovatelských služeb pro seniory pociťuje ve věku do 59 let aktuálně málokdo, ale ve věku 60 až 69 let jsou to 3 %, a ve věku 70 let a více to již zažívá 6 % respondentů. U české populace obecně a u seniorů zvláště je obava, že by jim v případě potřeby či nutnosti nebyla poskytnuta ústavní péče, vyšší než v případě ambulantních a terénních pečovatelských služeb. Nebo už jim dokonce aktuálně není k dispozici.

Pohled na tato data ukazuje, že autoři onoho Otevřeného dopisu tak činí – v jistě oprávněné snaze zvýšit pozornost paní ministryně o terénní a ambulantní služby – na úkor ústavní péče a proti převažujícímu přání české populace. Lidově řečeno, podařilo se jim vylít s vaničkou i dítě.

Už slyším výkřiky: vždyť přece lidé nechtějí ze svého domácího prostředí přesídlit do anonymizovaného, svobodu jednání omezujícího prostředí domovů pro seniory či dalších pobytových zařízení! Zde nabízí pohled na očekávání lidí odpověď na další otázku z našeho výzkumu. Ptali jsme se: „Když pomyslíte na sklonek svého života, obáváte se, že budete na obtíž své rodině?“ Už od věku 30 let více než polovina lidí odpověděla kladně! Ve věku 46 až 69 let to byly už téměř tři pětiny (57 %), a ve věku nad 70 let téměř tři čtvrtiny (73 %) dotázaných. Pro plánování kapacit pobytových zařízení je proto třeba vzít do úvahy, že senioři se často mohou cítit a cítí lépe v ústavní péči, než aby museli žít s pocitem, že se mohou stát nebo už jsou překážkou v životním rozletu svých dětí a dalších příbuzných. Nalijme si čistého vína: někdy se tam mohou cítit i svobodněji než uprostřed vlastní rodiny…

Heslo DEINSTITUCIONALIZACE se stává nebezpečným nástrojem, který může mít velmi negativní dopad na takovou podobu sociální péče, která bude dobrou odpovědí na budoucí sociální a ekonomické podmínky a potřeby země a jejích obyvatel. Pokud je nekriticky uplatňováno, tak jako v onom Otevřeném dopise, k podvazování potřebného úsilí o rozvoj ústavní péče jakožto nedílné součásti celého spektra sociálních služeb.

K tomuto terminologickému i politickému problému se naopak velmi odpovědně a vyváženě vyslovuje Stanovisko Asociace poskytovatelů sociálních služeb k deinstitucionalizaci sociálních služeb. Najdeme v něm rozbor užití tohoto pojmu v různých historických, právních i v širších ekonomických souvislostech. Upozorňuje na to, že jinak lze a je nutno koncipovat proporci ústavní, ambulantní a terénní péče u osob s duševním onemocněním (kde v rámci započaté reformy psychiatrické péče dochází k přesunu části této péče z ústavních zařízení do komunitní péče), a jinak pro osoby se zdravotním postižením (kde došlo od roku 2007 do roku 2016 k poklesu počtu lůžek v rezidenčních zařízeních o více než čtvrtinu). Zároveň se vyslovuje proti plošné deinstitucionalizaci, která by zahrnovala pobytové služby pro seniory a zvláště ty, které jsou určeny pro osoby trpící demencí. Upozorňuje na u nás aktuálně i ve výhledu podceňovanou péči o osoby převážně či zcela závislé na cizí pomoci, vyžadující pravidelnou lékařskou a každodenní ošetřovatelskou péči – tedy o kvalitní služby dlouhodobé zdravotní a sociální péče. Ty jsou poskytovány na zdravotně sociálním pomezí jak léčebnami dlouhodobě nemocných, tak domovy pro seniory. Nasnadě je rychlý růst kapacitní potřeby těchto zařízení ve střednědobém a dlouhodobém výhledu. Ten předpokládá i konečné vyřešení kompetenčních různic mezi rezortem práce a sociálních věcí na jedné straně a rezortem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami na straně druhé.

V sociální politice se čas od času vynoří idea, která vypadá na první pohled přesvědčivě a humanisticky, aby se po letech, pokud se ji aktivistům podaří účinně prosadit a politikům se hodí do krámu a začnou ji důsledně uplatňovat v praxi, ukázala jako zavádějící na scestí. Na začátku 90. let to byl případ rušení jeslí a podvázání široké sítě mateřských škol pod heslem, že děti by měly zůstávat co nejdéle s rodiči doma. Kyselé ovoce na sebe nenechalo dlouho čekat: problémy s nucenými dlouhými přestávkami v pracovním angažmá rodičů (hlavně matek), s hendikepy, které v další pracovní kariéře už nemohou až na výjimky dohnat. Nebo zrušení univerzálního nároku na přídavky na děti všem rodičům bez ohledu na jejich účast na trhu práce a příjmy od roku 1995. Obé přispělo k dramatickému poklesu porodnosti v 90. letech, které se v budoucnu projeví růstem poměru počtu důchodců k ekonomicky aktivním.

Cestou vpřed není DEINSTITUCIONALIZACE. Cestou vpřed je podpora vyváženého, ale důrazného rozvoje sociálních a zdravotních služeb ve všech formách jejich poskytování takovým způsobem, aby celý systém vycházel maximálně vstříc potřebám a přáním stárnoucího obyvatelstva. S tím, že náprava bude náročná na manažerské dovednosti, na zdroje a potrvá dlouho. A autorům Otevřeného dopisu bych si rád na závěr dovolil připomenout jednu zásadu, k níž se hlásil i T. G. Masaryk: “Rozčilení není program!“

Martin Potůček

www.martinpotucek.cz

Citované prameny:

Otevřený dopis ministryni práce a sociálních věcí ve věci deinstitucionalizace. Dostupné na:

www.petice.com/oteveny_dopis_ministryni_prace_a_socialnich_veci_deinstitucionalizace

Stanovisko APSS ČR k deinstitucionalizaci sociálních služeb. Dostupné na:

http://www.apsscr.cz/files/files/%20Stanovisko%20APSS%20k%20deinstitucionalizaci%20soci%C3%A1ln%C3%ADch%20slu%C5%BEeb(2).pdf

Výsledky reprezentativního výzkumu české populace. Interní výzkumná zpráva z výzkumu „Zabezpečování na stáří“. 2019. Praha: Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK. Reprezentativní výzkum obyvatel České republiky starších 18 let. 1814 respondentů, kvótní výběr.

Průša, Ladislav. 2019. Transformovat domovy pro seniory? Ne, budovat nová zařízení! Fórum sociální politiky,13(2) 16-18. Článek byl původně zveřejněn v časopise Rezidenční péče, 2018, č. 3. Dostupné na:

https://www.vupsv.cz/download/rok-2019-02/?wpdmdl=7101&refresh=5ecd101dd10761590497309