NOVELA SYSTÉMU DLOUHODOBÉ PÉČE JE NUTNÁ

Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě podporuje transformační procesy, jejichž součástí je podpora neformální péče o seniory a zdravotně postižené v jejich domácím prostředí. Pobytové sociální služby mají nedostatek kapacit i personálu. Význam péče v rámci rodiny a blízkých tak podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové bude nadále růst. O stanovisko jsme požádali ředitele odboru sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení Mgr. Davida Pospíšila.

V rámci novely zákona se zvyšuje příspěvek na péči ve 3 a 4. stupni. To je dobrá zpráva pro příjemce příspěvku, který bydlí doma. Proč se toto zvýšení nevztahuje i na klienty pobytových zařízení sociálních služeb? Určitě by to zvedlo finanční jistotu poskytovatelů.

Toto opatření má za cíl především motivovat příjemce a jejich rodinné příslušníky k tomu, aby příjemci zůstali co nejdéle ve svém přirozeném prostředí. Meritem celého systému je klient-příjemce příspěvku na péči, nikoliv poskytovatel sociálních služeb. Tímto opatřením tedy cílíme na skupinu neformálně pečujících, což je velmi důležité. Také se asi shodneme na tom, že péče zajišťovaná v přirozeném prostředí, tedy nejčastěji doma, je pro klienta nejvhodnější. Když si každý představíme sami sebe ve stáří, taky bychom chtěli zůstat co nejdéle doma, kde to známe, máme tam osobní vazby, rodinu a vzpomínky. Toto zvýšení příspěvku na péči také výrazně pomůže i tělesně postiženým, kteří potřebují například osobní asistenci. Například u IV. stupně příspěvku na péči si bude moci zdravotně postižený měsíčně „nakoupit“ až o 46 hodin péče navíc, a u III. stupně příspěvku na péči o 31 hodin. Toto vnímám jako pozitivní efekt.

Již od roku 2007, kdy příspěvek na péči jako nová sociální dávka vznikl, se řešil fakt, že neexistuje kontrola jeho využívání, resp. zneužívání. Nebyla vhodná při tomto zvýšení nějaká procentní vazba na čerpání v systému registrovaných terénních služeb?

Jistě se jedná o zajímavou otázku, každopádně i tato možnost je určitá alternativa pro případné systémové změny v rámci příspěvku na péči. V tuto chvíli aktuálně na našem ministerstvu probíhá intenzívní diskuze k  případným systémovým změnám v oblasti dávkových nepojistných systémů.

Jakou další podporu neformální péče o seniory a zdravotně postižené v rámci rodiny plánujete? Známe případy, kdy se lidé, kteří kvůli péči opustili zaměstnání, ocitli na kraji chudoby. Neměli by mít stejné podmínky, jako mají například pěstouni?

V kontextu podpory neformální péče by mělo být připomenuto, že od června loňského roku začala platit nová dávka ze systému nemocenského pojištění, tzv. dlouhodobé ošetřovné. Opatření má napomoci lidem v akutní situaci, kdy jejich blízký náhle onemocní nebo se vážně zraní. Po propuštění z nemocnice může pečující čerpat až 90 kalendářních dní pracovního volna s náhradou příjmů ve výši 60 % denního vyměřovacího základu. Po tuto dobu se dokonce mohou lidé v péči střídat. Tato dávka ovšem funguje opravdu jen po krátkou dobu, na vyrovnání se s náhle vzniklou situací a případné zařízení se pro dlouhodobou péči.

U péče, která trvá roky, ale i desetiletí či celý život, pečující skutečně čelí problémům, které popisujete, především ztížené pozici na pracovním trhu, těžké finanční situaci a také vlastním zdravotním problémům. Duševní zdraví pečujícího je v této oblasti stále téměř neviditelné téma. Při tom všichni tušíme, jak je péče o starší či postižené blízké náročná. Pečující čelí sociální izolaci či syndromu vyhoření.

Právě proto, že si MPSV uvědomuje všechny tyto problémy, kterým neformální pečující čelí, klade si nyní jejich podporu jako jednu z priorit naší rodinné politiky a politiky stárnutí. Cestou je rozvoj dostupnějších sociálních služeb, především ambulantního a terénního charakteru. Pečujícím v jejich dennodenním úsilí pomáhají tzv. respitní služby, kdy se o jejich blízkou osobu na několik hodin či dní postará někdo jiný. Dalšími jsou opatření na slaďování pracovního a soukromého života, např. zkrácené či jinak flexibilní úvazky. Vnímáme za důležité i o potřebách pečujících osob komunikovat se zaměstnavateli, aby nevnímali tuto skupinu jako ohrožení, ale i možnost pro další podporu zaměstnanců, kteří potřebují například částečně v rámci svého zaměstnání pečovat o své blízké. V této oblasti je důležitá osvěta a spolupráce se zaměstnavateli, aby rozpoznali pečující jako skupinu, které je třeba vycházet vstříc. Pečující by měl mít příležitost i přes náročnost péče setrvat ve svém zaměstnání. Důležité je také myslet na to, že péče může náhle skončit, úmrtím blízké osoby či jejím umístěním do pobytového zařízení, a pečující se potřebuje vrátit do práce. To může být v pozdějším věku, po několika letech péče, kdy člověk ztratil sociální kontakty, kvalifikaci či pracovní návyky, značně problematické. A to opět vede ke zhoršené finanční situaci.

Obecně je problémem celkové vnímání společnosti. Neformální péče stále není rozpoznána jako náročná práce, kterou je potřeba vyzdvihnout a ocenit, a to nejen finančně a materiálně, ale také uznáním a prestiží. MPSV chce rozvíjet systém podpory neformálních pečujících tak, aby zahrnul rozpoznání neformálních pečujících jako cílové skupiny sociálních služeb, vzdělávání, respitních služeb pro jejich osobní potřeby a rozšíření terénních sociálních služeb a sociální práce. Debata by měla zahrnovat také aspekty zaměstnanosti, dopady na sociální, zdravotní, vzdělávací a důchodový systém, a rovněž otázku souběhu čerpání dávek a dostupnosti služeb. Důraz bude kladen i na tzv. sandwichovou generaci, tj. zejména ženy, které pečují jak o závislé děti, tak např. o své rodiče. Co se týče konkrétní formy podpory, bude samozřejmě záležet i na politickém rozhodnutí.

MPSV např. také přes své dotační tituly podporuje neziskové organizace, které se podporou neformálních pečujících zabývají, ať nabídkou konkrétních služeb, tak vzdělávacími kurzy jak pečujícím, tak zástupcům veřejné správy, či oslovováním sociálních partnerů napříč veřejným prostorem. V oblasti neformální péče je klíčová osvěta – neformální pečující musí mít znalosti svých práv a možností místní podpory, ostatní partneři jako jsou zaměstnavatelé, odbory, neziskové organizace, vzdělávací instituce či akademická sféra, musí podporu neformálních pečujících vidět jako prioritu, propojovat se a spolupracovat. Důležitý je v této oblasti také výzkum, protože doposud máme o oblasti neformální péče jen malé množství dat a analýz. Při tom bez nich nelze vytvářet adresné a efektivní veřejné politiky a konkrétní opatření.

Ohledně aktuálních připravovaných změn, plánujeme pečující osoby zařadit jako cílovou skupinu sociálních služeb, což nyní není. Díky tomu by mohly sociální služby např. provádět nácvik péče, poskytnout odlehčovací službu přímo pečující osobě apod.

Často se setkáváme s tím, že péče v rámci rodiny a blízkých je v podstatě řešením z nouze, protože se nedaří sehnat místo v pobytovém zařízení. Jaká je strategie ministerstva v řešení nedostatku míst v pobytových zařízeních a kapacit terénních služeb?

Jak jsem již zmínil, nákladovost péče v zařízeních je vyšší, než péče domácí-neformální. Existují zde samozřejmě rezervy v podpoře neformálních pečovatelů, ale z pohledu MPSV je nutné tyto způsoby zajištění péče o potřebné rozvíjet. Mnohdy je zvýšený zájem o pobytové služby pouze projevem nízké informovanosti například rodin seniorů s nízkou soběstačností o dalších možnostech zajištění péče o členy rodiny (ambulantní a terénní služby). 

Je zřejmé, že mezi nejpalčivější deficity sítí sociálních služeb patří nedostatek kapacit pro specifické cílové skupiny, kterými jsou například osoby s poruchou autistického spektra nebo pro osoby s některými typy neurodegenerativních poruch. V současné době je prostřednictvím veřejné zakázky v rámci projektu Rozvoj systému sociálních služeb, reg. č. CZ 03.2.63/0.0/0.0/15_017/0003739 realizováno pilotní ověření Metodiky pro zjišťování dostupnosti sociálních služeb pro osoby s poruchami autistického spektra, která bude krajským úřadům sloužit ke zjišťování potřeb osob s PAS v závislosti na jednotlivých druzích sociálních služeb a zajišťování odpovídající kapacity v síti sociálních služeb. Tato metodika byla vypracována na základě zjištěných výsledků provedené analýzy současné situace a postavení osob s PAS v systému sociálních služeb v ČR, která tvorbě metodiky předcházela.

 Jsme přesvědčeni, že mnoho jde v tomto bodě vyřešit i na úrovni dialogu MPSV a krajů, tak aby v ČR vznikla stabilní a kapacitně dostatečná síť pro velmi specifické klienty a to jak na úrovni jednotlivých krajů, tak na úrovni „sítě“ nadregionální. Jde zde o spolupráci a dosažení věcných a racionálních dohod napříč jednotlivými regiony. Takové dohody se samozřejmě neobejdou bez neodmyslitelné vyjednávací, ale též i finanční podpory z úrovně MPSV, respektive státního rozpočtu. Již pro tento rok je například akceptovatelné, aby kraje zohlednily u poskytovatelů sociálních služeb pro specifické a na péči velmi náročné klienty zvýšenou nákladovost v rámci dotačního řízení jako jednu ze svých priorit, navazujících na priority MPSV.

MPSV má samozřejmě v moci vydávat i legislativní předpisy, které systému pomohou. Takovým předpisem je například i vyhláška č. 505/2006 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o sociálních službách, která byla novelizována a s účinností od 1. 1. 2018 upravuje krom jiného taktéž proces plánování sociálních služeb na krajích a také sjednocuje strukturu a podobu Střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb.

Další neméně důležitou věcí, pro stabilizaci a rozvoj sítě sociálních služeb, je zajištění dostatečných investic. Například minulý rok naše ministerstvo nezískalo ani jednu korunu na investice. V tomto roce již máme zajištěnou necelou půl miliardu korun, nicméně poptávka po investicích je až desetinásobně vyšší. Na druhou stranu je nutné zmínit, že tento investiční dotační titul byl dlouhodobě podfinancovaný a před 5 lety jsme rozdělovali okolo 20 mil. ročně.

Již před rokem byla zřízena mezirezortní pracovní skupina MPSV a MZ k řešení problematiky sociálně zdravotního pomezí, kde byly ustaveny dvě podskupiny, jedna k řešení propojení sociálních a zdravotních služeb v institucích, a druhá v terénních službách. Jaké je zadání pro tyto skupiny od obou ministrů?

Z říjnového jednání Meziresortní pracovní skupiny k řešení problematiky sociálně-zdravotního pomezí, které byli účastni oba ministři, bylo potvrzeno, že problematika bude řešena formou změnového zákona. Na tomto jednání bylo rovněž schváleno vytvoření zmíněných podskupin. Jsme nyní ve fázi, kdy budeme oba návrhy konzultovat. Za naše ministerstvo ale mohu deklarovat, že se budeme maximálně snažit nalézt společnou dohodu, ostatně tak jako jsme to realizovali v minulých letech.

Jaký má skupina harmonogram ve vazbě na související legislativní plán vlády?

Řešení této problematiky je ve Výhledu legislativních prací vlády na léta 2019 až 2021, který byl schválen usnesením vlády ze dne 7. února 2018 č. 91. Z tohoto dokumentu vyplývá jako společný úkol pro obě ministerstva předložit Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úpravou zdravotních a sociálních služeb. Termín stanovený k předložení vládě je ve druhé polovině roku 2020, termín nabytí účinnosti je stanoven k lednu 2021.

Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v lednu podskupině konkrétní a velmi obsáhlý návrh na možné řešení této problematiky a tento materiál vnímáme jako výchozí podklad do další společné debaty. Také ministerstvo zdravotnictví nyní představilo svoji variantu řešení. Nyní tedy vyvstává prostor k dalšímu jednání a hledání společného postupu tak, aby byl plánovaný harmonogram předložení úpravy dodržen.

My za ministerstvo práce a sociálních věcí změnový zákon vnímáme především jako přechodné opatření, než bude navržena novela celého systému, která je nutná i v souvislosti s udržitelným financováním dlouhodobé péče, která se uskutečňuje ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociálních služeb a v domácím prostředí (náklady na sociální služby budou vzhledem k demografickému vývoji vzrůstat, proto je potřeba uvažovat i o případném samostatném pojištění na dlouhodobou péči nebo jiných nástrojů, které by situaci dlouhodobě stabilizovalo).

Děkujeme za  rozhovor.                                                     LENKA KAPLANOVÁ