Práce koronera – provádění prohlídek těl zemřelých                 Ing. David Tuček

 

Provádění prohlídek těl zemřelých je nedílnou a důležitou součástí poskytování zdravotní péče. Ač se možná někdo pozastaví nad přívlastkem „důležitou“, je nutno si uvědomit, že prohlížející lékař – koroner – je poslední lékař, který zemřelého vidí. A je na něm a pouze na něm, zda úmrtí člověka uzavře jako přirozené, nebo zda nalezne působení vnějších vlivů a dá podnět k dalšímu prověřování.

 

Podíváme-li se na problematiku prohlídek těl zemřelých obecně, musíme poznamenat, že péči o zemřelé má zajišťovat stát. V rámci přenesené působnosti se bohužel stát této odpovědnosti zbavil a přenesl ji na jednotlivé kraje. Každý kraj má tedy za povinnost zajistit provádění prohlídek těl zemřelých na svém území. No a každý kraj k tomu přistoupil jinak. Někdo přenesl tuto povinnost na záchrannou službu (protože je kraj zároveň jejím zřizovatelem), některý kraj zkusil oslovit registrující lékaře. Ne vždy ale je toto řešení vhodné, a proto kraje hledají i další způsoby zjištění prohlídek těl zemřelých. Některé kraje řeší prohlídky například externím nákupem této služby.

 

Legislativně řeší prohlídky těl zemřelých Zákon 372/2011 Sb. o zdravotních službách. V §84 je taxativně uvedeno, kdo může prohlídky provádět. Předně je tato povinnost uložena registrujícím lékařům, následně pak provádí prohlídky lékař LSPP (pohotovostní služba), případně ZZS, nebo poskytovatel zdravotních služeb, která má s krajem uzavřenu příslušnou smlouvu.

 

A jak to funguje ve skutečnosti?  Praktičtí lékaři by měli zajistit provádění prohlídek svých zemřelých pacientů v provozní době a v době návštěvní služby své ordinace. Zároveň ale prohlídka nesmí narušit průběh ordinace. Takže praktický lékař je postaven před dilema, zda ošetřit 20 pacientů v čekárně, nebo jet na prohlídku těla zemřelého. Navíc VZP ve smlouvách s lékařem většinou časově omezila návštěvní službu například do 17:00 hodin. Takže po této době je praktický lékař „mimo hru“. Dalším hráčem na tomto poli je LSPP – lékařská pohotovostní služba. Ta je dnes již většinou nevýjezdní, nebo řeší ten samý problém s plnou čekárnou jako praktický lékař. Takže opět slepá ulička. Situaci nezachrání ani další jmenovaná instituce – záchranná služba. Dle zákona může lékař ZZS provést prohlídku těla v případě úmrtí při poskytování neodkladné přednemocniční péče (rozumějme při resuscitaci). Pokud dojde k úmrtí před příjezdem lékaře, opět by dle zákona ZZS neměla prohlídku provádět. Takže pak již zbývá jen externí poskytovatel zdravotních služeb, se kterým má kraj uzavřenu smlouvu. Ten pak má zajistit řádné provádění prohlídek v rámci kraje.   

 

A co na tento systém říkají sociální služby? Nejlépe jsou na tom ta zařízení, která mají lékaře k dispozici nepřetržitě, jsou-li taková. Ostatní zařízení se musí obracet na smluvního poskytovatele (koronera), pokud v daném kraji funguje. Nebo jsou odkázáni na milost a nemilost ZZS. Z vlastní zkušenosti víme, že někdy je to bez sebemenšího problému, někdy je to s „přednáškou“, proč ZZS nemá jezdit do zařízení sociálních služeb. Záleží na podmínkách, jaké má kraj nastaveny, a jak má kraj zajištěno provádění prohlídek těl zemřelých.

 

Pokud se přitom podíváme na problematiku spolupráce se zařízením sociálních služeb ze strany lékaře – koronera, tak provádění prohlídek těl zemřelých v takovém zařízení bývá většinou bez problémů. Lékař má k dispozici zdravotnickou dokumentaci, kvalifikovaný personál podá přesné informace a lékař má ulehčenou práci při určování příčiny úmrtí. I tak ale zůstává obezřetný, neboť máme zaznamenáno v zařízení sociálních služeb i úmrtí násilné. Někdy ovšem lékař musí řešit zásadní otázku „identifikace zemřelého“, neboť v některých zařízeních nemusí mít všichni klienti u sebe doklad totožnosti. To je pak pro lékaře složitější situace, neboť dle zákona by pak měl povolat policii, aby provedla zjištění totožnosti zemřelého.  Na nápravě této situace se zařízeními, do kterých jezdíme, pracujeme a hledáme nejvhodnější řešení.

 

Aby celý systém prohlídek mohl optimálně fungovat, bylo by nejvhodnější, aby kraj zajistil prohlídky těl zemřelých jednou službou pro celé území kraje, případně by byli smluvně zavázáni k provádění prohlídek jednotliví lékaři pro daný region. S tímto modelem máme nejlepší zkušenosti. A tím se vracíme opět na začátek, kdy odpovědnost leží na úřednících krajského úřadu, a ti musí najít vhodné řešení. Věřím ale, že jednou úředníci pochopí, že i v zařízení sociálních služeb může dojít k úmrtí a začnou celou situaci komplexně řešit. Držme jim palce, ať je to co nejdříve.

 

Ing. David Tuček