ZMĚNU FINANCOVÁNÍ NEUDĚLÁME „ PŘES NOC“

Od svého nástupu do funkce nasadila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová vysoké tempo. Jaké změny, které by prospěly sociálním službám, ministerstvo připravuje, na to se paní ministryně zeptal redakční tým Rezidenční péče.

Česká populace stárne, kapacity pobytových služeb jsou nedostatečné, pečovatelské a jiné terénní služby se nerozvíjejí. Jaká řešení budete navrhovat k tomu, aby i nadále byly sociální služby poskytovány v kvalitě, která odpovídá 21. století?

Klademe velký důraz na zajištění kvality sociálních služeb. Jde především o to, aby procesy v sociálních službách byly transparentní, poskytované služby reagovaly na skutečné potřeby lidí, kteří je využívají a aby byla chráněna jejich práva. V současnosti se připravuje novelizace zákona o sociálních službách. Právě oblast kvality sociálních služeb je v návrhu revidována. Nově se navrhuje zavést  přestupek pro oblast ochrany lidských práv. Při zpracovávání a následném testování návrhu jsme současně hledali, které požadavky jsou v praxi nesrozumitelné a co je příliš administrativně náročné. Věřím, že se tak významně sníží administrativní zátěž poskytovatelů, která je pojetím kvality spjata a současně se stane více srozumitelným a objektivním nástrojem pro poskytování kvalitních sociálních služeb.

Konkrétní návrhy řešení a opatření na popsané problémy jsou vypsány v dokončovaném strategickém dokumentu Strategie přípravy na stárnutí společnosti 2018–2022, který by měla brzy schválit vláda a podle něhož se bude MPSV příštích několik let řídit. Opatření na řešení problémů k této otázce jsou popsána především v kapitolách Příprava na stárnutí společnosti, Integrace sociální a zdravotní péče a podpora zdraví obyvatelstva, Podpora neformální péče, Ochrana lidských práv seniorů a seniorek.

Obecně platí, že pokud to není nezbytně nutné, není pobytová služba jediné řešení – naším cílem je naopak deinstitucionalizace a co nejrychlejší návrat klienta (pacienta) do domácího prostředí. Pak také jeho podpora a podpora těch, kteří o něj pečují. Sociální služby pak chceme v kontextu stárnutí populace vhodně doplňovat a kombinovat podporou neformální péče, čímž částečně ulehčíme sociálním službám. Protože chceme, aby lidé byli pokud možno co nejdéle ve svém vlastním sociálním prostředí, podporujeme, spíše než budování nových zařízení a navyšování kapacit pobytových služeb, orientaci na rozvoj terénních a ambulantních služeb. Podporujeme také tzv. respitní (odlehčovací) služby, které pomohou neformálně pečujícím.

Ráda bych také uvedla naši snahu o podporu rozvoje služby asistovaného života, což je rozvinutá forma tísňové péče. Tyto služby mohou zvýšit kvalitu života seniorů a zároveň jim pomoci zůstat aktivními v práci nebo v komunitě. Je třeba říci, že ta služba plní také významnou odlehčovací (respitní) funkci pro rodinu seniora a jeho blízké a má také systémový potenciál při koordinaci komunitních služeb a podpory. Protože počet uživatelů této služby je v tuto chvíli poměrně nízký, veřejnost o ní nemá dostatek informací.

Naším dlouhodobým cílem je postupné navyšování kapacit sociálních služeb komunitního typu, které jsou daleko více podobné životu v přirozeném sociálním prostředí. S tím ale souvisí nutnost zvyšování podpory služeb poskytovaných v přirozeném prostředí, aby lidé do ústavní péče nemuseli vstupovat vůbec. Jsem přesvědčená o tom, že realizace této vize významně zlepší péči ve všech uvedených oblastech.

Vybavenost ČR místy v zařízeních dlouhodobé péče je podle statistik WHO podprůměrná. Pro zajištění stejné úrovně vybavenosti by bylo potřebné do r. 2035 vybudovat v každém správním obvodě obce s rozšířenou působností celkem 289 lůžek. Kdy bude mít MPSV ve svém rozpočtu adekvátní objem finančních prostředků na výstavbu nových zařízení? Za cca 150 mil. Kč, které jsou v rozpočtu na r. 2019, se postaví cca 1 zařízení…

Potřebu navyšování kapacit zařízení sociálních služeb zdůrazňujeme dlouhodobě a také každoročně při přípravě rozpočtu požadujeme navýšení alokace pro národní dotační titul:  „Rozvoj a obnova materiálně technické základny sociálních služeb“ alespoň na objem jedné miliardy korun. V roce 2017 bylo do programu alokováno 427 440 000 Kč, a evidovali jsme neuspokojené žádosti o investiční dotaci s celkovým požadavkem přibližně 3,6 miliardy korun. K navýšení alokace programu došlo až díky poslaneckému pozměňovacímu návrhu. Zájem o získání investiční dotace z uvedeného programu byl a stále je enormní. Pro rok 2018 ale nebyly pro tento program alokovány žádné finanční prostředky. Bez finanční podpory státu není většina zřizovatelů pobytových zařízení schopna zabezpečovat na žádoucí úrovni a v požadované kvalitě provoz a základní činnosti požadované zákonem o sociálních službách. Nemluvě o rekonstrukci, modernizaci a rozvoji stávající materiálně technické základny těchto služeb. Jednotlivé kraje sice investují nemalé prostředky do obnovy a rozvoje zařízení sociálních služeb, nicméně významná část prostředků logicky směřuje do jimi zřizovaných organizací. Uvedený dotaz je tedy potřeba položit spíše Ministerstvu financí, které je garantem programového financování, pod které dotační titul „Rozvoj a obnova materiálně technické základny sociálních služeb“ spadá.

Zároveň je třeba připomenout, že i když se obecně hovoří o nedostatku zařízení poskytujících v rámci systému sociálních služeb dlouhodobou pomoc a podporu, nelze paušalizovat počty lůžek a automaticky je určovat pro každý správní obvod obce s rozšířenou působností. Jak je zmíněno níže v otázce týkající se sítě sociálních služeb, kraj a obce mají povinnost zjišťovat potřeby poskytování sociálních služeb a teprve na základě informací od všech relevantních subjektů systému sociálních služeb určovat síť sociálních služeb včetně zařízení poskytujících sociální služby dlouhodobého charakteru. Dále nelze ani opominout známou skutečnost, že někteří z klientů těchto služeb by mohli využívat jiné druhy služeb (např. klasicky pečovatelskou službu) a nemuseli by předčasně odcházet do pobytových zařízení sociálních služeb.

Kraje v současné době podle zákona o sociálních službách určují síť sociálních služeb, přitom sami jsou zřizovateli cca 50 % pobytových zařízení. Máme informace, že kraje se brání zařazování nových zařízení do této sítě a tak ve svém důsledku brání rozvoji sociálních služeb a likvidují svoji konkurenci. Proč je síť sociálních služeb koncipována shora, je to v rozporu s národohospodářskou teorií, podle níž by sítě veřejných služeb měly být koncipovány zdola. Uvažujete o změně v této oblasti? Potřebujeme mít vůbec tento institut?

Kraje jsou především ze zákona o sociálních službách odpovědné za dostupnost sociálních služeb na svém území., tj. mají povinnost na svém území zajistit dostatečné kapacity jednotlivých sociálních služeb na základě identifikovaných potřeb. Při zjišťování potřeb kraje intenzivně spolupracují s obcemi i poskytovateli sociálních služeb. Tahle spolupráce obcí, krajů a poskytovatelů je přímo ukotvena v §94 a §95 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a jejím výsledkem je střednědobý plán rozvoje sociálních služeb kraje, jehož součástí je síť sociálních služeb. Naprosto tedy nelze tvrdit, že síť sociálních služeb je nastavována „seshora“, právě naopak. Význam plánování a síťování sociálních služeb je pro současný systém jejich financování zcela zásadní. Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb zahrnující síť sociálních služeb je povinnou přílohou krajské žádosti o dotaci ze státního rozpočtu. Na dotaci ze státního rozpočtu můžou dosáhnout pouze sociální služby, které jsou v území skutečně potřebné, jejich poskytování je ve veřejném zájmu, a jsou tedy zařazeny do sítě sociálních služeb. Připravovaná novela zákona o sociálních službách se zabývá
i úpravou této oblasti. Současná právní úprava totiž nestanovuje podmínky zařazení do sítě
a vyřazení ze sítě sociálních služeb, ani způsob podání žádosti ze strany poskytovatelů sociálních služeb, vyhodnocení a vyřízení žádosti ze strany krajů, nebo možnost podání námitky proti nezařazení. Stanovením jednotných lhůt a také možnosti podat námitku proti rozhodnutí správce sítě se zvýší právní ochrana nejen obcí, krajů a státu, ale i samotných poskytovatelů sociálních služeb.

Je důležité si uvědomit, že kraje o rozsahu a struktuře sítě sociálních služeb rozhodují autonomně. Je plně v kompetenci toho kterého kraje, zda bude potřebné kapacity zajišťovat převážně prostřednictvím svých přímo řízených organizací, kterým je však povinen ze svého rozpočtu hradit příspěvek zřizovatele, nebo se mu spíš vyplatí tyto kapacity zajišťovat pomocí jiných právních forem poskytovatelů, kterým část nákladů kryje dotace ze státního rozpočtu. Z informací, které máme k dispozici, je zřejmé, že kraje v tomto směru postupují skutečně individuálně a nelze takhle jednoduše paušalizovat a říct, že všechny kraje se brání přijímání nových služeb do sítě, nebo preferují zřizování vlastních zařízení.

Z hlediska našeho ministerstva jako garanta celého systému sociálních služeb je primárně nejdůležitější to, aby občanům našeho státu byly zajištěny všechny sociální služby v potřebné struktuře a požadované kvalitě. Kdo je tyto služby schopen a ochoten za stanovených podmínek poskytnout, je pro ministerstvo až druhotné, na prvním místě stojí prospěch občana. A popravdě, pro státní správu není podstatné, jaká právní forma poskytovatele službu realizuje, klíčové je, aby služba byla poskytována v náležitém rozsahu, v potřebné kvalitě a v požadované lokalitě. 

Kraje rovněž rozhodují o výši státních dotací, resp. vyrovnávacích plateb. Je zřejmé, že jsou v konfliktu zájmů. Neuvažuje MPSV o tom, že by znovu samo rozhodovalo o výši těchto dotací?

Převádět dotační řízení, které je nyní v kompetenci krajů, zpátky k nám na ministerstvo je v tuto chvíli již nereálné. Uvedený problém však řeší návrh novely zákona o sociálních službách, kde je navrženo zavést nárok na dotaci na sociální služby, tj. mandatorní výdaj státního rozpočtu, s ohledem na potřebu zajistit alespoň rámcově jistou formu víceletého financování. Nově se navrhuje obrácení posloupnosti dotačního řízení tak, aby kraje měly za povinnost při souhrnném požadavku na dotaci vycházet ze souhrnného požadavku poskytovatelů sociálních služeb. Žádosti poskytovatelů o dotaci jako jediné reálně odráží skutečnou nákladovost sociálních služeb, přičemž v rámci těchto žádostí jsou již automaticky reflektována všechna regionální specifika týkající se rozdílné nákladovosti těch kterých služeb. Požadavky krajů jsou totiž v součtu proti skutečným požadavkům poskytovatelů značně nadhodnocené – například pro rok 2018 požadavek krajů představoval 18,8 mld. Kč, naproti tomu požadavek poskytovatelů dosahoval pro rok 2018 jen 16 mld. Kč, kraje tedy svůj požadavek navýšily o 2,8 mld. Kč (i když je nutné zdůraznit, že výrazně navyšovaly požadavek pouze některé kraje).  Po zhodnocení žádostí poskytovatelů a případném vymezení neuznatelných nákladů by byly požadavky poskytovatelů hrazeny z dotace ve výši 100 procent. Kraj by tedy již vůbec nekalkuloval výši dotací pro jednotlivé služby, mohl by pouze vymezit neuznatelné náklady, a to způsobem, který bude přesně stanoven v prováděcím právním předpise. Stanovení vyrovnávací platby by kraje vykonávaly dále, vzhledem k povinnosti vydávání pověření k poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, nicméně stanovení výše vyrovnávací platby není totožně se stanovením výše dotace. Dotace je pouze částí vyrovnávací platby.

 

Kdy se posílí jistoty poskytovatelů sociálních služeb? Na dotace ze státního rozpočtu není právní nárok, o víceletém systému financování se hovoří zhruba 20 let. Jaká řešení v této oblasti připravujete?

Jedním z rychlých, ale pouze dočasných řešení je i změna v oblasti financování sociálních služeb, o které jsem již mluvila. Ministerstvo samozřejmě připravuje i větší systémovou změnu. Skutečnou systémovou změnou financování sociálních služeb je zrušení dotačního systému jako takového, tj. přechod z dotačního systému na systém jiný, který by reflektoval potřebu individualizované platby na klienta v rozsahu poskytované péče. Výhodou takového sytému by bylo jasné definování úkonů péče a jejich ocenění, financování by tak bylo transparentní a umožnilo by i vlastním zařízením sociálních služeb lépe plánovat a hospodařit. Podobný systém je ale třeba precizně připravit s ohledem na dosavadní zkušenosti z oblasti pojistných systémů a stávajícího nastavení financování sociálních služeb. To se samozřejmě nestihne „přes noc“. Nemluvě o tom, že zavedení skutečné systémové změny financování sociálních služeb vyžaduje existenci jednotné a kontinuální politické vůle k realizaci tohoto kroku, a to po dobu hned několika volebních období.

Na kongresu poskytovatelů sociálních služeb ministr zdravotnictví A. Vojtěch konstatoval, že si dokáže přestavit, že ošetřovatelská péče v pobytových zařízeních sociálních služeb může být financována paušální platbou obdobně, jako je tomu ve zdravotnických zařízeních na lůžkách následné péče. Už v tomto smyslu připravilo MPSV nějaký návrh, který by vycházel např. z výzkumných šetření VÚPSV?   

Možnosti řešení v oblasti úhrad za zdravotní péči v pobytových zařízeních sociální služeb, stejně tak jako změny v oblasti sociálně-zdravotního pomezí, jsou předmětem práce Meziresortní skupiny k řešení sociálně-zdravotního pomezí. Tato skupina je koordinační pracovní skupinou Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví v oblasti nastavení služeb na sociálně-zdravotním pomezí a zajištění péče, podpory a pomoci pro osoby, které potřebují tyto služby. Skupina se pravidelně schází a předpokládám, že na jaře předloží první návrhy změn – pravděpodobně ve formě změnového zákona. Paušální platba je jedna z možností, o které se také uvažuje.

Počítá ministerstvo se změnou právní úpravy úhrad za poskytování zdravotní péče v pobytových zařízeních sociálních služeb. Bude v tomto smyslu vyvíjet tlak na Ministerstvo zdravotnictví?

Primární gesci v této oblasti má Ministerstvo zdravotnictví. Nedostatek finančních prostředků v této oblasti však vnímáme a chceme proto s ministerstvem zdravotnictví aktivně pokračovat v jednání o této problematice.

Co očekáváte od meziresortní pracovní skupiny k řešení problematiky sociálně-zdravotního pomezí?

 

Jak už jsem uvedla, cílem této skupiny je vytvoření tezí systémových změn k vytvoření podmínek pro kvalitní a efektivní fungování služeb na sociálně-zdravotním pomezí s cílem zajištění jejich dostupnosti na našem území. Předpokladem k zajištění kvalitní a dostupné sociální i zdravotní péči je provázanost obou systémů (pacient/ klient přechází z jednoho či druhého systému). Naším cílem je také nastavení takového systému, který jasně vymezí roli Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví ve službách v oblasti dlouhodobé péče.

 

9.  Jaká by měla být role inspekcí kvality? Nenastala doba pro přehodnocení jejich smyslu?

 

Role inspekcí kvality spočívá v naplňování pozice nezúčastněného státního kontrolního orgánu, který má v gesci provádění kontroly (inspekce) zaměřené zejména na:

-          vytváření takových podmínek při poskytování sociálních služeb, které umožní klientům naplňovat jejich lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů klientů se zájmy poskytovatele ve všech aspektech procesu poskytování sociální služby s důrazem na projev   vůle klienta

-          práci poskytovatele s projevy vážně míněného nesouhlasem klienta s poskytováním pobytové sociální služby

-          způsob realizace informovanosti klienta o možnostech využívání sociálních služeb

-          proces práce se stížnostmi ze strany klienta, včetně přenášení jejich vyhodnocení
a zpracování zpět do procesu zvyšování kvality poskytování sociální služby

-          zajištění důstojnosti prostředí poskytování sociální služby v návaznosti na materiálně-technické zabezpečení poskytování sociální služby

 

Výkon inspekcí se proto prioritně zaměřuje na zjišťování souladu praxe poskytování sociálních služeb poskytovatelem vůči klientům sociální služby a předmětnými ustanoveními zákona o sociálních službách. Hlavní důraz je kladen na důslednou kontrolu respektování základních lidských práv klientů v celém komplexu dílčích aktivit procesu poskytování sociální služby.

 

Proces realizace inspekční činnosti je dnes nastaven tak, aby bylo možno zjistit v co nejširším rozsahu skutečný stav věci prostřednictvím institutu neohlášených inspekcí napříč celým spektrem sociálních služeb.

K rozhodnutí provádět neohlášené inspekce došlo souvislosti s reakcí na podněty veřejnosti
 a někdy i informací přímo od poskytovatele, kdy ohlášená inspekce dávala prostor pro tzv. „přípravu na inspektory“, a to jak v oblasti rychlého dopracování podkladů pro inspekci, proškolování zaměstnanců poskytovatele, úklidu prostředí sociální služby a bohužel
tak i ovlivňování postojů klientů sociální služby, včetně „předstírání“ kvality péče o klienty pouze před příchodem inspektorů.

Nastavení je účinné, protože přímý vstup inspekčního týmu do reality poskytování sociální služby bez předchozího ohlášení podá nezkreslený obraz o přímé práci s klienty sociální služby, profesionalitě způsobu poskytování sociální služby a hlavně o každodenním naplňování požadavků zákona o sociálních službách v oblasti kvality poskytování pomoci
a podpory v oblastech základních činností, odpovídajících druhu sociální služby jednotlivým klientům sociální služby.

 

Nově se inspekce zaměřuje na problematiku nepřípustnosti držení klienta v sociální službě, kdy inspekce sleduje v příslušných podkladech poskytovatele, zda neobsahují informace související s projevem vážně míněného nesouhlasu s poskytováním pobytové sociální služby a v rámci místního šetření zjišťovat, jak bylo s informacemi naloženo. V případě zjištění případu, kdyby byl klient v zařízení sociálních služeb tzv. „držen proti své vůli“, je inspekce povinna podat oznámení o podezření na nepřípustnost držení klienta inspektované sociální služby.

 

Odbor inspekce sociálních služeb úzce spolupracuje s ostatním orgány a institucemi, se kterými dochází nejen k předávání podnětů a stížností, ale také vzájemným setkáváním se, kdy v rámci plnění služebních úkolů se zástupci odboru účastní schůzek, jednání, setkání, seminářů a konferencí, které se zabývají problematikou procesu inspekcí sociálních služeb.

 

Nastavení procesu provádění inspekcí poskytování sociálních služeb se stále vyvíjí.  Smysl inspekce ale zůstává stále jeden a tentýž – tak jak byl definován na počátku spolu s myšlenkou vzniku zákona o sociálních službách a standardů kvality poskytování sociálních služeb, tj. jako logický nástroj kontroly realizace zákona a standardů v praxi poskytování sociálních služeb, jako nestranný garant důsledného respektování základních lidských práv klientů při procesu poskytování sociální služby a v neposlední řadě jako jedna z instancí, na kterou je možno se obrátit v případě, kdy vzniká podezření, že poskytovatel nejedná vůči svým klientům v intencích zákona o sociálních službách.

V tomto kontextu bych ráda uvedla, že nastavení procesu respektuje v rámci provádění inspekční činnosti ustanovení kontrolního řádu v oblasti šetření práv a oprávněných zájmů kontrolované osoby, tj. poskytovatele sociálních služeb a svými výstupy vůči poskytovatelům sociálních služeb prostřednictvím ukládání opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci výrazně napomáhá poskytovateli při naplňování požadavků zákona o sociálních službách a tím v přenesené působnosti přispívá ke zvyšování kvality poskytování sociálních služeb.

 

(red.)