O NAVÝŠENÍ ÚHRADOVÝCH LIMITŮ NEUVAŽUJEME

Otázka financování sociálních služeb zněla v posledních týdnech médii velmi hlasitě a často se užívalo slovo „kolaps“. Dohodnou se dvě ministerstva a najdou chybějící prostředky? Proč se každoročně musí dofinancovávat sociální služby? Proč poskytovatelé považují dotační systém za nespravedlivý? O rozhovor jsme požádali ředitele odboru sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení MPSV ČR Mgr. Davida Pospíšila.

Podle odhadů Svazu měst a obcí a APSS chybí sociálním službám v letošním roce 2 miliardy, a prostředky vydrží maximálně do podzimu. Je to jen každoroční „branné cvičení“, nebo opravdu státní rozpočet s prostředky – hlavně na 7% zvýšení platů a zvláštní příspěvky pro sestry a pracovníky v přímé péči – nepočítal?

Je pravdou, že některé skutečnosti nemohli poskytovatelé sociálních služeb v žádostech o dotace, podávaných na podzim roku 2018 reflektovat. Například navýšení platů o 7% nebo právě navýšení zvláštních příplatků za směnný provoz. Pokud by nicméně byl požadavek MPSV na státní rozpočet v loňském roce akceptován ze strany Ministerstva financí v plné výši, k současnému, jak říkáte „brannému cvičení“ nemuselo dojít. O dofinancování se v tuto chvíli jedná na vládní úrovni a já věřím, že tato jednání budou úspěšná.

Nepomohla by poskytovatelům také úprava prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb.?  Opakovaně se zvedly důchody, zvýšil se příspěvek na péči, zvedají se ceny, zvedly se platy a mzdy pečovatelů, ale tato vyhláška na to doposud nezareagovala a uživatel stále platí 210 Kč za pobyt a 170 Kč za stravu v pobytových zařízeních sociálních služeb.  Výše úhrady se několik let neměnila.

V tuto chvíli MPSV o navyšování úhradových limitů neuvažuje. Dle statistických zjišťování pouze cca 12 % seniorů má v současné chvíli důchod vyšší než 15 000 Kč. 76 % seniorů pobírá důchod v rozpětí od 10 098 Kč do 13 808 Kč.  10 % seniorů pak má starobní důchod nižší než je 9 000 Kč. Cca 2 % seniorů pobírá nadstandardní vysoký starobní důchod. V takovém případě by realizace navýšení úhradových limitů (20 Kč za stravu; 20 Kč za ubytování) přinesla do systému sociálních služeb 8 482 800 Kč měsíčně, což je v celorepublikovém měřítku a při současné výši alokace státního rozpočtu částka naprosto marginální.

Otázkou také je výše úhrad, jak si ji stanovují poskytovatelé sociálních služeb.  V mnoha případech nevyužívají maximálních možností, které jim úhradová vyhláška již nyní umožňuje. Například průměrná vybíraná úhrada za ubytování je o 29 Kč nižší a průměrná vybíraná úhrada za stravu je o 16 Kč nižší, než je vyhláškou stanovené maximum.

Tlak na zvýšení úhrad je spíše pochopitelný u služeb, které nezískávají finanční prostředky z veřejných zdrojů, tam je to pochopitelné, nicméně ve veřejném prostoru se primárně tato debata vede ve vztahu k příspěvkovým organizacím, které mají úhrady nižší než je právě zákonem stanovené maximum. Dále je pak zajímavé, že primárně církevní a neziskové organizace mají úhrady blížící se maximu, kdežto veřejný sektor nikoliv. Proč tedy kraje a obce netlačí na své organizace, aby vybíraly maximální úhrady už nyní? To je pro mne zcela zásadní otázka.

Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu, která na MPSV kontrolovala dotace vyplacené na sociální služby s místní a regionální působností v období 2015-17, konstatovala, že „Analýzou čtyř nejvýznamnějších pobytových sociálních služeb byly zjištěny až dvojnásobné rozdíly ve výši průměrných dotací na lůžko v jednotlivých krajích.“  Jak na tuto skutečnost hodlá MPSV reagovat v připravované novele zákona o sociálních službách?

 

Sociální služby nejsou ani v rámci svého konkrétního druhu (např. domovy pro seniory) nákladově homogenní. Zmiňované rozdíly průměrných dotací poskytnutých na jedno lůžko v pobytových službách mezi jednotlivými kraji jsou skutečností, která odráží jak rozdíly v nákladovosti, tak i vícezdrojovou povahu financování sociálních služeb. Je například zřejmé, že příspěvková organizace města, která má financování zajištěné z 90 % z obecního rozpočtu, bude k dokrytí svých nákladů potřebovat z dotace MPSV mnohem menší část peněz na lůžko, než například nezisková organizace, která za sebou silného zřizovatele nemá. Přechod části dotačního řízení na krajskou úroveň v roce 2015 proběhl právě z toho důvodu, aby mohly kraje v rámci dotačního řízení (v samostatné působnosti) a v návaznosti na plánování sociálních služeb na svém území (také v samostatné působnosti krajů) zohledňovat specifika služeb na svém území, jelikož mají k službám i klientům geograficky blíže, než MPSV. Přesto MPSV v rámci současně připravované novely zákona o sociálních službách bude navrhovat zásadní změnu v procesech financování, a to, že zavede jednotný rozptyl uznatelných nákladů z dotace i včetně specifických cílových skupin, které jsou nejnákladnější, například lidé s poruchou autistického spektra. Současně bude nutné nastavit i optimální personální standard pro výpočet dotace, jelikož přes 90 % nákladů dotace tvoří právě personální náklady. Stanovení těchto základních parametrů pak sníží rozdíly v přidělované dotaci.

 

Poskytovatelé zadávají již od roku 2012 údaje o svém zařízení do informačního OK systému. Jak tato data využíváte? Proč souhrnné informace nebo analytické materiály získané z těchto dat nezveřejňujete na webových stránkách MPSV?

 

Data z tohoto informačního systému využíváme velmi často, ať už pro téměř každodenní práci při zpracování odpovědí na dotazy novinářů (například „kolik sociálních pracovníků pracuje v azylových domech?“ apod.) nebo při zpracování větších analýz pro interní potřebu MPSV. Samotná data, exporty z informačního systému nejsou v dostatečně přehledné a uživatelsky přívětivé formě, tak aby se mohla zveřejnit, mají stovky sloupců a tisíce řádků. Jednotlivé dílčí analýzy zase nezveřejňujeme z toho důvodu, že jako interní materiály nejsou k publikaci určeny. Nicméně v případě zájmu data poskytujeme žadatelům dle zákona o svobodném přístupu k informacím, případně také odborným pracovištím, například univerzitám, jako podklady pro tvorbu analýz. Na druhou stranu je také nutné upozornit na to, že mnoho analýz, které mj. využívají data i z výkaznického systému, zveřejňujeme v rámci realizovaných projektů např. projekt k sociálnímu bydlení (http://www.socialnibydleni.mpsv.cz/cs) nebo v oblasti transformace sociálních služeb (http://www.trass.cz/).

 

Nedostatek míst v pobytových zařízeních prokazuje statistika, která eviduje 65 tisíc neuspokojených žádostí o umístění do pobytových zařízení. V souvislosti s touto neuspokojenou poptávkou vznikají často nelegální pobytová zařízení.

 

Je třeba upozornit, že v této statistice jsou však jednotliví žadatelé započítáni dvakrát až třikrát, jelikož se běžně stává, že jeden žadatel podá dvě až tři žádosti současně do více domovů pro seniory najednou, proto je celkové číslo neuspokojených žadatelů o službu potřeba cca o 2/3 snížit. Současně také toto číslo nevyjadřuje reálnou potřebu, jelikož některé osoby dávají žádost s předstihem nebo reálně potřebují spíše ambulantní nebo terénní sociální službu. Nicméně je zřejmé, že tento současný stav nelze dále akceptovat a budeme muset otevřít i otázku centrálního registru žádostí, tak abychom reálně mohli posoudit všechny žádosti o umístění do pobytových služeb.

 

V této souvislosti je velkým problémem rovněž skutečnost, že kraje odmítají nově registrovaná zařízení zřizovaná obcemi a nestátními organizacemi zařazovat do sítě sociálních služeb. Je zřetelné, že se tak ze svého postavení brání rozvoji konkurence ve snaze uchovat si svoje dominantní postavení při poskytování pobytových služeb. Jak na tuto skutečnost hodlá MPSV reagovat v připravované novele zákona o sociálních službách? Uvažujete s ohledem na očekávané demografické trendy o zrušení povinnosti krajů koncipovat sítě sociálních služeb?

 

K těmto otázkám je zapotřebí přistupovat s rozvahou. V rámci dosavadního vývoje byla krajům přidělena zásadní role v otázce koncipování sítě sociálních služeb. Dle současné dikce zákona jsou kraje dokonce zodpovědné za zajištění dostupnosti všech sociálních služeb. Zároveň je nutné si uvědomit, že financování služeb probíhá především z veřejných prostředků, je tedy diskutabilní mluvit o „konkurenci“ v pravém slova smyslu slova. Je však zřejmé, že v kontextu predikcí demografického vývoje bude zapotřebí větší spolupráce s kraji při zajištění dostupnosti sociálních služeb a pečlivého zvážení priorit v rámci ekonomické udržitelnosti služeb sociální péče. Přenesení zodpovědnosti za tvorbu sítě sociálních služeb v plném rozsahu na MPSV však již v tuto chvíli není reálné a byl by to krok zpět, tedy k centralizaci celého systému. V rámci novely zákona o sociálních službách bychom ale chtěli sjednotit postup v oblasti plánování sociálních služeb a stanovit jasná a předvídatelná pravidla i včetně možnosti podání odvolání nebo soudního přezkumu. Vstup do krajské sítě je totiž základní „vstupenkou“ k veřejným zdrojům a podmínky by tak měly být stejné pro všechny.

 

Děkujeme za rozhovor.               LENKA KAPLANOVÁ