KÉŽ BYCH HO MĚLA UŽ DÁVNO

Seniorka usíná i vstává v klidu

Seděla jsem sama ve své garsonce a jako obyčejně sledovala televizi. 

Po chvíli mě ale upoutala reklama na SOS přívěsek pro seniory. Říkali o něm, že mi kdykoli zavolá pomoc – ve dne i v noci.

Když jsem reklamu viděla podruhé, rozhodla jsem se zavolat na uvedené telefonní číslo a přívěsek si objednat.

SOS přívěsek dorazil hned druhý den a po pročtení návodu jsem pochopila, že jeho používání je opravdu velice jednoduché. Kéž bych ho měla už dávno! Mohla bych si ušetřit tolik nepříjemných situací, kdy jsem se po pádu nebyla schopna sama zvednout a byla jsem odkázaná na to, až mě přijde navštívit soused… Ty hodiny čekání na podlaze byly neskutečně ubíjející a hlavou se mi honily ty nejčernější myšlenky.

Po několik dnech, kdy jsem SOS přívěsek nosila na krku, jsem si uvědomila, že vzhledem k mým dvěma francouzským holím je umístění SOS přívěsku na šňůrce na krku nepohodlné. Zavolala jsem proto na Zelenou linku PomocVnebezpečí s dotazem, jestli mohu nosit přívěsek například v kapse nebo v kabelce. Okamžitě mi dali řešení – pouzdro na ruku! 

Přívěsek jsem do něj jednoduše vložila a nosím ho jako hodinky! Nikde mi nepřekáží a mohu se pohodlně pohybovat i s berlemi.

Vše se nyní zdálo být v pořádku. Nicméně jsem astmatička, a v ten den se mi dýchalo špatně, ztěžka, a dokonce ani léky nepomáhaly. Nevěděla jsem, co dál, jelikož jsem to už nemohla vydržet a začala se dusit. 

Stiskla jsem SOS tlačítko, načež se z přívěsku ozvalo: „Paní Václavovičová, spustila jste poplach, potřebujete pomoci?“.

Ten hlas mě uklidnil. Nejsem sama, že se o mě postarají a rychle mi pomohou! Ta jistota mi dodávala sílu. Sanitka přijela do 10 minut, nasadili mi kyslíkovou masku a odvezli do nemocnice. V tu chvíli jsem byla opravdu šťastná, že mám svůj SOS přívěsek, který jsem si pořídila před necelými dvěma týdny. Jako bych tušila, že ho brzy budu potřebovat.

Když jsem jela v sanitce, opět se ozval Operátor služby PomocVnebezpečí, aby se ujistil, že ke mně sanitka dorazila a je o mne postaráno. Později odpoledne, když už jsem byla doma, stabilizovaná, jsem zavolala na bezplatnou Zelenou linku PomocVnebezpečí, abych jim poděkovala a předala informaci, že jsem v nemocnici nezůstala. Znovu se se mnou spojili i druhý den, aby se ujistili, že jsem v pořádku a že jsem byla s postupem spokojená. Spokojená? Slabé slovo!

Po této zkušenosti jsem přibližně za měsíc svůj přívěsek využila znovu. Velice mě bolela noha, bolest mi vystřelovala od zad až do palce u nohy. Chtěla jsem vydržet do pondělí a dojít si k lékaři, ale nešlo to. Opět jsem stiskla SOS tlačítko a pomoc byla na cestě. 

Tentokrát si mě v nemocnici nechali, a to na celý týden. Po návratu jsem se znovu, jako dříve spojila s Operátorem a sdělila mu, že už jsem zas v pořádku doma.

Službu všude doporučuji. Mohu s klidem usínat i vstávat, protože vím, že se o mě PomocVnebezpečí postará.

 

 Marie Václavovičová, r.1937