DALŠÍ  ČLÁNKY :

 

TRANSFORMAČNÍ ZMĚNY V PRAXI

Každá zkušenost má cenu zlata. To si uvědomuje každý, kdo vstupuje do dosud neprobádaných vod, do nových podmínek, nového prostředí… Právě v oblasti sociálních služeb to dnes platí dvojnásob. Mnohé organizace procházejí v současné době procesem transformace a zde nejednou platí rčení, že „šedá je teorie, zatímco zelený je strom života“. Co pomohou všechna školení, teoretické příručky a odborné semináře, když praktická zkušenost dosud chybí? O to víc mohou být ceněny zkušenosti a praxe těch, kteří si již prošli transformačními změnami a dnes jsou už takříkajíc „za vodou“. Jistě, nikdy to nemůže být úplně dokonalé, protože život přináší nejrůznější překvapení, ale pro ty, jež úskalími transformace právě procházejí anebo se na transformační změny teprve chystají, jsme připravili zajímavý rozhovor s ředitelem Domova sociálních služeb Slatiňany, panem ing. Miroslavem Kubínem, který nepochybně může být pro mnohé inspirující. ... více

Koncept bazální stimulace v Pohodě

V posledních třech letech se v našem domově seniorů Pohoda vzděláváme v konceptu bazální stimulace, neboť jej považujeme za důležitou součást současné moderní ošetřovatelské péče. Naše rozhodnutí pro vzdělávání se v konceptu bazální stimulace vzniklo především na základě informací a výsledků práce s klienty z jiných zařízení. Zároveň jsme si začali uvědomovat, že chceme naši péči pozvednout na ještě vyšší úroveň a dát jí něco navíc. ... více

Proč ráda myslím na smrt a mluvím o ní

Ráda přemýšlím o smrti a mluvím o ní. Měla jsem to tak vždycky, na smrti mě vždy něco přitahovalo. Už kolem osmi let jsem každý večer plakala kvůli tomu, že umřu a řešila, co bude potom. Před lety (to mi bylo sedmnáct), když jsem se potýkala s depresí a existencialismem, četla jsem knihu o našem předním mystikovi Eduardu Tomášovi „Paměti mystika“. Dodnes si pamatuji, jak v ní psal, že když se potýkal s temnou nocí duše, pomohl mu životní postoj „žít, jakoby již zemřel“. Dělat to nejlepší, co dokáže, ale nebýt upnutý na výsledek svého konání. Na tom už nezáleží, protože přece zemřel. Na tento životní postoj jsem si vzpomněla vždy, když jsem byla ve velkém stresu např. ze státnic apod. Trochu jsem si ho předělala a postoj „no co, stejně jednou umřu a bude to jedno“, už tehdy snižoval míru mého stresu a uklidňoval mě. ... více