TRANSFORMAČNÍ ZMĚNY V PRAXI

 

Každá zkušenost má cenu zlata. To si uvědomuje každý, kdo vstupuje do dosud neprobádaných vod, do nových podmínek, nového prostředí… Právě v oblasti sociálních služeb to dnes platí dvojnásob. Mnohé organizace procházejí v současné době procesem transformace a zde nejednou platí rčení, že „šedá je teorie, zatímco zelený je strom života“. Co pomohou všechna školení, teoretické příručky a odborné semináře, když praktická zkušenost dosud chybí? O to víc mohou být ceněny zkušenosti a praxe těch, kteří si již prošli transformačními změnami a dnes jsou už takříkajíc „za vodou“. Jistě, nikdy to nemůže být úplně dokonalé, protože život přináší nejrůznější překvapení, ale pro ty, jež úskalími transformace právě procházejí anebo se na transformační změny teprve chystají, jsme připravili zajímavý rozhovor s ředitelem Domova sociálních služeb Slatiňany, panem ing. Miroslavem Kubínem, který nepochybně může být pro mnohé inspirující.    

 

„JEŠTĚ PŘED TŘEMI LETY JSME MĚLI OSMILŮŽKOVÝ POKOJ“

 

říká ing. Miroslav Kubín, ředitel Domova sociálních služeb Slatiňany, jehož redakce Rezidenční péče požádala o rozhovor na téma transformace sociálních služeb.

 

Transformace u vás byla stavebně dokončena v roce 2015, v rámci pilotního projektu MPSV. V jaké fázi jste nyní?

Ano, v červnu r. 2015 jsme v průběhu čtrnácti dnů přestěhovali 144 uživatelů (z celkového počtu 270) do nových domácností. Těmi domácnostmi byly dva nové byty chráněného bydlení (každý pro 4 uživatele) a 12 bezbariérových domků typu bungalov pro službu DOZP. V každém domku se nacházejí dvě samostatné domácnosti, celkem tedy 24 domácností. Každá slouží buď šesti, nebo čtyřem klientům.

A v jaké fázi jsme nyní? Řekl bych, že ve stádiu ukončování tříletého adaptačního období. První rok šlo vlastně o řízení změny, zbylé dva roky byly ryze adaptační.  

 

Zařízení ale už před zahájením transformačního procesu výrazně měnilo struktury ústavní péče, ale spíše z kapacitních důvodů. Co jste dělali, aby podmínky pro klienty byly lepší?

V roce 1996 jsme zrekonstruovali ruinu, kterou tehdejší Ústav sociální péče Slatiňany (náš dřívější název) obdržel bezúplatným převodem od Města Slatiňany. V tomto původně dvoupodlažním domě vznikly učebny, ergoterapeutické dílny a půdní vestavbou též čtyři garsoniéry chráněného bydlení, každá pro dva uživatele. Objekt pak pro své unikátní vytápění sluneční energií s dlouhodobou akumulací obdržel název „Sluneční dům“. Poté, co se stal zřizovatelem DSS Slatiňany Pardubický kraj, byly díky penězům, jež poskytl právě kraj, dokončeny v letech 2005 - 2006 čtyři domky rodinného typu, každý pro devět uživatelů. Tahle investice byla pro nás poměrně klíčová, neboť mohlo dojít k dalšímu rozvolnění silně přelidněného klasického ústavního objektu, ale hlavně nás naučila, jak mohou relativně „samostatně“ fungovat menší domácnosti. Tato zkušenost se nám pak velmi hodila při sestavování transformačního plánu pro tu následnou, výše zmíněnou investiční výstavbu. Věděli jsme přesně, co chtít a jak to má fungovat.  

 

Nyní tedy činí počet přestěhovaných klientů 144 a žijí v okruhu 12 km od Slatiňan. Musí být náročné zajistit jim stejnou péči, jako měli v původním domově.  Navýšil se i počet personálu a náklady na péči?

Počet přestěhovaných klientů je vyšší. K těm posledně stěhovaným 144 musíme přičíst ještě ty, kteří se stěhovali do oněch již zmíněných domků a do Slunečního domu, tzn. 36 + 9, a ještě několik klientů, přestěhovaných do objektů, které jsme si mezi tím pořídili nebo si je pronajímáme. Řeknu to obráceně. V původním ústavu zůstalo z někdejších 300 klientů v současné době přesně padesát, přičemž kapacita všech služeb se snížila na současných 270 uživatelů.

 

Jak řešíte stravování a ostatní provozní záležitosti? Vlastními silami, nebo externalizací?

Ponechali jsme si vlastní kuchyňský provoz, který připravuje veškeré pokrmy pro oněch padesát uživatelů bydlících v původním „ústavu“. Ostatních více než 200 klientů se stravuje přímo ve svých domácnostech, kam v termoportech dovážíme obědy z naší kuchyně. Je možný výběr oběda, a to ze dvou variant. Tento systém se nám osvědčil, i když víme, že mnohde jdou jinou cestou. Obvyklý je např. outsourcing. To je jistě rovněž dobrá alternativa, ale my jsme si prostě chtěli zachovat bezprostřední vliv na to, co vaříme, jak a z čeho to vaříme. Této volby nelitujeme. Zbylá jídla, tedy snídaně, obě svačiny a večeře, jsou připravována pracovníky přímé obslužné péče přímo v jednotlivých domácnostech. Na sestavování jídelníčků se uživatelé bezprostředně spolupodílejí. Mají také možnost, dle svých sil a schopností, se na přípravě stravy rovněž podílet. Vlastně i na nákupu surovin, chleba, pečiva apod.

 

Klienti žijící v nových domcích a chráněném bydlení mají různé typy postižení. Poskytování  zdravotní  a rehabilitační péče musí být nutně náročnější …

Snad jen na dopravní výkony. Ano, více se jezdí, dokoupili jsme i několik aut. 

 

Neutrpěla rozstěhováním klientů jejich aktivizace?

Neřekl bych. V hlavní budově sídla ústavu jsme výrazně rozšířili tzv. centrum denních aktivit, kam uživatelé z jednotlivých lokalit dojíždějí. Dále pak spolupracujeme s řadou dalších organizací, kam klienti dojíždějí do svých aktivit, do zaměstnání, případně i do školy, protože poskytujeme sociální  služby i dětem. Těmi spolupracujícími organizacemi tedy např. jsou Speciální základní školy Chrudim a Pardubice, agentura podporovaného zaměstnávání Rytmus Chrudim, sociálně terapeutická dílna Momo Chrudim, různé firmy v okolí (na částečný pracovní úvazek je zaměstnáno asi 20 našich uživatelů), apod. Ale o to konečně při transformaci rovněž šlo – oddělit místa k bydlení od míst k práci (škole) a míst určených k odpočinku a trávení volného času. Tím se život klientů přibližuje běžnému životu jejich vrstevníků. 

 

Idea transformace počítala s náklady na zřízení nového bydlení pro klienty, ale nikde jsem se nesetkala s nějakým propočtem, o kolik se zvýší náklady na zajištění péče o tyto klienty  - zvýšený počet personálu, dojíždění, zvýšená náročnost na zajištění zdravotní péče, rozvoz stravy, prádelenský provoz atp. Jaká je vaše zkušenost?

Ano, některé náklady se nám samozřejmě zvýšily, třeba právě ty na PHM, jiné se zase ale snížily, např. na vytápění, neboť nové domky mají oproti původním „ústavním“ objektům mnohem lepší tepelně izolační vlastnosti. Navíc jsou vytápěny tepelnými čerpadly, tedy levnějším způsobem ve srovnání např. s plynem. Úplně zmizely náklady na nájemné, protože DSS Slatiňany až do přestěhování v r. 2015 využíval od Školských sester původní objekt kláštera. Platili jsme tam nájem a v objektu bydlelo 125 uživatelů. Značně se to tedy vzájemně vykompenzovalo. A mám-li to shrnout, pak musím říct, že jediný radikální nárůst provozních nákladů tvoří náklady osobní. K zajištění chodu nově uspořádaného zařízení jsme totiž museli přijmout 40 nových pracovníků. Tím se jejich počty zvedly z původních 235 v r. 2015 na stávajících 275 zaměstnanců. Nárůst provozních nákladů tedy hledejme právě zde a ve srovnatelných platech (nyní abstrahuji od nárůstu platů zejména v loňském roce a v roce letošním, kdy se zvedaly platy zdravotních sester) se nám provozní náklady zvedly asi o 15 procent.   

 

Jak přijímají nové životní podmínky a jak se sžili s novým prostředím samotní klienti?

Porovnáme-li životní podmínky uživatelů v původních prostorách a nyní, musím konstatovat, že kvalita ubytování je prakticky nesrovnatelná. Vícepodlažní objekty byly nahrazeny domky rodinného typu, pozemky jsou oplocené a nacházejí se na nich stále se vylepšující okrasné zahrady s rozrůstající se zelení.  Pokoje v domcích i bytech jsou maximálně dvoulůžkové (ještě v r. 2015 jsme měli osmilůžkový pokoj). Významně se tedy zvýšilo soukromí klientů, mnohdy se v důsledku toho snížily i projevy agresivity, díky čemuž se u některých uživatelů snížilo i užívání některých léků, zejména psychofarmak. Zvykání si na nové prostředí ale nebylo u řady uživatelů vůbec jednoduché. Máme např. i klienty s autismem. V domě, v němž tito klienti bydlí, se sice nacházejí výhradně jednolůžkové pokoje a leccos bylo uzpůsobeno této specifické klientele, ale změna prostředí vyvolala samozřejmě právě u nich řadu přechodných problémů. Proto jsem v úvodu řekl, že snad úspěšně zakončujeme tříleté adaptační období.     

 

Co vás samotného během transformačního procesu překvapilo, co byste dnes udělal jinak a s čím podle vás původní koncept transformace nepočítal?  

Udělali bychom trochu větší koupelny a i více skladových prostor. Např. inkontinentní pomůcky zabírají dost místa. Myslím si ale, že žádné zásadní věci bychom snad ani neměnili. Ta již zmíněná zkušenost se čtyřmi domky pořízenými v letech 2005 – 6 nás hodně naučila. 

 

Děkujeme za rozhovor.                                             Lenka Kaplanová a Bohdana Rywiková